Láska neni Sázka/Sázka neni Láska

8.

Will
Jsem ztracen!
Rozběhl jsem se k výtahu.
Najednou z výtahu vystoupili Joshovi rodiče.
Zarazil jsem se.
Budou na mě křičet? Oznámí to mým rodičům? Budou mě nenávidět? Zakážou mi kamarádit se s Joshem?
Nic z toho se ovšem nestalo.
Paní Colemanova mě obejmula, zkoušela zadržet slzy.
"Willy, jsme tak rádi, že jsi zachránil našeho syna. Doktorka nám všechno řekla."
A sakra, řekla jim všechno?
"Je nenormální, jak ten Jamesuv otcim mohl odejít a nechat vás tam samotný? Jsi hrdina. Vždy jsem zdůrazňoval, že má zůstat doma když tam má děti," řekl pan Coleman.
"Ano, nemáte zač, je to přece můj kamarád, nemohl jsem ho tam nechat,"řekl jsem.
Tyjo, všechna čest té doktorce ona to vážně nepraskla.. Skvělé!
"Zlatíčko a nevíš, kde je Josh, ona nám ta doktorka řekla, kde je, ale my jsme se ztratili. Nevis kde je?" zeptala se paní Colemanova.
No to se zeptali toho pravého.
Ehm...já nevím ani odkud jsem přišel.
"Myslím, že je tam v té chodbě, číslo 34."
To bylo jediné co jsem si pamatoval.
"Děkujeme ti moc!" políbila mě na čelo a jeho táta mě poplacal po zádech.
Vykulil jsem oči. Snad jsem jim řekl dobře
Nastoupil jsem do výtahu a co nevidím. Tlačítko, recepce.
Hustý!
Takhle by to melo byt.
3:54
Za šest minut konci šichta v Night clubu, musím se pro Jamese vrátit!
Sakra.
"Recepce!" zapipalo.
Vystoupil jsem a tam stála Lena.
"Ehm to kafe ti už vystydlo," zafňukala.
"To nevadí, stejně už musím."
Dala mi to kafe, které už stejně bylo jako psi čumák.
A zároveň mi do ruky vtiskla kartičku s telefonním číslem.
Otočil jsem se.
Usmála se na mě a dala mi pusu na tvář.
"Ahoj!"
Vyšel jsem z nemocnice a mě ovál podzimní vánek.
Běžel jsem k autu, abych konečně dojel pro Jamese.
Trochu jsem klimbal, jen co jsem jednou mrknul, chtělo se mi spát víc a víc.
Hledal jsem po autě špejle.
Nikde nic.
Zapnul jsem rádio a tam byl punk rock.
Skvělý, snad mě to udrží.
Cesta byla opět pekelně dlouhá, stejně jako předtím.
Opět jsem jel v chladné, tmavé noci, osvětlené pouze pouličními lampami.
K Night clubu, to bude pěkná zajizdka, domů taktéž.
To přijedu domu, hned jak otec bude vstávat do práce.
Ještě, že je sobota.
Sobota, 4:14
No, to je boží!

