Tohle bylo moje poprvé a já si to celkem užil. Nečekal jsem, že Hinata u toho bude tak roztomilý. Ještě teď mám v hlavě ten jeho roztomilý nadržený obličej. Pořád se cítím špatně za to, kolik bolesti jsem mu musel způsobit. "Bolelo... bolelo tě to moc?" zeptal jsem se a pohladil ho po zadku.
Zavrtěl jsem hlavou. Ze začátku to bolelo, ale později jsem tu bolest nestíhal vnímat. "Bylo to úžasné..." zasnil jsem se. Kageyama se usmál a políbil mě na tvář. "Víš kde je sprcha, že?" zeptal se. "Ne, protože nevím, kde jsme teď." řekl jsem a rozmáchl se rukou po pokoji. "To je můj pokoj. Tak trochu jsem doufal, že to skončí tady, tak jsem si ho nechal jako překvapení."
Zajímala mě jeho reakce. "Rozhodně to překvapení bylo." řekl pobaveně a začal se zvedat. Ze zadku mu začalo vytékat moje sperma rovnou na prostěradlo. Já to nijak neřešil, ale Hinata okamžitě zrudl. Usmál jsem se na něj a popadl ho do náruče. Rychle jsem s ním přeběhl do koupelny a postavil ho do sprchového koutu.
Hned na to se otočil a odcházel pryč. Chtěl jsem ho zachytit, ale to bych musel vylézt a to by asi nedopadlo dobře. Uklízet se mi to nechtělo. Pustil jsem na sebe vodu a pořádně se umyl.
Doběhl jsem zpátky do pokoje a sundal z postele prostěradlo. Donesl jsem ho i s Hinatovým oblečením do koupelny. Prostěradlo jsem dal do koše na prádlo a oblečení na koš. Podal jsem Hinatovi ručník a on se do něj utřel. Oblékl se a já jsem se taky osprchoval, utřel se a rychle si doběhl pro oblečení.
Vyšel jsem z koupelny a vrazil do Kageyami, který šel zrovna dovnitř. Rozplácl jsem se na zadek a zaúpěl bolestí. Přece jenom po sobě nechal ten zážitek nějaké stopy. Postavil jsem se a třel si bolavý zadek. Kageyama najednou úplně ztuhl a podíval se na mě bolestným pohledem. Pevně mě objal a jemně pohladil po zadku. "Promiň..." zašeptal mi do ucha a ještě víc mě zmáčkl.
Bylo mi hrozně. Kdybych věděl, že ho to bude tolik bolet, nikdy bych mu to neudělal! "To je dobrý..." řekl a slabě se zasmál. Obtočil kolem mě ruce a svůj obličej schoval do mé hrudi. Chvíli jsme tam tak stáli a jen se objímali. Odtáhl jsem se od něj. "Chovej se tu jako doma." usmál jsem se na něj a odešel do kuchyně.
Chvíli jsem tam ještě stál a vstřebával jeho doteky a poslední stopy po jeho vůni. Všechno se to seběhlo tak rychle, že se mi pořád nechce uvěřit, že se to stalo. Došel jsem za Kageyamou do kuchyně. "Co si dáš na jídlo?" zeptal se s pohledem upřeným do ledničky. "Cokoliv..." pokrčil jsem rameny a sedl si na barovou židli, která byla přistavená u vyvýšeného stolu.
Vytáhl jsem z ledničky těstoviny, které mi tu nechali rodiče, rozdělil je do dvou talířů a dal je ohřát. Položil jsem je na stůl a podal Hinatovi hůlky. "Itadakimasu!" řekli jsme oba zároveň a Hinata se pustil do jídla. Nabral jsem sousto z mého talíře a natáhl jsem se k Hinatovi přes stůl. Neodporoval a nechal se ode mě nakrmit.
Udělal jsem to samé, co Kageyama a usmál jsem se na něj. Spolkl jsem jídlo a naklonil se přes stůl. Kageyama udělal to samé a přitáhl si mě blíž za bradu. Políbil mě. Dlouze mě políbil... Vypadal u toho tak krásně, když se plně soustředil.
Dojedli jsme a zbytek odpoledne jsme si povídali a dívali se na televizi. Hlavou mi stále vrtala Tsukishimova slova. 'Hinata je můj...' Nehorázně mě to štvalo a nemohl jsem na to přestat myslet. Nejradši bych tomu parchantovi rozkopal držku, ale jak jsem se dneska přesvědčil, nemám proti tomu dlouhánovi šanci.
Jak se setmělo všiml jsem si, jak Kageyama čas od času zatíná pěsti. "Co se děje?" zeptal jsem se a trochu se od něj odtáhl. "Štve mě Tsukishima." odsekl chladně. "Myslíš si, že to myslel vážně?" zeptal jsem se v pokusu ho zklidnit, ale spíš jsem ho ještě víc naštval. "Kdo ví, co se mu honí hlavou..." zasyčel a pevně mě objal.
