Neymar's fucking true (CZ) [1. série] ✔

12."Hoši, uklidněte se!"

Opět se vám hlásím s novou částí. :D Doufám, že se bude líbit. :)

Pohled Daniho Alvese

"Debile. Tak s kým si píšeš?" vyzvídal jsem a pořád jsem měl na rtech pobavený úšklebek.
"Píšu si s Carol" odpověděl mi Ney.
"Proč si s ní píšeš, když sedí kousek od tebe? To za ní nemůžeš jít?" nechápal jsem. 'Oni dva mají logiku jak měsíční dítě. Teď jsem urazil měsíční děti. Omlouvám se vám děti.' říkal jsem si v duchu.
"Nepíšu si s touhle Carol." ukázal na pár sedadel za nás, kde seděla Carol a pokračoval v nedokončené větě. "Píšu si s Carol, mou bývalou přítelkyní a matkou mého milovaného syna."
"Nechápu to. Je to těžký na pochopení!" zasmál jsem se. Jo někdy je těžký mi něco vysvětlovat.
Neymar se chytl za hlavu a zhluboka dýchal. "Takže Dani, píšu si s Carolinou Dantas z Brazílie. Už to chápeš?" snažil se mluvit pomalu, abych to stačil vstřebat.
"Teď už jo. Takhle si to měl říct rovnou." Neymar jen zakroutil hlavou a dál si psal s Carol D.
"Hele Neymare, co kdyby jsme jim dali přezdívky?" řekl jsem asi po 5 min ticha.
"Komu?" otočil svůj pohled na mě.
"No, Carolinam" vysvětlil jsem mu.
"Tak můžeš začít vymýšlet, stejně se nudíš." řekl se smíchem, poplácal mě po levém rameni a opět se začal věnovat svému mobilu.

Za 3 hodiny

"Mám to!" potichu jsem vypískl.
"Ty si vážně... " podíval se na hodinky Ney "3 hodiny přemýšlel nad těma přezdívkama?" dopověděl pobaveně větu se zvednutým obočím. 
"Celý 3 hodiny ne" zasmál jsem se.
"Dobře. Tak cos teda vymyslel?" 
"Mám víc nápadů, za 1. příjmení (Dantas, Rosa), za 2. Car, Carol nebo Carolina a za 3. jejich druhé jména (Nogueira, Isabel)." 
"Tohle si vymýšlel ty nebo ti někdo pomohl?" smál se mi Neymar.
"Ty seš vážně kokot. Kdo by mi asi pomáhal? Celou dobu sedím taky bez hnutí a ty sedíš vedle mě."
"Jasný v poho, ono je to z tvojí hlavičky" řekl se smíchem a rozdrbal mi vlasy. Dneska mě fakt sere.
"Tak jak jim budem teda říkat?" 
"Carolině Dantas budeme říkat Car a Carolině Roso budem říkat Carol. Jednoduchý jak facka." prohodil jako by nic. 
Dal jsem mu facku "Pravda, je to jednoduchý jak facka." řekl jsem mu. Když jsem viděl jeho nechápavý obličej začal jsem se nahlas smát. 
"Hoši, uklidněte se!" okřikl nás Enrique. 

Pohled Sandra

Poslouchal jsem potichu písničky, když jsem uslyšel jak si vedle mě na něco stěžuje Carol "Co to má do prdele znamenat?" 
"Co se děje?" nechápavě jsem se na ní podíval a sundal si sluchátka z uší. 
Dala si ruku před pusu a začala se omlouvat.  "Ježiš, promiň já jsem tě vzbudila." 
"Nespal jsem, jen jsem měl zavřené oči. Co se děje, teda jestli se můžu zeptat." usmál jsem se.
"Ale teď mi přišla esemeska, že mi na účet přišlo 335 eur. Netuším jak se tam vzali, protože výplatu mám až za týden." vysvětlila mi a začala něco ťukat na mobilu. Za chvilku jí přišla znovu esemeska. "Aha" 
Uchechtl jsem se. "Co se zase děje?" 
"Přišla mi smska od šéfa. Ty peníze jsou za služební cestu a za náš společný plán, který jsme dělali s kolegyní ve Washingtonu." vysvětlila mi a konečně se na mě usmála.
Za 2 hodiny už krásně spala, na mém rameni. 

