One Direction (jednodílovky)

Brown or blond hair??? (Nialler Horan a Louí Tommo)

Jako první jednodílovku na přání si "poručila" @MichalkaHoran. Jak si chtěla, jsou tam dva kluci. ;)) A u H/N (her name ;) ) si doplň libovolný jméno :D nechtělo se mi ho vymýšlet. Doufám Míšo, že se ti bude líbit.

Ostatním přeju hezký čtení...

No tak kde bych začla. Jmenuju se Míša, ale mám radši oslovení Miška. Jsem ve třeťáku na střední. A abych nezapomněla, mám užasnýho přítele, jménem Louis Tomlinson. Jsme spolu asi rok a půl. Za nikoho jinýho bych ho nevyměnila, ale co když on mě ano???...

*z pohledu Mišky*

Můj každodenní všední koloběh začal budíkem s mou oblíbenou písničkou od 5SOS, Amnesia. Vypla jsem ho a snažila se přemluvit k nejhoršímu úkolu a to vstát z vyhřáté postele. Najednou jsem uslyšela zvonek, nejdřív jsem si myslela, že se pro ségru stavila její kámoška, ale hlas mamky mě vyvedl z omylu. "Michalooo, je tu Louis." 'Grrr, nesnáším oslovení Michalo... počkat... říkala Louis???' Vyskočila jsem z postele a utíkala se kouknout. Opravdu, pod schodama přešloval Louí. Rychle jsem utíkala do koupelny, učesala se, trochu se nalíčila, oblíkla se, hodila tašku na záda a běžela dolů...

"Ahoj Louí, promiň, dneska to trochu trvalo..." řekla jsem při obouvání tenisek "No, všiml jsem si, ale měli by jsme máknout, za půl hoďky... sakra!!!..." zaklel "Co se děje, Lou???" "Škola začíná za 10 minut!!!" vyhrkl, já neřekla ani slovo a vyběhla z domu, Louis mě následoval, ale jelikož je fotbalista, po chvilce mě bez problémů předběhl "Louí... počkej na... mě." soukala jsem ze sebe větu a držela se za bok, ve kterým mě píchalo, Louis zastavil a řekl "Ono je to stejně jedno, na osmou tam bejt nestihnem." jen jsem přikývla...

*později ve škole*

Nakonec jsme dorazili v polovině hodiny, učitel byl naštvanej a tak nás vyzkoušel. No, moc se nám to nepovedlo, oba za čtyři. Právě teďka máme mít ájinu s naší třídní. Když přišla, byla následována nějakým klukem. Jeho blond vlasy byly vyčesaný do pořádné výšky, stejně jako Louisovi, na sobě měl triko s přeškrtnutým nápisem MONDAY. Představil se nám jako Niall Horan a prý pochází z Irska. Nevím proč, ale ten kluk mě zaujal, nemůžu si pomoct. 'Miško!!! Nezapomeň, že máš Louího!!!' Ozvalo se svědomí, který jsem ignorovala, mou mysl zatemnil, což není při barvě jeho vlasů úplně přesný, blonďatý Ir, který zasedl do lavice u okna. "Ehm... Miško??? Není ti něco???" zeptal se Louis "Ne, v pohodě jen jsem se zamyslela..." odpověděla jsem a Louí naštěstí jen chápavě přikývl...

*druhý den*

Momentálně spěchám po chodbě a náručí plnou učebnic, kterou mi dala učitelka, abych je zanesla do kabinetu. Když najednou do někoho vrazím a všechno mi vypadne z rukou. "Sakra, nemůžeš dávat pozor!!!" křiknu a začnu knížky sbírat "P-promiň, nechtěl jsem. Já ti pomůžu." řekl a shýbl se pro učebnice "Nemusíš se obtěžo..." hlas se mi zadrhl uprostřed slova, jelikož jsem se střetla se studánkově modrýma očima, podobné má i Louí, ale ten je má spíš trochu do šeda, správně, stála jsem tváří v tvář Niallovi "Míšo, co tady vyvádíš??? Chceš pomoct???" vyrušil nás Tommo "J-jo... děkuju..." řekla jsem a s Louím jsme odešli...

*po pár dnech*

Od doby, co jsem se střetla s Niallem na chodbě není nic tak, jak by mělo. Na Nialla nedokážu přestat myslet a s Louím si v poslední době nerozumím. Vůbec se se mnou nestýká, ve škole mlčí, ráno než jde do školy se pro mě nestavuje. Jednoduše se mi vyhýbá. Nechápu to. Proto jsem se dneska rozhodla k němu zajít a zeptat se ho, co se s ním děje. Je sobota, takže moře času. Došla jsem k Louisovu domu a zazvonila. Za chvíli mi otevřela jeho mamka. "Ahoj Míšo, Louí je nahoře." řekla a já šla k němu, zaklepala jsem a otevřela. "Ahoj Louisi, přišla jsem na..." zarazila jsem se, on se líbal na posteli s nějakou hnědovlasou holkou 'Ne, ne, ne, tohle není pravda!!! Prostě není, je to jen blbej sen!!!' Ujišťovala jsem se pořád dokola. Oni si mě konečně všimli a odtrhli se od sebe...

