Povídky se zadáním

Ne moc povedený den

Měla jsem (a asi ještě pořád mám) tak trochu spisovatelský blok a tak jsem zkusila napsat povídku se zadáním. Pro ty, kteří neví, jak to funguje: kamarádka mi napsala pět slov, která se v povídce musí objevit, a také fandom. Dalo mi docela zabrat, aby z toho nebyl Johnlock, protože k tomu podvědomě sklouzávám. Jak se mi to podařilo, posuďte sami. Pokud byste měli nějaký dobrý nápad na kombinaci fandomu (seriálu, knihy nebo filmu, to je celkem jedno, jen to musím znát :) ) a pěti libovolných slov, stačí napsat do zpráv nebo komentářů a já se pokusím něco stvořit (s trochou štěstí neodhodíte mobil či notebook po přečtení první věty z okna se slovy: "Radši oslepnu, než by mě donutili přečíst si TOHLE!").

P.S.: Ano, ano, účinky H2SO4 (kyseliny sírové), o které je v příběhu zmínka, jsem nepopsala tak úplně přesně. Když jsem si vyhledala přesné podrobnosti, konkrétní příběh už byl napsaný, takže by to tak trochu pokazilo pointu. Pokud po přečtení tohoto příběhu zatouží nějaký chemik, z celé duše se mu tímto omlouvám a slibuji, že další chemické pokusy budu v mých povídkách popisovat přesně a bez nejmenší odchylky.

Zadání: Fandom: Sherlock

Slova: sedmnáct, pravomoc, elektřina, židle, zelenina

„Sherlocku Holmesi!" zařval John strašlivým hlasem, „Už jsem si zvykl na to, že v ledničce v šuplíku se zeleninou skladuješ uřízlé prsty a lidské jazyky, už se nesnažím změnit to, že nám každou chvíli vybouchne kuchyň, protože experimentuješ s nebezpečnými látkami, ke kterým mimochodem vůbec netuším, jak jsi přišel, a občas mi skoro nevadí, že ve tři hodiny ráno střílíš do zdi se slovy: 'Nudím se!', přestože tě tvůj bratr s radostí zahrnuje hromadami případů. Ale to, že jsi spálil všech mých sedmnáct svetrů, je už trochu moc!" Aby svým slovům ještě dodal patřičný důraz, praštil vší silou pěstí do stolu, čehož ovšem téměř okamžitě litoval, protože deska byla tvrdší, než si myslel. To mu jen přidalo na zuřivosti a ještě hlasitěji ze sebe chrlil nadávky všemožného druhu.

Oslovený nicméně ani nezvedl hlavu od notebooku, čímž zaměstnal rozzuřeného doktora natolik, aby si ani nevšiml litrové láhve plné devadesáti osmi procentní, tedy koncentrované, kyseliny sírové. Ta, jelikož stála na samém okraji stolu, se při otřesu převrhla a dopadla přímo na Johnovu oblíbenou židli, kde se roztříštila na drobné střepy. Tekutina pokryla celé sedátko, které po chvilince zuhelnatělo, a poté se kyselina s velkou chutí zakousla do podlahy.

Mezitím John pokračoval ve své litanii: „...máš několik pletených věcí od své milované maminky i od paní Hudsonové! Vůbec je nenosíš, tak proč sis nespálil tohle? Alespoň bys ušetřil místo, kterého očividně nemáš dost, když se mi tvé věci objevují v MÉ ložnici. I když jsme spolubydlící, tímhle jsi dalece překročil své pravomoci!"

Sherlock konečně zvedl hlavu a podíval se na Johna s výrazem, jako by Watson byl ten nejhloupější člověk na světě.

„Myslíš si, že bych si alibi šedesátiletého staromódního účetního ověřil na naprosto nenošených vlněných věcech? Pomohlo by mi spálení oblečení z materiálu naprosto odlišného od toho, které figurovalo v případu? Zjistil bych něco? NE, NE, NE!!! Nemáš žádný smysl pro vědu! A navíc jsi fakt idiot!" vychrlil na jeden nádech, sklapl svůj notebook a mrštil jím do protějšího křesla.

John se krátce ironicky zasmál a zavrtěl hlavou. Periferním viděním tak zachytil, že jeho obvykle světle hnědá dřevěná židle je podivně tmavá, stejně jako podlaha pod ní. Nevěřícně k ní přistoupil a lehce do ní šťouchl prstem. V tom okamžiku byste se určitě neubránili smíchu. Ze zánovní židle zbylo totiž jen opěradlo a dvě mírně zuhelnatělé nohy. Zbytek byl pouze hromádka mouru, která doteď držela pohromadě ve tvaru židle jen silou vůle a která se po Johnově dotyku spolu s mohutným rámusem a velkým oblakem černého prachu sesunula k zemi. Podlaha na tom byla velmi podobně. Navíc se po celé kuchyni povalovaly tmavě hnědé střepy všech možných tvarů i velikostí. John na to dílo zíral s otevřenou pusou. A Sherlock udělal tu nejhloupější věc, jakou mohl a o které jsme se už zmínili. Začal se smát. To všechno dohromady rozpálilo bývalého vojáka doběla.