Smrt v jezeře

2. kapitola

Omlouvám se, že jsem již dlouho nepřidala žádnou novou část, ale abych byla upřímná, nějak jsem neměla náladu ten příběh opravovat. Vždyť to znáte. Pravděpodobně. Každopádně, tahle kapitola je krátká a vlastně se v ní toho moc neděje, vsadila bych se, že není ani moc zajímavá, ale snažím se nějak dopracovat k té hlavní části příběhu, kterou jsem napsala již před lety. Snad vám to tedy moc nevadí a čtení si i tak užijete... mimochodem, vypadá to, že mezi Hankem a Melanií se objevila jiskra. Uvidíme, jestli ji zadusí, nebo v ní naopak vyvolají požár. :-)

--

Rozhodla se, že alespoň z části kápne božskou a přizná se mu, kam že to vlastně jede. „Neříkal jsi před chvilkou, že už se nebudeš na nic vyptávat, když ti vrátím tvoji zbraň?" Otázala se s pohledem upřeným na něj. „Jsi lhář. Neměla jsem tě poslouchat a nechat si ji u sebe. Vrátit ti ji až před Hranicemi..." mumlala bezradně.

„No, říkal," souhlasně zamručel, „ale myslel jsem to tak, že se tě zeptám, kam jedeš a teprve potom ti dám pokoj. Pochop to, je to proto, že bych byl rád, kdybych mohl lidi od nás svést na špatnou stopu, aby se vyhnuli místu, kam jedeš," dveře do kupé otevřela průvodčí, která vyděšeně vykřikla, když si všimla zbraně v Hankově ruce. On ji během vteřiny schoval za pás do pouzdra a z peněženky si vyndal jízdenku.

Melanie ji už měla vyndanou a podávala ji ženě, jejíž vyděšený výraz už znatelně opadl a místo toho ho vystřídal ten známý přívětivý výraz, kterým dokázala obdarovat každého cestujícího ve vlakové soupravě.

Když jí podávala jízdenku nazpátek, Hank se nahnul natolik, aby zahlédl, kam jede. Slovensko. Pomyslel si a hned si dal do souvislosti, že místo, kam má namířeno, se nachází v západním Slovensku. To proto, že si o ní zjistil pár informací v policejní databázi. Podal průvodčí svou jízdenku do Hranic a pozorujíc ji, vyčkával, až mu ji vrátí.

„S tou zbraní opatrně," upozornila ho žena.

„Nebojte, jsem policista, jen jsem tady slečně něco ukazoval. Bez obav," usmál se na ni, aby se trochu osmělila a ona si dovolila také se pousmát.

„Ok. Nashledanou." Rozloučila se a nečekala na to, co řeknou ti dva a už zavírala dveře od kupé a vydala se k dalšímu, doufajíc, že ji podobné překvapení už čekat nebude a ji dneska neklepne.

Hank se na Melanie s úsměvem podíval, a když si byli jisti, že je neuslyší, hlasitě se rozesmáli. Když přestali, od smíchu jim úplně slzely oči.

„Tak západní Slovensko, Melanie?" podívala se na něj stejně, jako ta průvodčí, když ho viděla držet v ruce zbraň.

„Jak jsi to zjistil?" opáčila bez odpovědi, i když to vlastně svým způsobem odpověď byla. Podívala se na něj naléhavým pohledem a pak svůj pohled trochu zněžněla.

„Tvoje jízdenka." Vysvětlil s pokynutím ruky na lístek, který Melanie schovávala do kapsy. „A pak, něco jsem si o tobě zjistil."

„I ty jeden!" okřikla ho s šibalským úsměvem ve tváři.

„Jedeš k babičce Maríi Málské." Upřesnil dodatečně a vysloužil si od Mel uznalý pohled s pozdviženým obočím. "Pokud ještě žije..."dořekl tiše, aby ho nezaslechla. Ještě z policejní akademie si pamatoval, že lidi jako ona potřebují neustále naději, jinak do té žumpy znovu spadnou.

„Asi jsem tě hodně zaujala," konstatovala jen tak mimochodem.

„Samozřejmě." Přikývl. „Zamiloval jsem se do tebe. Doopravdy. Není to jen nějaký fígl, jak tě dostat z vlaku a zatknout tě. Míním to upřímně." No tak dobře, zase tak vážně to nemyslel. A už vůbec nechtěl být tak patetický. Bože! Vždyť jsem policajt, ne sňatkový podvodník! Napomenul se.

Melanie naproti tomu překvapeně vydechla, a kdyby od něho neseděla už tak daleko, zcela určitě by vyděšeně ucouvla.

„To nejde," zavrhla okamžitě, „jsi policajt, to zaprvé. A pak, momentálně nepotřebuji žádný vážný vztah. Jo, kdybys chtěl sex, proč ne." Přesto si sama pro sebe musela přiznat, že jeho nabídka ho lákala. Přece jen, už na to měla věk a kdyby se vdala, třeba by jí rodiče a přátelé odpustili, že se k nim zachovala tak špatně.

„No, a já právě chci vztah. Nedokázal bych si ten sex užít s někým, ke komu by mě nic nepoutalo a bylo by to z čiré nutnosti." Bože, mlč už! Jakmile si všiml, že Melanie vykoukla z okna, zakroutil hlavou a pleskl se do tváře, aby se vzpamatoval.

„Mrzí mě to." Omluvila se mu zdvořile Melanie a poprvé od okamžiku, kdy se spolu začali bavit, to tak i myslela.

---