Maybe yes, maybe no, maybe sex, I don't know

So good

"Anoo bože ano, jsi úžasná" udĕlal se nějaký kluk z toho když jsem mu ve wc kabince vykouřila. No jo, co říct.. léta praxe. "Pěkně polykej" naposled jsem mu olízla celého ptáka a vsála jsem všechnu bílou tekutinu co vystříkal "Přesně tak, hodná holka." Noo to si jenom myslíš hochu. Snad tĕ už nepotkám.

Vstala jsem, vzala si 200 z jeho penĕženky a bez rozloučení jsem vyšla z kabinky. Ještě za mnou něco křičel, ale vůbec mě nezajímal ten.. jak že se to jmenoval? Já už nevím. Prostě další kluk kterému jsem vykouřila. Pořebovala jsem zase slyšet, že jsem dobrá, miluju když mi to někdo říká. Dodává mi to sílu a sebevědomí, které se mi na sobě tak moc líbí. Plus je z toho někdy i dobrý přivydělek.

"Nĕjak mě začala bolet hlava" zařvala jsem na Brii přes tu hlasitou hudbu z té party. Ve skutečnosti se jmenuje Briana, ale to je moc dlouhé takže prostě Brii. "Asi už půjdu domů"

"To né, prosímtĕ neblbni, jsme tu jen chvíli!" Namítala Brii. Většinou já přimlouvám jí aby zůstala, ale tentokrát se nějak necítím ve své kůži.

"Né fakt už půjdu" odpověděla jsem jí "Hlavně mi pak řekni koho, nebo spíše kolik jsi jich zbalila" Brii se zasmála pak jen mávla rukou na znamení toho ať jdu a tančila dál. Ta holka má párty v krvi.

Auto nemám, dělám si teprve řidičák, takže buď půjdu pěšky několik kiláků s lodičkama na 10 centimetrových podpatcích, anebo si nějakého nadrženého maníka stopnu. U mě vede ta druhá možnost. Jdu kousek po silnici, pak si najdu svoje místečko a čekám. Ani ne za minutu jede auto, černé bmw. Samozřejmě mi zastaví. Vstoupím do něho a naskytne se mi pohled na celkem pěkného kluka. Typuju tak dvacet, dvacet jedna,dvěma slovy - dobrý ročník.

"Ahoj svezl bys mě domů? Je to kousek" prosebnĕ jsem se na něho podívala. Otočil se na mě.

"Takové pěkné slečně nejde nepomoct" řekl s hlubokým nakřáplým hlasem. Ten ví co chce, to je jasné. Nepouštĕl ze mě oči, vlastně mě celou pomalu prozkoumával.

"Ehm, děkuji" řekla jsem. Zaujmout to teda uměl, to musím uznat a né jenom vzhledem. Mĕl velkou osobnost. Cítila jsem se v jeho přítomnosti tak strašně dobře, ke všemu ještě ten jeho pohled. Jestli se mě dotkne, tak se asi udělám "Mimochodem, jsem Katherine" dodala jsem.

"Máš moc pěkné jméno" hned tykáme jo? To půjde pěkně "Já jsem Zayn" představil se mi s mrknutím oka.

"Zayn. Mmm, zajímavé jméno" řekla jsem popravdě, ještě jsem ho neslyšela.

"Jo to mi říkají často" zasmál se. Jeli jsme asi ještě pět minut.

"Tady zastav, tady už bydlím" zastaví a otočí se na mě. Taky se na něho podívám. Bylo takové to trapné ticho. Jak já to nesnáším. V rádiu začala zpívat písnička Hypnotic od Zelly Day. Bylo to jako z nějakého romantického dojáku na který se vždycky díváme s Brii v sobotu večer, přitom jíme zmrzlinu a bulíme jak malé. Například film Stuck in love, je tam jedna scéna která mi tak moc připomíná tenhle moment "...You really got me. Now."

"Jsi nádherná" řekl po chvíli ticha "Nemyslíš si, že by to chtělo nějakou odměnu?" No a už je to tady, ale u něho si to aspoň užiju.

Vystoupila jsem z auta "Nechceš dál?" Nabídla jsem mu lákavým podtónem. Usmál se a přikývl. Pustila jsem ho tedy dál. Bydlíme s Brii až v třetím patře a výtah nefunguje, ano AŽ. Nejsem líná, jen nesnáším schody to je vše.