Akame ga Kill 1944

Před branami Moskvy

2.1.1944

Moskva

Esdeath stála v čele armády. Silný vítr se jí opíral do tváře. Před nimi leželo majestátní ruské město, srdce Sovětských zemí – Moskva. Poslední ruská základna. Pokud zde Němci vyhrají, Sovětský svaz navždy padne a nacistickou říši už nic nezastaví v postupu k ovládnutí světa.

,,No,'' vzdechla generálka ,,tak snad to půjde rychle.'' Udělala několik kroků vpřed a v dálce se zableskly hlavně několika kanónů. Esdeath zvedla ruce a ze země se vynořila ledová stěna. Granáty z děl narazily do ledu a explodovaly. Na zem dopadly střepiny a úlomky ledu. Stěna znovu zajela do země a generálka poklekla. Okamžitě k ní přiběhl důstojník.

,,Jste v pořádku?'' zeptal se příslušník SS. Generálka odstrčila Němce dál od sebe a vstala. Hlasitě dýchala a opírala se o svůj kord. ,,Vypotřebovala jsem...'' promluvila ,,...ve Stalingradu moc síly. Nemůžu to s tím ledem přehánět.'' Zvedla kord směrem k Moskvě a zařvala: ,,Vpřed!'' Celá armáda se dala do pohybu.

Mrazivé ticho přerušila střelba zbraní. Z města vylétla smršť kulek a granátů a němečtí vojáci v předních liniích padali na sněhem pokrytou zem.

Generálka luskla prsty a ve vzduchu se zhmotnilo několik ledových šipek. Pak mávla rukou vpřed a šipky prudce zrychlily proti dělostřelectvu. Některé minuly, většina se však zarazila do kánonů a rozdrtily je na několik kusů.

Z německých linií se ozvalo několik mohutných výstřelů. Tigery opětovaly palbu a daly se také do pohybu vpřed. Výstřely byly slyšet i ze zadních linií děl.

Ruské město se propadalo pod nepřátelskou střelbou. Domy se hroutily, vojáci umírali, tanky explodovaly, ale Sověti se odmítali vzdát. Nehledě na škody, stále stříleli a zabíjeli německé vojáky. Odhodlaní bránit svou vlast byli schopni bez váhání obětovat svůj život, aby sebou do hrobu stáhli co nejvíce Nacistů. I přestože se zdálo, že jejich obrana se brzy zhroutí, Němci se stále nedokázali do Moskvy dostat.

Esdeath kráčela přes mrtvoly vojáků až do přední linie s ledovým štítem před sebou. Měla jediný úkol – rozlomit zeď ruské obrany a rozdrtit srdce Sovětského svazu.

V rukou pevně svíral svou odstřelovací pušku. I on měl jediný úkol - odseknout hlavu německého útoku, tedy zabít generálku Esdeath. Probíhal mezi ruskými vojáky – svými soudruhy, kteří nepřetržitě stříleli do nepřátelských linií. Přeskočil malou kamennou zeď a proběhl přes náměstí. Několik dělostřeleckých granátů vybouchlo jen pár metrů od něj.

Před ním stálo dělo. Nabíječ rychle zvedl náboj a chystal se ho zasunout do komory kanónu. Avšak ve chvíli kdy se otočil, upustil náboj na zem a odskočil. Chvíli na to se do hlavně zabořil obrovský kus ledu a roztříštil dělo na několik částí. Posádka dělostřelectva se pomalu zvedala ze země a hmatali po zbraních. Jejich dělo bylo zničeno a oni sami byli zranění střepinami, ale hledali zbraně, aby se mohli znovu zapojit do boje proti Němcům. To bylo Ruské odhodlání.

Muž s velkou odstřelovací zbraní proběhl kolem nich.

,,Tam je velitelka! Miřte na ní!'' slyšel křik z další dělostřelecké pozice. Zastavil se a pohlédl na německé linie. Dopředu se tlačila postava s dlouhými vlasy v černé uniformě. Všechny kulky se zarážely, nebo sklouzávaly po ledovém kusu, který se vznášel několik kroků před ní. Posádka několik děl upravila zaměření. ,,Připraven!'' ozvalo se potvrzení. Všichni kromě střelce odskočili o krok dál a zakryli si uši. Střelec zatáhl za spoušť . Výstřel s kanónem silně škubl a posunul ho o pár centimetrů dozadu.