Utajení

2.kapitola

,, Wau, nikdy bych nečekal, že se zrovna takhle střetnem s Jiřinou."

,, To já taky ne."

,, Nevíš, kdy tě pustí?"

,, Pustíme ji až za pár dnů. Zatím tady slečna zůstane na pozorování. Můžete určitě kdykoliv přijít."

,, Dneska by se tady měl ještě stavit její bratr s manželkou a synem."

,, Dobře tak vás tu zase nechám. Jste určitě ve správných rukou slečno." Usmál se na mé ruce, které Míša svíral v těch svých.

,, To jsem."

Doktor odešel a nechal nás tam sami.
Mišák mě furt uklidňoval a ode dveří se ozvalo klepání.

,, Dále."

Vešel Lukáš s Hanou a Danielkem.

,, Bože, ségra, co si to vyváděla? Jsi v pořádku?"

,, Jo, už jsem se probudila."
Míša mě furt držel za ruku, ale když mě všichni tři objali, tak mě pustil.

,, A co se ti teda stalo?"

,, Nabouralo do mě auto, když jsem si přečetla tu tvoji esemesku. Mám asi těžce naraženou páteř, a zlomenou levou nohu a měla jsem prý ještě otřes mozku."

,, Tak hlavně že ti je líp."

,, A kdo do tebe naboural? A kde máš auto?" Pořád se Lukáš vyptával.

,, Tak to neuvěříš." Smál se Mišák.

,, Samotný Petr Lexa s Jirkou a Stejkem."

,, Ty ses s nima viděla?" Ptal se s nadšením v hlase malý Daniel.

,, Ano, byli mě navštívit a auto mám prý u Hoggyho známého."

,, A nenapadlo je se vás zeptat na youtube? Třeba tebe se neptali Martine?" Pohlédl na nás se značným strachem o naše soukromí.

,, Ne, ale Jirka se sebou trochu škubl."

,, No, to je jedno." Chtěla jsem změnit změnit konverzaci, ale najednou Danielkovi zavibroval mobil. Kouknul se do něj a málem mu vypadli oči z důlků.

,, Co se děje?"

,, Hoggy tady o tobě píše."

Všichni utkvěli zrak na Daniela a on nám četl co Hoggy napsal.

,, To je mega!"

,, To mi nemohl říct tady?"

,, Asi se předemnou styděl."

,, No, myslím, že ti to mohl říct osobně." Souhlasila se mnou Hana.

,, Díky. Luky, jak dlouho tady ještě budete? Protože můj byt je volný, tak vám klidně dám klíče a...."

,, Ne, to je v poho. Musíme toho ještě tolik zařizovat. Asi už pojedem."

Vím přesně, co chce zařizovat.
Se všema třema jsme se rozloučili a hned napotom odešli.

,, Měl bych jít taky i když se mi vůbec nechce."

,, Musíme se udržet v tajnosti, aby Jirka neměl ani tušení. Řekneš, že jsem nemocná. Teď už radši jdi ať natočíte super video."

,, Dobře. Zítra zase přídu, jestli mě zdrží, tak promiň."

,, Hlavně nás udrž v utajení."