Something New |n.h. CZ|

13/Bruises

~ Next Day ~

Niall's POV

Jakmile zazvonilo na oběd, šel jsem si na kolej odložit zbytečné knihy. Nějaká blondýna na mě dělala oči a mě to bylo snad poprvé nepříjemné. Ani jsem nestačil otevřít dveře do svého pokoje, tak se mnou začala flirtovat.

„Hey Niall," usmála se. Růžový světřík měla rozepnutý víc, než byla norma, takže jsem měl přímý a krásný pohled na její holčičky – kurva, Nialle, vzpamatuj se!

„Ahoj," odpověděl jsem, otevřel dveře a hodil tašku do neznáma.

„Včera jsi byl na karaoke báječný. Máš úžasný hlas. Chodíš na hodiny?" optala se a popošla blizoučko ke mně.

„Emm, ne, učím se sám."

„Panečku, to bys mi mohl někdy něco zazpívat," uculila se.

„Jasně, babe, dej mi číslo a-" zarazil jsem se. WTF?! Vždyť mám Caru, co tady blbnu? „Hele, promiň, ale jsem šťastně zadaný," pronesl jsem nervózně. Nejsem zvyklý něco takového říkat a ještě k tomu před holkou, co mě chce do postele. Poprvé jsem nějakou odmítl, musím se pochválit.

„Oh, aha, dobře," pronesla zklamaně, ale snažila se to na sobě nedat znát, takže se potom divně zasmála a odešla.

Nejradši bych si dal facku, za to chování! Konečně mám úžasnou přítelkyni a mohl bych ji takhle lehce ztratit, musím si na to dát větší bacha!

Šel jsem do kantýny na oběd, ale Caru jsem tam neviděl, tak mě nějak přešla chuť. Jess seděla s Blakem u stolu, tak jsem zamířil k nim. Nadechl jsem se, abych vyslovil svou otázku, ale Jess nějakou záhadnou magií věděla, co chci vědět, takže z ní akorát vypadlo: „na koleji" a dál se věnovala Blakeovi.

Vydal jsem se tedy na kolej. Postavil jsem se před její dveře a zaklepal. Nečekal jsem dlouho a moje princezna mi otevřela s krásným úsměvem, jakmile mě uviděla.

„Ahoj lásko," ihned jsem ji políbil.

„Něco se děje?" obmotala ruce okolo mého krku.

„Chyběla jsi mi," přitáhl jsem ji za boky.

„To ty mně taky," usmála se.

„Zajdem po škole do města?"

„Mohli bychom jít do Apple store koupit mi novej laptop," zasmála se.

„Cokoli si budete přát, má paní," usmál jsem se.

Políbila mě a odkulhala k zrcadlu.

„Lásko, proč kulháš?" zajímalo mě. Akorát pokrčila rameny a prostě odpověděla: „bolí mě noha". Popošel jsem se k ní a posadil se na postel. Udělala to samé své nohy obmotala okolo mé hrudi, zatímco já jsem ji přidržoval za záda, aby nespadla.

„Au," shodila mi ruce ze zad.

„I tady? Proč tě bolí celé tělo?" Vteřinu na to jsem uviděl její modřinu na krku, odhrnul jsem její vlasy, abych to lépe viděl. Svlékl jsem její tričko a uviděl další podlitiny. „Kdo ti to provedl?" podíval jsem se jí přímo do očí, plně soustředěný.

„...Spadla jsem ze schodů – včera," zašeptala.

„Lžeš, kdyby si spadla ze schodů, nebudeš mít modřiny po krku.... A rukou?!!" vyjekl jsem, jakmile jsem zbystřil další podlitiny i na rukou, „Caro, co se tady děje?"

„Netuším," zamumlala.

„Ty víš, nehraj se mnou tyhle blbý hry, řekni to, hned!"

„Dobře, ale slib mi, že nebudeš vyšilovat.. Po tvým boji s Chrisem.. Vybil si svou zlost na mě..."

„Tohle ti udělal Chris?! Já tu svini zabiju!"