Zbytek cesty utekl neuvěřitelně rychle.
Než jsem se nadál, byl jsem opět u Night clubu.
Při smyslech mě drželi punk rockové pecky
Nevěděl jsem jak tam mam vtrhnout, přece jen tam je se Susan.
To je jiný kafe.
Nápis Night CLUB, tak ještě svítil, ale už byl dávno konec.
James však prohodil, že pokoje kde jsou prostitutky se svými úlovky, jsou otevřené NONSTOP.
Jen proto, aby mohli odejít kdy chtěli.
Zaparkoval jsem Porsche a vyběhl z něj.
Vběhl jsem do Night clubu a opět mě zahalil zadychany prostor.
Jen už tam pár zenskejch uklizelo.
"Ehm, prosím vás," zeptal jsem se jedné z nich. "Kde jsou ty prostitutky?"
Ženská malinko povytahla obočí.
"Chlapečku, všechny ty holky už jsou rozebrane. Podle mě už tě žádná chtít nebude. Podle toho, jak objemnou mas peněženku."
Nesnášel jsem Když mi někdo říkal chlapečku!!!
"Já žádnou nechci, jen kamarád tam je a já potřebuji dostat domů!"
"Oukej no, tak ty ubytovny jsou támhle v tech dveřích zs pódiem," řekla.
"Dik!"
Proběhl jsem místnosti, rovnou ke dveřím.
Když jsem prošel dveřmi.
Naskytlo se mi tak přes sto pokojů a jen v jednom je James se Susan.
Pokoušel jsem se to propocitat.
Bylo tak patnáct show. Do té doby, dokud neodvedla Jamese.
V každé show bylo tak kolem deseti prostitutek.
Susan byla v šestnácté show.
Takže šestnáct krát deset, néé vždyť u té půlnoční show jich bylo víc, u každého stolu.
Bylo dvacet pět stolů.
Patnáct krát deset plus dvacet pět.
Výborně, příklad odpovídá žáku gymnázia.
Stejně přesně nevím v jakem pokoji se nachází, je dvacet pět možností.
Sebevědomě jsem otevřel Pokoj číslo 175.
Ale urychleně jsem je zavřel!
Byl tam nějaký stařík s prostitutkou, která vypadala, jako jeho pravnucka.
Fuj, jak ale najít ty správné dveře.
Obešel jsem chodbu a objevili se jedny z největších dveří. Byli vyzdobeny růžovými flitry a nahoře nápis: Miss Rose/Susan.
Hurá. Tak to nebylo tak těžké.
Otevřel jsem dveře a naskytl se mi pohled, kterého jsem vždy obával, James byl frajer a já se obával zda mě s nim Susan nepodvede.
A teď je vidím oba spolu v posteli.
Spali.
Oba byli nazí, jen překrytí dekou.
Divím se, že James Susan nepoznal.
Ale pod tou vrstvou make-upu.
Jako na potvoru James spal na druhé straně, pro mě nevýhoda.
Opatrně jsem přešel pokoj na jeho stranu sebral jsem mu věci a pokusil se ho nějak probudit.
"Jamesi," zatukal jsem na něj.
Zavrtěl se a zamlaskal, ale spokojeně si pochrupoval dal.
V podstatě byl nahý, zakrytý jen dekou.
Susan odhalovala svoje silikony, ale jinak byla taky přikryta.
Wow, skvělý. Zkoušel jsem z Jamesem zatrast, ale nic moc se nestalo. Jamesi, sakra. Jenže moje myšlenky, jsem dal hodně nahlas najevo. Skoro jsem to zakřičel. Byl jsem v afektu, byl jsem naštvany. V zoufalství jsem se podíval na hodinky. 5:23 Už jsem byl vážně unaveny a k tomu šíleně vyčerpán, tím co jsem za pár hodin. Vlepil jsem Jamesovi facku. Zadunelo to místností. Susan se pohnula. Lekl jsem se tak moc, až jsem zakopl o noční stolek. Susan se probrala. Vstala a mě se naskytl pohled na její nahou siluetu. Naposledy prohrabala Jamesovi kalhoty, zda tam nemá ještě nějaké peníze. Poté se opět posadila na postel. Pak se ale stalo něco, co jsem nechtěl. Otočila se směrem ke mně a uviděla mě. Napoprvé se musela pořádně rozhlédnout, protože ve tmě pořádně neviděla. Poté si rozsvítila lampičku na stolku. Když mě uviděla, hrozne se lekla. Poté co zaregistrovala, že koukám na její obří silikony, popadla sametovou pokrývku a omotala si ji kolem sebe. "Co tady jako chceš?" Začala na mě řvát. "Ehm, přišel jsem vyzvednout Jamese," koukl jsem na Jamese, "Jamesi?" Nesel jiný způsob jak ho vzbudit, než tento. Vlepil jsem mu obrovskou facku. To ho trošičku probralo. Otevřel oči a lekl se prudkého světla, odrážejícího se od lampičky, kterou zapnula Susan. "Jamesi obleč se!" Ani nemrkl, i on si vsimnul, s kým se to vyspal. Susan porad stála s pokrývkou, kolem sebe. "Pojď Jamesi, hodím tě domů." James celou dobu nepromluvil, otupele přikývl. "Jen počkej já nahlásim majiteli, že jsi se sem vloupal bez nahlášení!" Susan na nás začala křičet, ještě jsme ani neodesli. "Hm řekni a já řeknu celé skole, čím se živíš po nocích. Měj se. A mimochodem, vedoucí je jeho fotrik!" Odešli jsme z pokoje, z hotelu, i z baru. Byl jsem tak unaveny a vyčerpany, že jsem po pár minutách zapomněl, jak jsem se do auta dostal. Ani jsem netušil, jak se tam dostal James, který seděl vedle mě. Nastartoval jsem auto a dovezl Jamese domu. U jeho dveří nám otevřela jeho máma, kterou jsme fakt Nečekali. Servala mě i Jamese, i když James ji svým otupelym výrazem ani nevnímal. Brzy už jsem opět skončil v autě, před naším domovem, vůbec netuším, jak jsem se před náš dům dostal. Únava byla hodně znát. Nakonec jsem ani nezjistil, Proč ležím už v posteli a jak jsem se tam dostal.

Tak to je další díl, po dlouhé době. Snad se bude líbit ;) Jinak děkuji za 100 zhlédnutí. Moc děkuji. Mějte se hezky, ahojky :)