You are my best friend

1. kapitola

"Wow." vydechla Barbara, když spatřila budovu univerzity. "My jsem tady. Já - já tomu nemůžu tomu uvěřit. Ty a já jsem spolu na univerzitě." Alex  vzal Barbaru za ruku a společně vykročili vstříc novému životu. 

"Přejete si?" oslovila je mladá slečna ta stolem se všemožnými papíry. "Ahm, ano. Podle toho dle..." ukázala Barbara na papír, který držela v ruce. "...si zde máme vyzvednout potřebné papíry."
"Vaše jména?"
"Barbara Williams."
"Alex Black."
"Jména od A až po F jsou u stolu číslo jedna, S až Z jsou u čtyřky." řekla a postupně ukázala na čtyři stoly stojící opodál. "Děkujeme." usmál se na ní Alex a společně s Barbarou se vydali ke stolům. "Pockáš na mě pak?" zeptala se Barbara a kýval hlavou směrem ke stolu čtyři, kde se nacházela nejdelší fronta. "Jasně." odpověděl jí a věnoval jí malinký polibek do vlasů. Barabru to ani nezaskočila, byla na to zvyklá. Každý se následně vydal ke svému stolu, kde si měli vyzvednout rozvrh, název koleje a číslo pokoje, souhrn pravidel a nějaký letáčky o mimoškolních aktivitách. "Jakou máš kolej?" zeptala se hned jak se znova setkali.
"Madison."
"Fakt?
"Jakou máš ty?"
"Madison."
"Tak jí jdeme okouknout, ne?"
Bok po boku se vydali po kampusu až ke koleji Madison. Byla tu budova o třech patrech, před budovou se nacházel malý parčík s pár lavičkami. Ve vstupní hale se nacházela recepce, což byl malinký kamrlík s velkým oknem, kde seděl kluk, kterému může byt tak 25-26 let. Kromě recepce tu bylo pár křesel se stolkama a dveře vedoucí na dlouho chodbu. Na pravé straně bylo pár pokojů, ale co bylo nejdůležitější nacházeli se zde i schody do druhého patra. "Já mám pokoj 223 podle toho dle se nachází na druhém patře." řekl Alex zkoumající plán domů. "Koukni, kde je 312." poprosila Barbara, protože přes Alexe nic neviděla. "Třetí patro." Otočil se na ní po chvíli a vyplázl na ní jazyk. "Super." zamumlala otráveně při představě, že bude muset tahat dva kufry až do třetího patra. "Neboj pomůžu ti." Mrkl na ní. Je zvláštní, že ten druhý vždycky věděl na co ten první myslí. V dětství Barbara ani nemusela nic říct a Alex jí nesl její modrou deku s puntíky. Nebo Alex udělala jenom jeho psí oči a Barbara hned upekla její speciální sušenky.
"Tak tady to je." řekl Alex a ukázal na béžové dveře s číslem 223. "Jenom si hodím věci dovnitř a přijdu ti pomoct." oznámil jí, ale Barbara ho přerušila. "Já ty jedny schody zvládnu."ujistila ho. "Půjdeme pak spolu na oběd?"
"Vyzvednu tě." Dal jí letmou pusu na tvář a zmizel za dveřmi. Hned jak Alex vešel přivítal ho potetovaný kudrnáč. "Jsem Jason." představil se. "Alex."
"Těší mě."
"Jestli ti to nevadí zabral jsem si postel u okna." oznámil a ukázal na postel stojící pod oknem. Alex jen pokrčil rameny a hodil svojí tašku a druhou postel. Pokoj byl akorát pro dva kluky. Byli tu dvě obyčejné postele uspořádané do L. Jedna se nacházela pod již zmiňovaným oknem tam, kde postel končila byl malinký stolek, kde začínala Alexova postel. Na druhá stěně se nacházela velká skříň,která byla rozdělala na dvě části. Pro jednoho jedna část. Kromě toho tu byly dva psací stůly a pár poliček. 

Za to Barbaru čekala jiné překvapení. Hned jak vešla do nosu jí udeřila vůně parfému. "Ty musíš být Barbara. Já jsem Rebeca. Není zvláštní jak máme podobná jména?" zachichotala se blondýnka a dál se věnovala věšení šatů do skříně.  Barbary pokoj byl malinko jiný než Alexe. Nebyly tu postele, ale palanda a podle růžové deky to vypadala, že Rebeca si zabrala dolní postel. opět se tu nacházely dva psací stůly, větší skříň, kterou už Rebeca z půlky zaplnila, nakonec tu byli dvě komody. "doufám, že ti nevadí, že budeš spát nahoře. Jinak nechala jsem ti půlku skříně a zbytek si můžeš naskládat tamhle." promluvila znova blondýnka a postupně ukazovala na vše o čem mluvila. "Nevadí, děkuju a dobře." usmála se na ní Barbara a odložila si kufr vedle prázdné komody.  

"Nemohla jsem si všimnout tvého přízvuku. Ty jsi z Anglie?" zeptala se po chvíli ticha Rebeca. "Vlastně jo." odpověděla jí a dál se věnovala skládání triček do komody. "A to jsi z takové dálky přijela sama?" ptala se dál Rebeca. "Ne, přijel se mnou můj kamarád." 
"Tak kamarád, jo?" zasmála se Rebeca a drkla do ní loktem. V tom si Barbara uvědomila, že se má sejít s Alexem. Koukal na hodiny a jistila, že je za pět dvanáct. "Kruci." zaklela a vyběhla z pokoje jako neřízená střela. Rovnou si to namířila na schody, kde bohužel do někoho vrazila. "Já - já se omlouvám." koktala, když se sbírala se země. " To nic. Měl jsem koukat na cestu." Pro Barbaru neznámí kudrnáč k ní natáhl ruku, aby jí pomohl zvednout. "Dik." zamumlala, když už konečně stála na nohách. "Jsem Jason." představil se jí a věnoval jí jeden ze svých zářivých úsměvů. "Barbara." odpověděla mu a konečně si přestala upravovat pomuchlanou košili, co měla kolem pasu a podívala se mu do jeho smaragdových očí. "Já - já už musím. Promiň." dostala ze sebe Barbara, když se konečně vyprostila z transu, který zařídil Jasonův úsměv a jeho pronikavé zelené oči. "Doufám, že se ještě někdy uvidíme." křikl za ní, protože Barbara už se běžela dál. 

____________________________________________________________________________________

Je tu další díl. :)) Doufám, že se vám líbí a budete číst i dál ;) Ani nevíte jaké mám plány s tímhle příběhem. Bože já se tak teším. Nejradši bych to všechno nacpala do jedno dílu :D
Jinak omlouvám se za chyby ... já se chvíli nezastavím a jsem ráda, že si najdu chvilku na wattpad :) 
-Na obrázku je božský Jason :d