"Alexi! Dělej ten dopis už musel přijít." Barbary hlas se nesl po celé ulici až k Alexovi, který šel pár kroků za Barbarou. "Bary, jestli ten dopis přišel tak ti už nikam neuteče." Fňukal Alex, kterého už po půl hodinové cesty začínali bolet nohy. "Tobě se to říká, když už víš, že jsi přijatý." Barbara se otočila na svého kamaráda a vyplazla na něho jazyk. Alex nad tím jen protocil oči a dál radši pokračoval mlčky. Až když zahlédli vysoký panelák, zrychlili krok jen tak jak umožnily Barbary podpatky.
"Kurva, kde mám klíče?!" Zaklela Barbara, když u schránky hrabala v kabelce, kde by se měly nacházet její klíče. Když pak konečně našla svazek ručně zdobenych klíčů na dně kabelky, roztrepanou rukou odemkla tmavou schránku. "Alexi!" Vypískla Barbara radostně, když spatřila velkou bílou obálku. "Tak už to otevři." Poručil jí Alex. Barbara vzala obálku do ruky jako by to bylo miminko a opatrně ji otevřela. "...slečno Williams gratulujeme vám, byla jste úspěšně přijata na univerzitu ...." dál to ani nestihla dočíst, pprotože radostně skočila Alexovi do náruče. "Jde spolu na vysokou." Křičela radostně Barbara. "Jde spolu na vysokou." Zopakoval Alex a zatočil se s Barbarou kolem své osy.
***o pár měsíců později***
"Barbaro! To letadlo nám uletí jestli si nepospíšíš." Křik Alex na Barbaru, která tlačila vozík se svými zavazadly. "Kdyby mi nějaký silný gentleman pomohl ..." 'snažila se nenápadně naznačit, aby jí Alex pomohl. "Ukaž, já ti pomůžu, když můj syn je tak neschopný." Ozval se vedle Barbary starší hlas Alexovo otce. "Děkuju pane B. ." Usmála se na starší kopii Alexe. "Barbaro !" Volala za ní její mamka. Když Barbara uviděla dvě ženy středního věku, které je tak dlouho vychovávaly,jak brečí nedalo jí to a rozběhla se do náruče své matky. "Mami, nebreč. Brzo přijedu na návštěvu." Uklidňovala jí, též se slzami v očích. "Otec by na tebe byl pyšný." Zašeptala. Při vzpomínce na otce Barbary oběma ukápla slza navíc. "Tak už jdi ať to stihnete." S těžkým srdcem se od ní odtáhla. "Brzy se uvidíme." Uklidňovala Barbara svojí mámu a políbil jí na tvář. "Barbaro! Počkej!" Zakřičela za ní Alexova matka. "Dávej na mého syna pozor." Zašeptala jí a pak jí stáhla do svého objetí. "Víš jaký je." Dodala a lehce se usmála,když viděla svého syna jak se loučí s otcem. "Budu, nebojte."
................
Tak je tu prolog k mojí nové povídce. Hrozně se na ní těším tak snad to někdo bude číst. ♥
ČTEŠ
You are my best friend
Teen FictionZnají se 18 let.Jsou kamarádi na život a na smrt. Nikdo a nic je nerozdělí. Může se něco změnit na vysoký? Odhalí někdo své dlouho skryté city? Všichni říkají, že když se kluk a holka spolu dlouhodobě baví vždy se do sebe zamilují. Potvrzují pravidl...