„Ne! Nic nikomu nedělej, jsem v pohodě-"

„Tohle není v pohodě!" vstal jsem a tím Caru shodil.

„Nialle, prosím!"

„...Fajn, nechám to být," zalhal jsem, „jdu si dát sprchu," odešel jsem a bouchl dveřmi.

Prohledal jsem všechny možná místa, kde by mohl Chris být, až jsem si pro něho zašel na poslední místo – k němu na kolej. Jen jsem vstoupil do budovy, uviděl jsem ho. Chytl jsem ho za rameno a on se hned otočil. „Tahle barva očí ti sluší," falešně jsem se zasmál.

„Naser si!" otočil se ke mně zády.

„Mluvím s tebou!" chytl jsem silněji než před tím. Zlost ve mně jenom stoupala!

„Řekl jsem: ‚naser si'," hlasitě mě okřikl.

„Předtím než se do něčeho dáme, mladý muži, byl bych rád, kdyby ses omluvil mé přítelkyni."

„Proč bych to dělal?"

„Protože jsem to řekl, takže.."

„Co kdybys mi zmizel z očí?"

„A co kdybych udělal tohle?" zasyčel jsem a vrazil mu do obličeje pěstí, čímž se zřítil k zemi. Začal jsem ho kopat a mlátit.. vlastně dělat cokoli, abych mu ublížil, jako on ublížil Care. Kopal jsem ho hlavy i obličeje, než se nějací kluci vzpamatovali a odtáhli mě od něho. Jeden z přihlížejících se šel podívat, jestli je pořád na živu.

„Kurva Horane, ty nejsi normální!" jeden z nich na mě zařval, ale já se nedal.

„Zbil mou přítelkyni, kurva, on sáhl na mou holku jenom proto, aby si vybil zlost!" křikl jsem po něm zpátky. Všechny emoce ve mně bublaly, jako voda při 100°. Nebít těch chlapů, snad ho i zabiju.

Pohledy všech přihlížejících se obrátily na Chrise, jak si to mohl vlastně dovolit!?

„Chrisi, zbil si Caru?" zeptal se jeden z Chrisových přátel – jestli ne už bývalých..

„Ne," zakašlal, „ani jsem se jí nedotkl," podivně se zasmál.

„TY HAJZLE!" Měl jsem takovou chuť mu ještě jednu ubalit, ale nemohl jsem, když mě stáhli zase zpátky.

Zaslechli jsme hluk sirén, které zůstaly stejně znít, jako by byly před kolejí. Uslyšeli jsme bouchnout dveře od aut a čtyři muži v uniformách vtrhli dovnitř.

„Kdo je viník?" zeptal se jeden z nich hlubokým, profesním tónem.

Někteří z Chrisových ukázalo na mě, protože mi nevěřilo nebo chtěli zůstat s Chrisem nadále příteli. Jinak nikdo jiný neřekl ani slovo, až na Blakea: „Ne, on jeno bránil svou přítelkyni, zatkněte jeho," ukázal na Chrise „dokonce se k tomu i přiznal!" dořekl Blake, ale bylo mu to k ničemu, protože policista ignoroval.

„Pane, dejte ruce za záda," pronesl muž v uniformě ke mně.

„Ale on-"

„Dejte ruce za záda," zopakoval svůj příkaz. Mně nezbývalo nic jiného než poslechnout.. Dal jsem ruce za záda a mezitím, co mi připínal na zápěstí pouta, četl má práva.

V moment, kdy jsem uslyšel ‚cvak' na poutech, zpozoroval jsem osobu, která byla poslední, aby mě viděla v téhle situaci. Cara se na mě vyděšeně dívala, z očí jí tekly slzy. Jess, Luke, Blake a Mark stáli okolí jako ochrana. Policajt mě, jako na potvoru, odvedl přesně okolo nich – teda spíš okolo ní.

„Cara.." zakňučel jsem, „nechtěl jsem, aby si mě takhle viděla."

Nebylo to oproti ní fér!

Odvedli mě od ní pryč, ale ještě však stačil říct, co jsem potřeboval a díky tomu se její slzy roztekly ještě víc.

„MILUJU TĚ!"