Utajení

8.kapitola

Probudila jsem se a zjistila jsem že furt držim v objetí Míšu.
Oddálila jsem se od něj a potichu s mobilem odešla do kuchyně. Uvařila jsem kávu a připravila dva rohlíky s máslem a marmeládou.
Odnesla jsem to do obýváku a Míša zrovna vycházel z ložnice.

,, Dobré ráno."

,, Dobré."

,, Doufám, že jsem tě neprobudila."

,, Ne, probudil jsem se dřív než ty, ale když sis mě tak držela, tak jsem tě nechtěl probudit."

Dojedli jsme snídani a vymýšleli plán, co bychom natočili a pak co budem dělat s Danielem.
Míša a Daniel spolu skvěle vychází. Hned, jak jsem začala Mišákovi vyprávět, co má rád, dali se do řeči. Vždycky se na ně dívám a usmívám se, protože to je pro mě něco krásného. Vidět přátelství mezi rozdílnými věky.

Blížil se čas oběda a já opustila Míšu a odjela domů. Ale on aby se ujistil, že se mi nic nestane mě donutil být na skypu (nechtěl si plácat kredit) a spolu jsme si volali.

Doma jsem si vybalila a převlíkla se do pohodlnějšího oblečení.
Vzala jsem mobil, notebook a sedla jsem si za počítač.
Díky za to že je tak rychlý. Zapla jsem discord a steam.

Po pár minutách mi zavolal Míša a strašně se smál.

,, Čemu se tak směješ? "

,, Jiřina mi teď něco řekl."

,, Jaj, nejde si s námi zahr...."

A zase se začal přidušeně smát.

,, To si děláš!"
,, To si děláš!"
,, Já ho zabiju."
,, Proč mi to dává? Ty vole, Gejmre, proč tady mám dárek od Jiřiny?!"

,, Přijmi to ať si můžem zahrát."

,, Tak ok. Ale řeknu to ve videu."

,, Ok."

Přijala jsem dárek od Jirky, což byla hra Portal 2. Není to sice nejlepší hra, ale mě strašně baví ji s někým hrát. Hrála jsem ji jenom jednou u kamaráda a chtěla si jí koupit, ale nebyl na to čas. A postupem času jsem na to zapomněla.

S Gejmrem jsme natočili video a já se zmínila o tom, že mi to dal Jiřina. Docela jsme se u toho nasmáli. No. Spíš Gejmr se začal smát a já to chytla od něj a takhle jsme se střídali.

Když Gejmr vypl video, šel ho rovnou stříhat, tak jsem mu nechala klid a pracovala na svých videí. Stříhala jsem jedno video, co jsem měla v záloze a to byla hra s Danielkem. Danielkovi je 15, ale já ho furt považuju za to malé miminko, co jsem tehdy viděla v porodnici.
Projížděla jsem facebook a najednou mi napsal Jirka.

,, Latty, podívej se na tohle."

Poslal mi nějaké video.
Přesměrovalo mě na youtube a když se to video pustilo, trefil mě málem infarkt, hlavně už z toho názvu.
Byla jsem tam já, jak tancuju na jedné soutěži a někdo pod to napsal.

Latty?!

V popisu bylo vysvětlení, že ten hlas se podobal mému. I hned jsem pod to napsala, že to jsem nebyla já. Že rozhodně netancuju a v ten čas jsem natáčela video. I hned mi ten autor odepsal, že mám pravdu a po chvíli ho smazal.
Hlasitě jsem si oddechla a položila ruce na stůl.
Ten stres jsem musela rozdýchávat. Asi s ním začínám mít problém.
Na internetu jsem si našla psychologa mimo Prahu a domluvila si s ním schůzku. Všechno bylo během pár minut zařízené a já se začala uklidňovat.