Pomsta zapoměných

Znovu do boje

Ješter zrovna seděl na židly v zahradě a pil čaj když do jeho malého království vejl voják na koni. Podle jeho zbroje poznal že jde o zvěda. Když dojel posel až k němu na krásném grošákovi odložil Ješter hrnek na stoleček a v seďe pravil "Čeho si žádáš vojáku ?" Posel trhl uzdou a zastavil koně. "Jeho výsost král Erik si tě dovoluje předvolat na svůj hrad za účelem rady proti blížící se hrozbě." Pronesl posel slavnostně. "Dobrá." Pronesl Ještěr stroze, zvedl se a odkráčel do domu. Byl to kamenný dvoupatrový domek s balkónem a okny s dřevěnými rámy. Ještěr prošel dveřmi že světlého dřeva do chodby ze které vedlo pět dveří do dalších mistností. Ještěr němně prošel chodbou na druhý konec domu kde byli vrátka na dvorek kde Ještěr stájil svého bělouše. Navlékl si svoji zbroj kterou každý týden čistil aby zůstala stejná jako když v ní porazil zlého krále. Kdyz byl oblečen nasedl na koně a projel znovu chodbou která byla tak velká aby mohl projet i s koněm. Vyjel ven na zahradu a mlčky pokynul poslovi aby ho vedl. Cválali spolu až do večera a u ohně mlčky pojedli neco z poslových zásob. Nazítří brzy ráno vstali a pokračovali v jízdě. Pozdě odpoledne měli město nadohled a kdyz do něj vjeli všichni lidé na ulicích si na něj ukazovali a šeptali si nějaké pověry. Ještěr vjel do paláce a nechal si ustájit v hradních stájích svého bělouše a posel se jal odvést Ještěra do trůního sálu. Prošli velkými dvoukřídlovými dveři a vešli do sálu s velkými okny po stranách. Uprostřed stál stůl ze dřeva a okolo nek dvacet židlí. Pět kroků za stolem se začala místnost zvišovat a vytvořila plošinu na kterou vedli mramorové schody a tam seděl na trůnu vykládaném drahokami a zlatem král Erik. Ještěr padl na koleno jakmyle došel pod schody aby tím projevil svému příteli úctu. "Buď zdráv příteli. A povstaň prosím." Pronesl hromovým hlasem Erik a gestem propustil posla který odkráčel stejnou cestou prič. Ještěr vstanul a se slovy vděku si sundal helmici a podal mladému sluhovi který k němu přispěchal se sklenicí vína. Ještěr se napil a vrátil sklenici sluhovi na stříbrný podnos. "Králi Eriku. Proč si pro mě poslal. Jakou radu potřebuješ ??" Řekl Ještěr. Král se zvednul a sešel po schodech dolů až stál vedl Ještěra. "Pojď se posadit ke stolu a nad dobrým jídlem promluvíme o problémech našich zemí." Řekl Erik obřadně a Ještěr se divil jak se Erik změnil. Posadili se každý do čela stolu a slouzící jim donesli oběd. Před Ještěra byla předložena kachna s chlebem a jablka. Ještěrovi moc chutnalo a po tom co se najedl si nechal poručit vodu. Služebnictvo mu Jo přineslo a Ještěr si vychutnal dobře vychlazený nápoj. "Tak, příteli, proč jsi tu. Jsi zde protoze potřebují radu. Na západě v zemích ostrovních kanibalů se vzpouřil jeden kmen lidožroutů a přepadl hrad i jeho posádku. Nikdo nepřežil až na posádku jedné lodi které se podařilo uprchnout. Dále mi unesli ženu, královnu Esmeraldu do zemí na východě a vyhrožují válkou pokud nesplníme jejich požadavky, zaplatit deset tisíc mincí zlata a stejné mnozství kusů dobytka a pytlů mouky. Poraď mi příteli. Co mám dělat ??" Ještěr se zamyslel nad tou zprávou a pak pravil "Králi, já nejsem žádný urozený muž a rádce ale já bych na tvém místě vyslal delegaci k modrokožcům aby především zjistili co potřebují a v tu dobu zajistili ostrovní země na západě a zároveň bych se připravil na případné zaplacení požadavků protoze válka na dvou frontách by byla neúnosná. Avšak mími rady se držet nemusíš. Rozhodni se podle sebe." Ještěr domluval a svlažil vyschlé hrdlo studenou vodou. "Ještěre. Protože moje přesvědčení je takové že ty jsi nejchytřejší muž v království dám na tvou radu a vyšlu tě i s ozbrojeným doprovodem na východ a já se postarám o připravení poddaných na případné nutnosti splnit požadavky modrokožců a vyšlu své může na lodích do ostrovních zemí." Pravil král a také se napil. "Králi, pokud smim ještě něco navrhnout nechal bych aby ostrované přijeli až sem k nám. Utkáme se s nimi na souši kde je Porazíme protoze máme disciplinovanější a modernější vojsko." Navrhl Ještěr. Ale v duchu se smiřoval s tím že vyráží k modrokožcům. "Znovu dokazuješ že jsi opravdu moudrý příteli. A za tvoji radu tě odmněním novou zbrojí a jestli naše země prečká i tuto hrozbu nechám ti místo tvého domu postavit menší palác na důkaz vděčnosti a přátelství. A nyní bež do kasáren kde na tebe bude čekat dvacet mužů kteří tě doprovodí až k modrokožcům. Zítra vyraž na cestu. Tak pravil král !" A s těmito slovy odkráčal král do zadního levého rohu místnosti kde byli malé dřevěné dveře které nejspíše vedli do královských komnat. Ještěr osaměl v trůním sále a kdyz se konečně odhodlal k činu tak vypráznil sklenici a odkráčel hledat kasárny kde se měl shoedat se svými muži.