Stíny temné duše

Kapitola 3. Jít dál

Když mi zazvoni budík mám pocit, že někoho uškrtím. Tři hodiny ráno, tedy, pokud se tomu vůbec dá říkat ráno. Jak to, že jsem tak unavená? Spala jsem minimálně pět hodin, což sice není moc, ale takhle unavená bych být neměla. No co. Ztěžka vstanu. Začnu si připravovat zbytek věcí na cestu, aniž bych přemýšlela nad tím, co si do tašky dávám. Mechanickým tempem se pohybuji po místnosti, přičemž se snažím zůstat při smyslech. Asi po půlhodině se konečně dostanu do kuchyně k obrovskému hrnku se značně silnou kávou. Jakmile můj mozek začne znovu pracovat, okamžitě se vrátím k tématu předešlého večera. Jaké by to asi bylo, připravovat se teď na tuhle výpravu s Olivií? Byly bychom nejlepší kamarádky, nebo bysme nemohly jedna druhou vystát? Je opravdu mě velmi mrzí, že to nikdy nezjistím.
Ve čtyři už je celá parta u domu domu a zvoní na mě, abych si pospíšila ze schodů s věcmi. Jakmile jsem dole, nastane velké seznamování.
,,Kate, tohle je moje kamarádka Lily a na poslední chvíli s námi jede i její sestra Jane." ujme se toho susan. Mám co dělat, abych jí vůbec slyšela. Z auta vylezou dvě drobné dívky se špinavými blond vlasy a obličejem skrytým pod spoustou piv. Obě se nesměle usmívají. Jsou si tak podobné. Téměř identické. Boli mě vidět takhle dvojčata vedle sebe. Připomíná mi to ztrátu mého vlastního dvojníka, kterou si sice nepamatuji, ale přesto mě zasáhla a změnila celý můj život. Snažím se zapudit přicházející pláč. Ani si Olivii nepamatuji a přesto mi tolik chybí. Ovládnu se, znovu se usměju a k mému překvapení pevným hlasem je přivítám: ,,Ráda vás poznávám."
Dívky roztáhnou rty k úsměvu, evidentně potěšené tak vřelým přivítáním. Po chvilce povídání už musíme nasednout do aut a vyrazit. Sedím na zadním sedadle spolu s Annou, která se ani nesnaží skrýt své nadšení z toho, že nemusí sdílet auto se Susan nebo jejími kamarádkami a spokojeně si pobrukuje nějakou melodii. Podívám se do předu na Claire sedící na sedadle spolujezdce. Tváří se zamyšleně. Předpokládám, že se právě snaží vzpomenout si, jestli má v jednom ze svých mnoha kufrů všechny laky na nehty. To by jí bylo podobné. Přesměruji svůj pohled o kousek vedle na řídící Elizabeth. Je soustředěná a sleduje vozovku před sebou jako ostříž. Kromě zpívající Anny je v autě ticho. Nesnáším ticho. V tichou musíte naslouchat svým myšlenkám a vzpomínkám a na to opravdu nemám náladu. Podívám se rychle z okna, aby si nikdo nevšiml, že se mi v očích objevily slzy. Snažím se je zahnat mrkáním a doufám, že se mě neprozradí nerozmazaná řasenka. A dost. Takhle to dál nejde. Co se stalo, stalo se. Musím to nechat být. Musím jít dál.

Už jsme v přístavu. Právě se chystám vystoupit z auta, když se mi zničehonic zatmí před očima. Znovu si sednu, zavřu oči a začnu z hluboka dýchat. Když oči znovu otevřu, naskytne se mi zajímavá podívaná. Jakobych se vrátila v čase do té noci, kdy mě přepadl zloděj. Vidím samu sebe, jak utíkám prázdnou uličkou. Zakopávám o krabici a padám k zemi. Zloděj přejde k mému bezvládnému tělu a začne mi prohrabávat kapsy. V tu chvíli se na scéně objeví ještě někdo další. Dívka velmi podobná mně, ale přesto nějakým způsobem odlišná. Ostrým kamenem v ruce uhodí zloděje silně do hlavy, který se skácí hned vedle mě. Dívka si ke mně klekne na kolena a opatrně mi kontroluje poraněnou hlavu. Viditelně si oddechne a ruce složí do klína. Chvíli přemýšlí a poté mě zvedne do náručí a s nemalou námahou mě odnáší pryč.
Zamrkám a znovu otevřu oči. Co to bylo. A kdo byla ta dívka? Že by... ale ne. Dost. Olivie je mrtvá! A navíc, tohle byl jen sen. Prostě mě konečně přemohla únava a já na jen na malou chvilku usnula, to je celé. Z venku se ozve Elizabetin starostlivý hlas: ,,Jsi v pořádku Kate?"
,,Jo, v pohodě," záleží co nejpřesvědčivěji dokážu, ,,už jdu."
Tak a je to tady. Nové dobrodružství právě začíná. Myslím, že je načase, abych zapomněla na všechno zlé a začala si pořádně užívat života. S úsměvem vystoupím z auta a s mými věcmi se vydám vstříc ostatním. Jít k nim je jako vracet se domů. Mám pocit, že u nich vždy najdu útěchu a bezpečí, ale zároveň i smích a dobrodružství.