Až teď jsem poznala tu krávu. "Cože!!! Ty???" vyjekla jsem, jakmile jsem spatřila svou nejlepší kamarádku H/N "Louisi, ty si jí to ještě neřekl???" otočila se na něj "No... já... totiž..." poškrábal se na zátylku a pokračoval "...je konec, Míšo." řekl jednoduše "Mlč Tomlinsone, už nic neříkej!!!... Odcházím..." řekla jsem a měla jsem co dělat, abych nebrečela, už jsem chtěla odejít, ale pak jsem ještě dodala "Věřila jsem ti!!! Byla si má BFF, mohla jsem ti říct všechno, ale tohle si přehnala. Nechoď mi na oči!!!" poté jsem zabouchla dveře a odešla...

Teprve po zavření vchodových dvěří u Tomlinsonových, jsem dala průchod svým emocím. Rozbrečela jsem se na celé kolo. 'Jak mi to mohl Louis udělat a ještě ke všemu mě podváděl s mou BFF???' S opuchlýma očima, který vypadaly jako bych tejden nespala, jsem se usadila na lavičku a vzlykala. Prostě jsem to stále nechápala, že mezi mnou a Louím je konec. Po několika minutách jsem ucítila na rameni něčí ruku. Zvedla jsem oči a strnula. S milým úsměvem na mě hleděl Nialler. Okamžitě jsem vyndala z kapsy mobil, který jsem použila místo zrcátka a zkontrolovala si obličej, ale jak se dalo čekat, vypadala jsem jako panda. 'Panebože...' Bylo jasný, že s tím nic neudělám a tak jsem zase mobil schovala, Ni konečně promluvil...

*z pohledu Nialla*

Procházel jsem se parkem a na lavičce jsem si všiml povědomé holčiny. Když jsem se přiblížil, poznal jsem Míšu, brečela. Bylo mi ji líto a tak jsem si k ní sedl. Opatrně jsem položil dlaň na její rameno. Když se na mě podívala měla všude po obličeji rozmazanou řasenku. Snažila se to co nejlépe skrýt, ale nakonec to vzdala. "Míšo, stalo se něco???" zeptal jsem se opatrně "N-Nialle... to by mě stejně nezajímalo." vzlykla "Ale zajímá, nemám rád když hezký holky brečí, nesluší jim to." přesvědčil jsem ji "No, dobře..." povzdychla si "Asi víš, že jsem chodila s Tomlinsonem..." přikývl jsem "...no tak to už je minulost, pro mě uzavřená kapitola mýho života, kterou bych nerada zažila znovu..." "Co se přesně mezi vámi stalo???" zeptal jsem se "Ten zmetek,... mě podvedl... s mou n-nejlepší kámoškou..." opět ji po obličeji stékaly slzy, proto jsem si ji přitáhl k sobě a ona mi brečela do ramene "Ššš... to bude dobrý, nebreč... ten idiot si nezaslouží tvoje slzy." zašeptal jsem ji do vlasů...

Po několika minutách v těsném objetí jsme se od sebe odtáhli. Miška už nebrečela. Jen měla na tvářích několik zaschlých slz. "Děkuju Niallí..." "A za co, prosímtě???" pozvedl jsem obočí "Za všechno... potřebovala jsem se u někoho vybrečet a někoho, kdo by mi šeptal uklidňující a zároveň povzbuzující slůvka do uší..." říkala nesměle a přitom se koukala do země a malilinko se začervenala, už jsem nemohl jen zírat na její nesmělost, nevinnost a já nevím, co ještě, bez rozmyslu jsem k ní šel, opatrně ji popadl za bradu, kterou jsem zvedl a dlouze, ale zároveň něžně políbil, trošku sebou cukla, jak se lekla, ale pak se poddala polibku stejně jako já "Miluju tě, Miško..." šeptl jsem...

*z pohledu Mišky*

Když jsme se s Niallem líbali, uvědomila jsem si koho vlastně miluju. Nebyl to Louis, ani Mike se kterým jsem byla před Louím, byl to Niall James Horan. Blonďatý irský skřítek. S Niallem jsem po nějaký době začala chodit. Co se týče Tomlinsona, toho jsem nadobro vyhnala z mysli a co jsem slyšela, pořád je s H/N...

*o 10 let později*

Je mi 28 let, Niallovi o rok víc. Bydlíme spolu v malém domku s velkou zahradou. Společně jsme hrdými rodiči a vychováváme dvě krásné děti. Osmiletého Thomase Bobbyho Horana, druhé jméno má po svém dědovi a pětiletou Alex Michelle Horan a která má druhé jméno po mně. Mám svoje tři andílky hrozně ráda a žiju jen pro ně. Někdy přemýšlím nad tím, co by bylo, kdyby mě Louis nepodvedl a společně by jsme založili rodinu. Osobně si myslím, že bych teďka nežila tak nádherný život s nejlepším manželem, kterýho jsem si kdy mohla přát, po boku a dvěma dětmi...

Já můžu jen doufat, že se ti Miško jednodílovka líbila a stejně tak i ostatním :))

Jestli máte někdo další zájem... napište mi koment s kým chcete jednodílovku :))

Mrs. Tommo