Povídky se zadáním

Příliš brzy

Je tu další povídka se zadáním. Tentokrát asi nebudete znát fandom. Je to kniha Dobrá znamení od Terryho Pratchetta a Neila Gaimana. Hlavními postavami jsou přátelé (jo, JEN kamarádi) anděl Azirafal* a démon Crowley**. Tato kniha je vlastně parodií na biblickou knihu Zjevení svatého Jana a další díla zabývající se apokalypsou.

Milá TimeGirl8, tohle je pro tebe. Nevím, jestli to je to, co sis přála. Nejsem s tím moc spokojená, ale snad se ti to bude alespoň trochu líbit. I vám všem ostatním.

Zadavatel: TimeGirl8

Fandom: Dobrá znamení

Slova: Oblek, kabát, brýle, polepšovna, had

Crowley si poupravil černé brýle, pročísl si vlasy prsty a podíval se na sebe do zrcadla. V černém dokonale padnoucím obleku s červenou košilí a kravatou, který lichotil jeho vysoké štíhlé postavě, vypadal skutečně neodolatelně. Věnoval zrcadlu ďábelský úsměv, popadl klíčky od Bentleye, zabouchl dveře od svého bezchybného bytu, ladně seběhl po schodech a doslova skočil do auta, které stálo před domem. Nastartoval černého mazlíka a děsivou rychlostí vyrazil do centra Londýna.

...

„Sa...No teda!" vykřikl Azirafal. Jen těžce odolal pokušení si od srdce zanadávat a tak se raději dál věnoval přípravě čaje. Být andělem nebylo tak lehké, jak si mnozí mysleli. Zvlášť když se kolem něho pořád ometal ten had Crowley. Ne, nebyl zdaleka takový svatoušek, jako na počátku. Ale to jeho nadřízení vědět nemuseli. To, že se stýká a v jakési slova smyslu i přátelí s padlým andělem, démonem, nepřítelem, asi nebylo úplně podle předpisů...

Zamyslel se a za dnešní den se už po druhé spálil o rychlovarnou konvici. Opět zaječel (jeho hlas byl jedna z věcí, kvůli které si všichni mysleli, že je gay) a strčil si dvakrát popálenou ruku do úst.

„Jestli chci to metro stihnout, musím si pospíšit..." mumlal si pro sebe. Jakmile však upřel svoje modré oči schované za obroučkami dioptrických brýlí na hodiny, které visely na zdi, zranil se potřetí. Tentokrát si všechnu horkou vodu vylil na ruce. To ovšem nebylo to nejhorší, co se v tomto okamžiku stalo. Metro, kterým chtěl jet, odjelo před třemi minutami a další mělo jet už za deset minut a on se ještě ani nepřevlékl. A stanice podzemky byla kilometr od jeho antikvariátu.

Zrovna dneska si musel zašpinit svetr! Bolavými prsty vytáhl z šuplíku to první, co mu přišlo pod ruku, nedbale si to oblékl a vyběhnul z obchůdku. O chvíli později se ale opět vrátil pro béžový kabát a čistě bílou šálu. Potrpěl si na nenápadné světlé a pastelové barvy, nejčastěji odstíny hnědé, béžové a modré, ale nejvíce nosil kupodivu bílou (to je záhada, pročpak asi).

Venku byla obdivuhodná zima, naprosto v rozporu se současným ročním obdobím - létem. Hodil na sebe kabát i šálu a dal se do běhu.

...

Crowley si spokojeně podupával nohou. Včera si koupil nové CD s hity letošního léta, které se ještě nestačilo přeměnit na tóny písniček skupiny Queen v čele s Freddiem Mercurym***. Lusknutím prstů si otevřel okýnko, ale obratem ho zase zavřel a zapnul topení. Na červen je fakt zima, pomyslel si. Přeskočil jakýsi slaďák a začal se pohybovat do rytmu svižné veselé popové písničky.  

...

„Uf," zafuněl anděla posadil se. Podařilo se mu dohonit metro na poslední chvíli (no, možná tomu malinko pomohl...), ale za tu cenu měl teď jeho obličej barvu přezrálých rajčat a on sám oddechoval jako parní lokomotiva. Podíval se na svůj odraz ve skle. Hrůza! Kudrnaté blonďaté vlasy vypadaly jako opravdu neupravené vrabčí hnízdo a za běhu si jeden konec šály omylem namočil do blátivé louže. Když si začal alespoň trochu pročesával vlasy, sykl bolestí. Dosud si popáleniny neošetřil, takže se rozhlédl po voze, jestli tu někdo nesedí. Naštěstí tu byl sám. Párkrát zamrkal a zranění z jeho rukou zmizela. O bolesti se totéž říct nedá. Ta obvykle přetrvávala až několik hodin. Proto zaťal zuby a s tvrdohlavým výrazem pokračoval v úpravě svého účesu.