The Avengers - Salvation of Westeros

2. Captain America

Tak konečně přidávám další díl, je to moje první "dvoutisícovka" tak snad se vám to bude líbit :D
(2221 slov)
*Stark

*Tony*

Když jsem se probudil, trochu mě bolela záda z toho, jak jsem celou noc ležel na zemi jen slamníku, který nám, respektive Maisie včera večer přinesli. Slamník byl poměrně malý, takže jsme museli ležet docela dost vedle sebe, ale Maisie se netvářila, že by jí to nějak vadilo a mně to bylo docela jedno, aspoň nám nebyla zima. Potichu jsem vstal, abych jí nevzbudil a šel jsem se podívat na oblečení, které pro mě ukradla. „Jarve, kolik kilometrů je to na Zeď?" zeptal jsem se mezitím, co jsem se prohraboval oblečením, které tady bylo.

„Přesně 62,1 mil, Pane."

„Neptal jsem se tě na míle, ale na kilometry, tak mi to prosím tě převeď!"

„Je to přesně 100 km."

100 kilometrů, hmm tam bychom měli být za chvilku, stačí, když vypadneme, teda spíš Maisie vypadne, já vyletím, tak za hoďku, ale asi bych ji měl radši vzbudit.

*Maisie*

Někdo mi zatřásl ramenem. Zamručela jsem a převrátila se na druhý bok, ten někdo byl ale odhodlaný nenechat mě pořádně se vyspat a zatřásl mi druhým ramenem. Otevřela jsem oči a uviděla Tonyho, jak se nade mnou sklání a třese mými rameny. Už na sobě neměl Captainské pyžamo, ale oblečení jako pravý seveřan i s opaskem a mečem. Zajímalo by mě, jestli ho vůbec umí používat a pousmála jsem se nad představou Tonyho v nějaké bitvě.

„Čemu se zase směješ?" zeptal se trochu podrážděně Tony.

„To nic, jen jsem si na něco vzpomněla." Zalhala jsem. „A proč mě vůbec budíš tak brzo?"

„Letíme najít Captaina, zapomněla jsi snad na to?"

„No...vlastně ano."

„Jestli ho chceme potkat už dneska, musíme za hoďku vyrazit, tak vylez a pojď si nachystat věci." Řekl velitelsky Tony.

Nic jsem ovšem nenamítala a vstala jsem. Přešla jsem rovnou ke skříni, kde jsem si už včera vybrala nenápadné a teplé oblečení.

„Ehm, mohl by ses prosím otočit?"

Udělal, o co jsem ho požádala a já se začala soukat do spodních vrstev oděvu, ty další si na sebe vezmu až potom, nebudu se tady přece ještě hodinu potit jako...jako Tony! „Dobrý už se můžeš otočit." Křikla jsem na něj. Otočil se a řekl:

„No, teď vypadáš úplně jako Arya." řekl

„To asi budeme muset později změnit, jestli nechceme, aby nás každý poznal."

„To ano, máš pravdu, ale až potom, teď si nachystáme věci do batohu, počkáme na snídani a půjdeme na to."

„Dobrá." Trochu nervózně jsem odpověděla. Přeci jenom vyskočit z okna asi z 50-ti metrové výšky není jen tak... Tony si mé nervozity nejspíš všiml, protože přistoupil ke mně a řekl:

„Podívej se na mě." Pozvedla jsem obličej, abych se mohla podívat na ten jeho. „Nemusíš se ničeho bát, stačí, když budeš dost ječet aby si toho lidi všimli co nejdřív a já tě chytím tak v polovině."

„Jo, dobře." Odvětila jsem už trochu klidněji.

*Tony*

I když jsem jí to všechno říkal, sám jsem si nebyl tak jistý a pokaždé když zapochybovala, tak jsem si vzpomněl na Pepper, jak padala dolů, do ohně a já byl naprosto bezmocný. Když už jsem byl u té Pepper, zamyslel jsem se, co asi teď dělá a jestli má o mě strach. No Pepper, nePepper musím zase zaléz do skříně, protože nám nesou snídani.