Moje matka děkuje sousedům, kteří přišli pomoct s hašením požáru. Doprovodí je k východu z jurty a pak jde nasupená ke mně. Zamumlám
„Promiň, mami. Slibuji, že koupím látku na nový kabát a... Au!"
Chytne mě za ucho a táhne mě ven z jurty. Donutí mě sednout si na rohož a pak mi přes ramena přehodí deku. Mám za úkol škrábat zeleninu s babičkou, stejně jako když jsem byl malý kluk. Nakrmit Ail, všechny členy našeho klanu (který se skládá z několika rodin v jurtách) je zdaleka ten nejhrdinnější úkol, který v krátkodobém horizontu můžu zvládnout, říká matka tónem, ze kterého je jasné, že o tom nebude diskutovat. Zatímco odchází uklidit nepořádek v jurtě, snažím se otrhat listy z hlávky zelí... Hrát si na Indiana Jonese, to by mi teda opravdu šlo!
V dálce vidím svého bratra Gambata na koni spolu se staršími dětmi z našeho klanu, jak na noc shánějí ovce do ohrady. Těm koním a stádům dobytka zasvětil svůj život. I když mi někdy závidí život ve městě a všechno to „povyražení" v barech a klubech, nikdy by nepochyboval o svém rozhodnutí jít ve šlépějích našeho otce. Pokud jde o mě, tak i když mě tohle „povyražení" moc nebere, a přestože ježdění stepí s větrem o závod mám nejraději na světě, nedokážu si představit sám sebe v tvrdém byznysu chovatelů koní. A musím přiznat, že se mi celkem ulevilo, že tohle všechno zdědí právě můj bratr... Co se děje? Psi se otočili směrem na jihozápad a začali štěkat, aby si získali naši pozornost. Blíží se k nám snad nějaká nová hrozba?
V dálce slyším ržát koně, k našemu táboru se blíží družina jezdců. Babička vstane a odchází do jurty. Připraví tradiční gesto pohostinnosti, obřad Airag, při kterém návštěvníkům nabídneme stříbrnou misku kysaného koňského mléka. Tohle ale nejsou žádní obyčejní návštěvníci!
Matka netrpělivě běží k několika koním uvázaným k lanu mezi dvěma tyčkami, kterému říkáme Ouiaa. Odváže uzel držící ohlávku její staré červené klisny jménem Tarjenjau. Vůbec se nezdržuje osedláváním, chytí se za její hustou hřívu a vyšplhá se jí na hřbet. „Tlustá dívka" Tarjenjau je štěstím bez sebe, že se může projet a tryskem vyráží ke skupině jezdců. Můj otec a ostatní muži našeho kmene se vrátili!
Jejich koně jedou vedle sebe a otec obejme matku, zvedne ji jako by byla pírko a posadí ji na sedlo před sebe. Její smích slyším i odtud. Budu jednou i já vozit ženu, kterou miluji, na hřbetě Altaïra?
Každý jezdec se nejdříve postará o svého koně, teprve potom jde za rodinou. Jezdci odsedlají koně, zkontrolují podkovy, vyhřebelcují je a pohladí. Pak sundají uzdu a nechají je napít se vody z řeky. Teprve pak odchází muž za rodinou a všechny obejme v pořadí podle věku. Otec se při vítání s mými sestřičkami začne smát. Ale když je zas položí zpátky na zem, jeho tvář potemní. Dívá se na mě tvrdým a tajemným pohledem. Polknu a nemohu nic říct, dokud nezačne mluvit on. Otec ale neřekne ani slovo. Když se k nám otočí zády a odchází do jurty, cítím v krku knedlík a oči mě začnou trochu pálit. Gambat mě přátelsky poplácá po rameni a pak jde zkontrolovat ohradu s ovcemi. Pohrdám svou sentimentalitou a dívám se do dáli na zapadající slunce. Muži nepláčou.
V noci slyším otce jak si povzdechne a zašeptá matce:
„Bude z něj někdy zodpovědný muž?"