Pohled Carol

Za 5 hodin

Cítila jsem jak mě někdo hladí po vlasech. Pomalu jsem otevřela jsem oči a uviděla Sandra jak se nevinně usmívá. "Promiň, že tě ruším šípková růženko, ale za půl hodiny budeme přistávat." Bylo mi nějaký divný, že se na mě Sandro dívá ze shora a je nade mnou nakloněnej. Až potom jsem si uvědomila, že ležím hlavou v jeho klíně (samozřejmě obličejem nahoru. :D). Okamžitě jsem si sedla až se mi zatočila hlava. "Pomale." chytil mě za ramena. Po chvilce zase promluvil "Už v pohodě?"
"Jo už je to dobrý. Pane bože já se tak stydím. Omlouvám se ti." řekla jsem a trochu se začervenala. 
Sundal ruce z mích ramen "Nemusíš se omlouvat, ani stydět. Hned jak sis tam lehla oznámili, že budeme za půl hodiny přistávat. Tak jsem tě vzbudil." řekl mi a já se trochu uklidnila. 

Pohled Carol

Za půl hodiny

Skoro všichni už byli pryč z letadla. Snažila jsem se sundat kufr z hodní přihrádky, ale nějak mi to nešlo. "Běž na stranu, sundám ti ho." řekl mně dost známí hlas, byl to Ney. Sundal mi kufr a podal mi ho "Děkuji."
"Nemáš za co. Jinak se připrav na večeři." mrkl na mě, plácl mě po prdeli a šel ven z letadla. 
"Ta bude kdy?" zakřičela jsem na něho.
"Brzy! Neboj, zavoláme si." zakřičel mi na zpět. 
"Okey" jen tak jsem prohodila a vyšla z letadla. Před letištěm jsem nasedla do taxíku, který mě dovezl před hotel. Zaplatila jsem mu, vystoupila a šla do svého pokoje. 

V pondělí

Jak já miluju pondělní rána. Protáhla jsem se na posteli a vstala. V koupelně jsem udělala každodenní rituál a šla do šatny. Oblíkla jsem si bílou sukni s bílou košilí, hnědé lodičky a hnědá kabelka. Vlasy jsem dala do drdolu a seběhla dolů na snídani. Míchaná vajíčka s toastem a džusem mi budou stačit. Po snídani jsem vyjela do práce. Tak jako každé pondělní ráno, tak ani teď silnici nezklamaly. Byla zácpa. 

Polední pauza

Seděli jsme na obědě a probírali mou služební cestu. "Tak povídej." řekla nedočkavě Bella.
"A co chceš slyšet?"
"Tak letěla si stejným letadlem, byla si ve stejném městě a bydlela si ve stejném hotelu jako celý tým Barçi. Tak to vyklop. S kým sis povídala, jaká byla prezentace, jaký byl zápas?? Atd atd...." pořad byla nedočkavá Bella. Filip s Pablem se jí jen smáli, ale taky čekali na mou odpověď.
"Tak na prezentaci měl být celý tým, ale nakonec hráči dostali půl dne volna, prý by tam dělali bordel a neposlouchali. Zápas byl boží a napínavý až do konce, když byly penalty málem jsem se neudržela a to nejsem moc velkej fanda fotbalu." řekla jsem jim.
"Proč mám pocit, že nám něco tajíš?" řekla Avril a opřela se lokty o stůl.
"Taky mám ten pocit!" řekl Pablo.
"Co bych sam měla tajit?" pobaveně jsem se na ně podívala. Lhát moc neumím.
"To bys měla říct ty." řekl Filip, dal si lokty na stůl, propletl si prsty a dal na ně bradu. Všichni se na mě dívali, pnbž jak já nesnáším, když jsem středem pozornosti.
"Nic vám netajím a změňme téma!" vážně jsem řekla. Všichni dali ruce ze stolu a zase začali jíst.
"Tak co chceš dělat?" řekla po chvilce ticha Avril.
"Chci se přestěhovat do nějakého bytu, protože v hotelu mě to přestává bavit. Nevíte někdo o nějakém volném bytě?"
"Já bych o něčem věděla, potom zavolám kamarádce, pracuje jako realitní makléř. Ona určitě o něčem bude vědět. Potom ti dám vědět." řekla Bella.
"Budeš hodná." usmála jsem se. Dojedli jsme oběd a šli zpátky do práce, kde se toho moc nestalo, teda až na to, že mi volal Neymar ohledně naší sázky. 

Stihla jsem to! Nový díl za 2 dny. Tenhle díl mi příjde trochu zamotanej a nudnej, ale co už. :D Jinak škola se blíží a to se mi vůbec nelíbí. :D Než začne škola tak bych chtěla přidat tak 2-3 díly, ale vůbec nwm jak to budu stíhat. :/ Ale to teď nechci řešit. :D Děkuji za komentáře, které vždy potěší, tak jako votes. :3 :) A ještě chci poděkovat za 1k čtení :3 :) (není to moc, ale pro mě ano!) Budu se snažit další díl co nejrychleji napsat a přidat ho!! :)