One Direction (jednodílovky)

Figure skater (BooBear)

@ancares46 chtěla si jednodílovku s Tomlinsonem :)

Tak jsem ti něco vymyslela :)

Doufám, že se ti bude líbit :)

*z pohledu Anny*

Odjakživa jsem měla sen. Chtěla jsem být krasobruslařkou. Nebyl ale nikdo, kdo by mě v tom snu podporoval. Až jednou má kamarádka našla jednoho krasobruslaře, který vyhrál hned několik cen a to je mu jen 23. Jmenuje se Louis Tomlinson a zrovna dneska jdu na svou první hodinu, nebo jak to nazval, možná lekce, nevím...

Mamka mě hodila před stadion, kde Tomlinson trénoval dívky, které měly stejný sen. Vstoupila jsem dovnitř a sedla si k té ledové ploše. Všichni se tam jen tak projížději. "Tak děvčata, jdeme na to." uslyšela jsem zvučný mužský hlas, který patřil Tomlinsonovi "Ach...ano, málem bych zapomněl..." pravil, když si mě všiml "Máme tu novou posilu..." ukázal na mě "Pojď k nám... ehm..." zadrhl se nad mým oslovením "Jsem Anna." usmál se "Tak si obuj brusle a šup na led." pobídl mě a já si začla utahovat tkaničky u svých bruslí...

"Tak předveď, co umíš..." rozjela jsem se, udělala několik piruet a plno dalších věcí "Dost, dost... to stačí." křikl a já zastavila "Pojeď k nám." se svěšenou hlavou jsem tam dorazila "Co tak smutně, Áňo??? Buď v klidu... si zatraceně dobrá... co dobrá... skvělá, výborná." vychvaloval mě a já se jen usmívala...

********

Opět jsem šla ke stadionu, byla jsem v šatně a tam mě odchytl Louis. "Ahoj Ani, mám na tebe prosbu. Je to důležitý!!!" "Povídej." "Pozítří mám soutež... a já se až teď dozvěděl, že je pro páry... no a já..." větu jsem bez rozmyslu dokončila za něj "Nemáš partnerku." "Správně, proto tě chci poprosit jestli by si s mnou tam nešla." zaprosil "Opravdu??? Ale já nejsem profesionál jako ty." "Ale ty to zvládneš... vím to." a mrkl na mě, nakonec jsem souhlasila a on byl nadšený "Tak jdeme si zkusit naše vystoupení, respektive já tě ho naučím." přikývla jsem a pospíchala za ním...

Celou sestavu jsem už uměla teda krom toho, že mě měl Louí chytit kolem pasu, následně zvednou a zatočit se mnou. Toho se fakt bojím. "Tak pojď... jdeme na to."...

Rozjela jsem se proti němu...
Ucítila jsem na svém pase jeho ruce...
Pod nohama jsem už neměla nic...
Jeho svaly na rukách se naply a já se ocitla nad ním...
Párkrát se otočil kolem své osy...
A pomalu mě opět pokládal na led...

"No vidíš... šlo to jako po másle... určitě vyhrajeme." zazubil se Lou, když jsme opouštěli stadion "Snad ti to nezkazím." "Áňo, tohle neříkej... ty to zvládneš." povzbudil mě a dal mi pusu na líčko, až jsem se začla červenat "Ale no tak." usmál se "Tak ahoj ...zítra... pořádně se vyspi a rozsekáme je." "To je jasný. Ahojky." oplatila jsem pozdrav a odešla...

**********

Kruci. Jsem hrozně nervózní. No, musím to překonat. "Jako další je na řadě vítěz mnoha ocenění Louis Tomlinson a jeho partnerka Anna." ozval se potlesk a s Louím jsme vjeli na led, vše probíhalo naprosto v pohodě dokud nebylo na řadě to obtížné zvednutí mě do vzduchu...

