Something New |n.h. CZ|

9/Spilled Guts

~Next morning~

Cara's POV

Konečně zvonek zazvonil na znamení oběda. Složila jsem svůj laptop pod ruku a vydala se ze třídy rovnou jídelny.

„Ahoj," řekl milý hlas.

Okamžitě jsem se otočila na mluvicího a usmála jsem se. „Chrisi."

„Až skončíme.. nechtěla by ses sejít? Mohli bychom jít třeba na piknik u velkého stromu?" na tváři mu naskočil široký úsměv, „dělám ty nejlepší sendviče!" pochlubil se.

„To zní skvěle."

„Bezva, uvidíme se později," daroval mi letmý polibek na tvář a odešel ke svému stolu, kdežto já pokračovala k Jess a Blakeovi.

„Čau lidi." Posadila jsem se.

„Ahoj, nechceš můj sendvič?" zeptala se Jess a užuž strkala svojí misku ke mně. Bez váhání jsem ji přijala, taky proč ne? „Tak.. co máš dneska v plánu?" zeptala jsem se mě podezíravě.

Ví snad něco o Chrisovi, nebo se jen snaží vyvolat téma hovoru?

„Mám jenom něco s Chrisem," odpověděla jsem popravdě a ukousla si sousto z jejího/mého sendviče.

„S Chrisem?" zněla překvapeně.

„Je to hodnej kluk," zamumlal Blake, když se napil.

„Jasně, on je hroznej gentleman-" skočila mu Jess do řeči ironicky. „Kde je Niall?" změnila téma.

„Nevím, nejspíš někoho zas někde balí," pokrčil rameny.

Hned co to Blake vyslovil, Niall se objevil v jídelně a mířil si to k Justinovi. Naše oči se střetly, ale nic se nestalo. Žádný letmý úsměv – prostě nic. Ucítila jsem pichlavou bolest v oblasti hrudníku. Zklamaně jsem se otočila zpátky a prostě mě z ničeho nic přešla chuť na veškeré jídlo.

•

Zbytek dne utekl strašně rychle a najednou byl čas se sejít s Chrisem. Pomalu jsem šla k místu našeho setkání. Ještě než jsem tam došla, jsem se pozastavila a koukala na Chrise z dálky – je vážně krásný. Zhluboka jsem se nadechla, nahodila úsměv a vykročila k němu. Seděl na modré dece a vedle něho košík. Jakmile si mě všiml, postavil se a krásně se usmál, pak mě letmě políbil na tvář a objal.

Spolu jsme se posadili na jemnou deku a Chriss už začal vybalovat z košíku sendviče, sušenky a nějaký džus. Všimla jsem si i jeho laptopu a nějakých filmů.

„Na co to máš?" zeptala jsem se a ukázala k počítači.

„Myslel jse, že bychom se mohli dívat na nějaký film, jestli teda nemáš už nic jiného v plánu."

„Nemám," usmála jsem se, „co máš za filmy?"

„Mám tady," sáhl do košíku, „Čelisti, Den nezávislosti a Pretty Woman."

„Pretty Woman?" ušklíbla jsem se.

„Jo, mám ten film rád."

„To je, ale nechceš spíš koukat na Čelisti?" nabídla jsem s nadějí.

„Fajn, budem koukat na to," řekl falešně a vysloveně si užil říct „budem".

Neřešila jsem to a vzala si marmeládový sendvič, zatímco on sáhl šunkovým. Roztrhala jsem obal a s chutí se zakousla.

„Takže.. jak si se dneska měla?" zeptal se, aby nahodil téma.

„Byl fajn, obyčejný den jako jiný, co ty?"