Pomsta zapoměných

poselství

Čeho si žádáte?

"Vaše veličenstvo" začal Ještěr "Chceme zde urovnat nedorozumeni které vzniklo po porážce starého království." Modrý král upřel své rudé prasečí oči na Ještěra "Máte ssebou snad odkupné??" Zasmál se. "Nemáme protože tento spor de vyřešit i jinak." Vmetl Ještěr králi do tváře. Král se uklidnil a napřímil se v jeho skvostném trůně. "Co mi král Erik vzkazuje??" Ještěr triumfálně pronesl "Vaší vojáci co zemřeli v bitvě o hlavní město zabil sám král když se postavili na naší stranu. Kouzlem je všechny zničil a ja ho pak vlastníma rukama zabil." Král neváhal a okamžitě je svěřil do péče mladého modrého sluhy a sám se ponořil do myšlenek. "Pojďte za mnou ukážu vám vaše komnaty a pak se můžete projít městem." Řekl pisklavim hlaskem a dále už mlčky ukazoval cestu. Dovedl je do nevelikeho sálu který byl prázdny až na koše na oheň a jedno okno. Lidští vyslanci si odložili zavazadla a zborje. Proviant dali na jednu hromadu aby mohli později spočítat kolik jídla jim zbývá. Ještěr si položil deky nejblíže ke dveřím a zavřel za sluhou dveře.

"Jestli je to pravda tak co s tím uděláme ??" Řekl král zoufalim hlasem. "No jestli je to pravda tak nám nezbývá než buď království napadnout nebo se jim omluvit a nějak odčinit naše hanebné chování." Odvětil chytrý radce. Ostatní moudří muži však nebyli spokojeni. "Zabijem posli i královnu a pak se vrhnem i na království Erikovo, slyšel sem že mají problémy na ostrovech lidožroutů." Řekl jeden a sklidil pochvalu několika modrých zlobrů. Nyní se upřely všechny zraky ke králi. "Uděláme to co řekl moudrý Garach." Dotyčný se začal červenat a sklonil hlavu k zemi. Ostatní začali odcházet z velké síně a někteří se ani neuklonili.

Procházka městem nebyl nejlepší nápad. Všude na ně koukali hnusné velke obličeje modrých měšťanů. Děti na ne házeli bláto a museli jim až pohrozit mečem aby toho nechali. Konečně se vraceli do paláce. Když došli k jejich komnatě a otevřeli dveře čekal tam na ne stůl s několika odbytými jídly. Ležel na něm vzkaz pro Ještěra aby se dostavil na královskou hostinu. Ještěr neváhal a hned se vypravil na cestu do kralových komnat kde očekával že by mohla být i kuchyně a jídelna. Když konečně našel jídelnu vrazil do dveří a na povel krále usedl na místo po jeho pravici. "Takže Ještěre" začal král s plnou pusou " Jestli je opravdu pravda to co si říkal tak nám nezbývá nic jineho než vám dát princeznu, omluvit se a odčinit vše co jsme napáchali." Jen to král dořekl dal očkem signál aby sluha otevřel dveře a v nich čekala princezna Esmeralda. V nějakých prostých šatech s neupraveným účesem. Jakmyle Ještěra spatřila rozebehla se k němu a zaujala vedle něj místo. Konečně někdo koho zná a kdo zná ji. "Omlouvám se vám princezno. Vyřiďte vašemu manželovi že jakmyle dáme dohromady dost mužů půjdeme mu na pomoc proti lidozravým kmenům." Mlaskal král pořád s plnou pusou.

Ještěr se pořádně najedl a napil dobrého vína. Esmeralda udělala to samé a pak když večeře skončila byla odvedena do své dosavadní komnaty. Ještěr se vracel cestou ke svému loži když z protější místnosti zaslechl hrubé hlasy. "Musí zemřít. On se o to postará. Rána už se nedožijou." To bylo jedine co Ještěr slyšel a omámen vínem si slíbil že bude v noci dávat pozor jestli se to netýkalo jich. V noci měl u sebe meč a začínal střízlivět. Něco okolo půlnoci, když už vyhasinaly ohně v místnosti se pomaloučku a tiše otevřely dveře a do místnosti vklouzla postava v kápy a dlouhém rouchu z černé látky a v ruce třímala kosu. Nejblíže k ní ležel Ještěr a proto k němu směřovala své opatrně kroky jako první. Ještěr vyskočil a postavu překvapil náhlím útokem a přesekl ji násadu kosy. Postava udělala krok vzad a vytasila meč z pochvy. Po několika ranách co Ještěr hravě odvrátil byli všichni na nohou a zbraně přichystané k boji. Ještěr odvracel ránu zezhora a udeřil pěstí do břicha. Útočník se zapotácel a sekl naslepo do prostoru. Ještěr nastavil raně svůj meč a postava byla nucena zbraň pustit. Okamžitě vytáhla dvě dýky a vrhla se na Ještěra s novou silou. Ještěr měl tentokrát co dělat aby rychlé dýky odrazil ale dařilo se mu. Nakopl postavu do kolene a donutil ji klesnout. Pak neváhal a jedním úderem postavě setl hlavu. Přikázal okamžitě zbalit všechny věci a přiložit na oheň aby viděl co byl útočník zač. Viděl snědou kůži a modré oči. Byl to člověk. Nejspíše nájemný vrah ještě v noci vtrhli princezně do pokoje a společně s ní si šli pro koně. Ještěr podstoupil svého koně princezně a sundal si zbroj aby mohl rychleji běžet. Nemohl sice koně dohnat ale bral to tak že je to trest za to že se pokusil lhát a nevyšlo mu to a taky chtěl aby se princezna dosyala v poradku do království a on ji dělal zadní stráž. Doběhli k bráně a násilne ji otevřeli i přes protesty hlídače. A už se řítili k hranicím.

Ještě ani nebylo slunce na obloze a Ještěr dorazil k pohraničí kde na nej čekal zbytek jeho výpravy. U hranic ukradl koně a mohli jet dále vztříc Erikovu městu.