The Soul of Werewolf

Zdánlivý úkryt

Nevím jak, ale dostala jsem se na silnici před městem. Bylo po setmění, sněžilo a já měla strach. Běžela jsem co nejrychleji, to šlo. Vyběhla jsem na kopec, zde už začínaly domy. Teď jsem šla krokem a prohlížela si zasněženou silnici. Uviděla jsem hrůzně vypadající protáhlé stopy a strašně se vyděsila. Byly v obou směrech. Nevěděla jsem, jestli se mám vrátit nebo jít kupředu. Po krátkém uvážení jsem se rozhodla jít dopředu. V tom jsem uslyšela zavytí a rozběhla jsem se z kopce dolů. Zahnula jsem doprava a dostala se do uličky kde mladá dívka venčila černého psa. Divila jsem se že v tuto dobu vůbec vychází ven, ale teď mi to bylo jedno. Běžela jsem k ní. Dívka zrovna vešla do dveří svého domu, když jsem tam dorazila. Neměla jsem na výběr. Začala jsem horlivě bouchat na dveře. Ona pootevřela a když jsem jí sdělila, jestli bych u ní mohla přespat, že je to teď venku nebezpečné, chvíli váhala, ale nakonec mě pustila dovnitř. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale na chvíli jsem se cítila v bezpečí.To jsem nevěděla co všechno mě ještě čeká.