Princess or not?

*21*

A bylo to tu. Poslední den, kdy jsem mohla být jen s Lucasem a neskrývat to co k němu cítím. Až dojedeme do paláce, už to nebude jako teď. Bude se věnovat ostatním dívkám a na mě už nebude mít tolik času.

Den začal úchvatně. Probudilo mě šimrání na tváři a tak jsem otevřela oči. Nade mnou stál Lucas s tácem, na které byla snídaně. V malé vázičce byla bílá růže. Podívala jsem se na Lucase, který se usmíval od ucha k uchu a posadila se. Položil mi tác na klín a já ucítila úžasnou vůni lívanců.

"To si dělal ty?" zeptala jsem se překvapeně.

"Vždycky se tak divíš." zasmál se a skočil na postel vedle mě. Opřel se o mé rameno a sledoval jak jsem se pustila do toho božského jídla.  Nevěděla jsem, jak se mohl takhle naučit vařit, ale bylo to příjemné překvapení.

"Tak jaké to je?" zamumlal mi do ramene. Napíchla jsem kousek lívance na vidličku.

"Otevři pusu." řekla jsem mu a on poslechl. Vidličkou jsem namířila do jeho úst a on snědl lívanec. "Podle mě jsi úžasný kuchař." usmála jsem se. Lucas se zasmál.

"Já vím." řekl a lehl si na polštář. Vyhledal mojí ruku a uchopil jí do své, takže jsem musela jíst jen jednou rukou. Když jsem dojedla zvedla jsem se z postele a odnesla tác do kuchyně. Umyla jsem nádobí a poschovávala. Potom jsem se vrátila do pokoje a zjistila, že Lucas usnul. Pousmála jsem se a vzala si čisté věci na sebe a zalezla do koupelny.

Dala jsem si rychlou sprchu a potom jsem se oblékla. Rozčesala jsem si vlasy a dala si je do drdolu. Když jsem vylezla Lucas stále spal. Zakroutil jsem nad ním pobaveně hlavu a odešla z pokoje. Zavřela jsem dveře a usadila se na gauči. Otevřela jsem knížku a dala se do čtení.

Lucas se probudil až kolem třetí hodiny. Když za mnou přišel do obývacího pokoje, měl na sobě kostkované kraťase a modrou košili s krátkým rukávem.

"Omlouvám se, že jsem tak usnul." políbil mě na tvář a sedl si vedle mě. Opřela jsem se o jeho rameno.

"To nic, potřeboval si spánek." usmála jsem se. Lucas si namotal pramínek vlasů na svůj prst.

"Co chceš podniknout?" zašeptal mi do ucha.

"Chci být s tebou." odpověděla jsem. Lucas se potichu zasmál a pohladil mě po paži.

"Tak se půjdeme projít?" zeptal se.

"Nebo zůstaneme tady a budeme se mazlit." navrhla jsem s úsměvem.

"Nebo." souhlasil Lucas a přitáhl si mě k sobě ještě víc. Položila jsem si hlavu do jeho klína a dívala se do jeho očí, které mě sledovali. Pousmála jsem se.

"Když si spal, tak jsem si něco představovala.." začala jsem.

"A co?" zeptal se s úsměvem.

"Jak by vypadali naše děti." přiznala jsem se. "A byli by nádherní. Chtěla bych mít kluka a až potom holčičku. Jmenovali by se.." zamyslela jsem se.

"Aaron a Anna." doplnil Lucas.

"Ano." přikývla jsem. "Ty jména jsou nádherná."

"A jak vypadali naše děti?" zeptal se a políbil mě do vlasů.

"To je tajemství." zakřenila jsem se. "A jednou se to určitě dozvíš." mrkla jsem na něho. Lucas se zasmál.

"Tak to už se těším jak, poznám Aarona a Annu."

"Já taky."

Lucas se sklonil a lehce mě políbil na rty.  

Večeři jsme si dala se sklenicí červeného vína. Do toho nám hráli romantické písničky. Najednou se z rádia ozvala skladba, kterou jsem poznávala.

"Pamatuješ si na tuto skladbu?" zeptala jsem se s úsměvem.

"Nás první tanec.." Lucas si stoupl a natáhl ke mě ruku. Potichu jsem se zasmála a nechala ho, aby mi pomohl na nohy. Potom mě chytil stejně jako poprvé a dali jsme se do pohybu. Bylo to jako minule. Navzájem jsme se dívali do svých očí a já uvažovala, jestli to bude takové i za 10 let.

"Jak dlouho ještě bude trvat soutěž?" zeptala jsem se.

Lucas pokrčil rameny. "Nevím." zašeptal. "Ale chci, aby skončila a ty byla oficiálně má." usmál se a zatočil se mnou. "Vzala by sis mě?"

"Ano." přikývla jsem. "Ale o šatech se budu rozhodovat sama."

Lucas se zasmál. "Jsi jako matka. Ta si taky nenechala mluvit do šatů od mé babičky." pousmála jsem se.

"Chci, abych se ti líbila."

"Ty by ses mi líbila ve všem." Lucas mě zaklonil a zadíval se mi do očí. "Protože nezáleží na tom jak vypadáš. Pořád tě budu milovat.." zašeptal a přitiskl rty na ty mé. Přemístila jsem ruku za jeho krk. Někdo zaťukal na dveře a já se od Lucase odtáhla. Lucas mě narovnal.

"Dále!" zavolal. Dovnitř vešel jeden strážník. Rychle se uklonil a potom se narovnal.

"Princi máme problém."

"Jaký?" Lucas se narovnal a tvářil se ostražitě. Strážník se na mě koukl a já věděla, že se něco stalo. Rychle jsem došla až k němu.

"Co se stalo?" vyhrkla jsem. Lucas došel za mě a položil ruku na má záda. Hladil mě, aby mě uklidnil.

"Vaše sestra zmizela, když šla do obchodu." řekl a sklopil pohled. "Je mi to líto."

"To ne." zašeptala jsem a dala si ruku před pusu. Podlomila se mi kolena, ale Lucas mě zachytil.

"Pojedeme domů." zašeptal a já se zmohla jen na přikývnutí.

Opravdu je to podobné selekci? :D Prostě se mi líbí ty lidi, kteří mi takové komentáře napíšou třeba u 3. kapitoly :D Ale dál už si to nečtou :D