Příjezd k Louisovi... okey
Ruce na mém pase... okey
Postupné zvedání mě do vzduchu... okey
Já na jeho silných rukách nad ním... okey
Otočka... problém

Lou neudržel rovnováhu, zakymácel se a oba jsme spadli na tvrdý led. Nebo spíš Louí spadl na záda, praštil se do hlavy a já na něj. Bleskurychle jsem se zvedla. "Louisi... jsi v pořádku???" neodpovídal, oči zavřené a ztěžka dýchal "Louí???" zase nic, dostala jsem strach "Zavolejte záchranku!!!" vykřikla jsem zděšeně...

Sanitka za chvilku přijela. Naložili ho a vezli do nemocnice. Já tam byla s nimi. Louise odvezli někam pryč a já musela napnutě čekat, co bude. Po chvilce přišel jeden z doktorů. "Co mu je???" "Pan Tomlinson si vážně poranil hlavu a páteř, proto je nyní daný do umělého spánku. Nemůžeme zaručit, že se ještě někdy probere..." bála jsem se, že už bych nikdy neviděla jeho přenádherné oči "Co!!! To ne!!!" "Uklidněte se... kdyby se probral, bohužel stráví zbytek života na vozíku." pronesl smutně lékař 'Už žádné bruslení... žádné další soutěže... jen nudný život... proč on???... Tak talentovaný... mladý... teprve třiadvacetiletý muž... Jak se s tím vyrovná???' "Chcete za ním???" vyrušil mě z přemýšlení muž v bílém plášti "A-ano, mohla b-bych???" přikývl a já šla do dveří na které ukázal...

První co jsem uviděla byl Louis. Bílý jako stěna, která byla za ním. Sedla jsem si na židli vedle něho. Chytila jsem jeho ledovou ruku. "L-Louisi, slyšíš mě???" žádná odezva "Louí,... no tak... prosím, prober se." drala jsem ze svých úst slova se vzlyky "Lou, n-nenechávej mě tu samotnou... nechci, a-aby si mě opustil... s-slyšíš..." naklonila jsem se k němu a políbila ho na jeho namodralé rty "Louisi... já tě miluju." šeptla jsem...

Z ničeho nic se mi zdálo, že pohnul prsty na ruce, kterou jsem ještě stále držela."A-Anno???" zachraptěl a já okamžitě pohlédla do jeho tváře "Proboha... Louisi... ty žiješ!!!" vypískla jsem a objala ho, ale ne moc horlivě, aby se mu ještě něco nestalo, přiklusali lékaři "Pane Tomlinsone... úžasné, že jste se probudil... ale několik dní si vás tu necháme." pak odešli "Omluv mě Lou na moment." chápavě se usmál...

"Pane doktore, proč jste mu to neřekl???" "Myslíte to, že se už nepostaví na vlastní nohy???" pokynutím jsem naznačila ano "Teďka ho nesmíme stresovat. Mohl by to špatně snášet." to byla pravda "Děkuju mnohokrát."...

*po několika týdnech*

"Momentík... dojdu ti pro vozík do kufru." usmála jsem se na Louího, který mě jen pohladil po tváři, vystoupila jsem z auta, vyndala jsem invalidní vozík, otevřela dveře na straně spolujezdce a pomohla Louisovi si přesednout "Děkuju, Ani." roztlačila jsem vozík a jeli na stadion, zase jsem měla lekci, místo Loua teďka učím ty holky já a Tommo jim někdy poradí, co dělají špatně...

Co se týče Louího soužití s tím, že už nikdy nebude chodit, bruslit, tak prvních několik dní byl úplně z toho zdeptaný. Pořád si vyčítal tu jednu jedinou chybu, která ho o to všechno připravila. Teďka už je to v pořádku. Smířil se s tím. Já se k němu nastěhovala a se vším mu pomáhám. Jsem taková jeho ošetřovatelka a pečovatelka v jednom...

Tadááá...

Co vy na to??? :)

Já vím, chudák Louí...

Mrs. Tommo