Jeden směr [FF/1D/HarryStyles]

35

,,Harry, Harry, Harry, řekni nám, kdo je tvá přítelkyně?"
,,Harry, tady, mohl bys na otázku.."
,,Kam se chystáte, co plánujete na večer? Nějakou romatiku?"
,,Jednu otážečku Harry."
,,Harry, tady..."
,,Harry, můžeš divákům říct...."
Utíkali jsme před fotografy a reportéry zakrytí do kabátů, šál a čepic. Připadala jsem si hloupě, musela jsem si zakrývat obličej a stejně tak on. Se sklopenou hlavou jsme oba šli rychlými kroky k autu, kde nás obklopili další paparazzi.
,,Promiň." podíval se na mě smutným pohledem, ve kterém jsem mohla přečíst, že jeho omluva je skutečně úpřímná.
,,Neomlouvej se Harry, ty za to přece nemůžeš." snažila jsem se ho uklidnit, aby neměl tyhle zatracené výčitky svědomí. Položila jsem mu svou ruku do jeho dlaně. Jistě mezi námi něco bylo, neuměla jsem to popsat, ale rozhodně to bylo něco. Možná něco, co svět chtěl vědět. I já to chtěla vědět.
,,Chtěl jsem tě jen vzít do kina." sklopil hlavu a druhou rukou stiskl volant ještě pevněji až mu zbělaly klouby na rukách.
Otočila jsem se k němu a pohladila ho po vlasech. Obdarovala ho úsměvem. Nabírala jsem odvahu, ale když se topíte v zeleni jeho očí, moc dobře to nejde. Cítila jsem, jak mi pomalu klesají víčka, to napětí, jiskření a motýlci, to Harry se ke mě blížil ukrást si polibek. Náš první polibek.
V tom auto zaplnila vlna blesků a paparazzi cvakali foťáky jako o život. Ani jsem si nestačila uvědomit všechny emoce, které zaplavily mé tělo. Co se to sakra děje? Další krásná chvilka úplně ztracená. Veděla jsem, že tohle není nic pro mě a že to nevydržím. Bylo mi ho líto. Mít vztah nebo jen kamarádku před očima veřejnosti, je jako položit hlavu na pranýř. Neustále se skrývat a hlídat, kde jsi a s kým.
(Musí ti to být jedno, že tě řeší celý svět, byť jen dočasně. Musíš na to kašlat, jinak nebudeš mít nikdy klid. To, co děláš tě připravilo o soukromí, to, co miluješ ze všeho nejvíc ti vzalo život. ) Přemýšlela jsem, jestli tohle někdy překonám. Jestli tohle někdy dotáhneme do konce. Jak moc je tenhle pocit silný? Jakou tohle má životnost? Co nás společně čeká? Jestli se dokážu vyrovnat s myšlenkou, že Harry by mohl být můj přítel. Pochybnosti, jestli je tohle všechno správné, jestli nejsem jen figurka v mnohem větším divadlu. Jestli má cenu se tím zabývat? Má cenu s tímhle strašákem jménem ,,publicita" bojovat? Panika.
Jedno jsem věděla jistě. Je pouze jeden směr.
,,Nic nemůže přijít mezi tebe a mě." zašeptal Harry. Smutnější pohled jsem neviděla. Zahrabala jsem se do sedadla, kde jsem se choulila do kabátu, abych unikla objektivům. Harry nastartoval auto a pomalu vyjel po silnici směrem z centra města.
,,Harry?" prolomila jsem trapné ticho. Sledovala jsem, že jsme dojeli do míst, kde jsem to už poznávala. ,,Zastav, prosím."
Zastavili jsem u Primrose Hill. Krásného parku. Vystoupila jsem z auta a pobídla ho, aby šel za mnou.  Sice už bylo chladno, ale stála jsem zachumlaná v kabátu o kus dál a čekala na něho.
,,Kam utíkáš? Anet?"
,,Pojď za mnou." křikla jsem.
Vběhla jsem na trávník a čekala.
,,Co tu budeme dělat?" ptal se, když za mnou dobíhal.
Věděla jsem naprosto přesně co chci udělat a také jsem to udělala. Harry stál přede mnou. Přiblížila jsem se pomalu k němu. Zahřála si dlaně a objala ho, rukama jsem zajela pod jeho tričko. Zachvěl se. ,,Chci ti něco říct."
,,Poslouchám tě." Teď už jsme se dívali jeden druhému do očí.
,,Jsi úžasný. A nejhodnější člověk, jakého jsem poznala. Jsi krásný a..."
,,Nezačínej. Prohraješ."
,,Jseš si jistej?" popíchla jsem ho a přitiskla si ho blíže k sobě.
,,Miluju tě." Podíval se na mě a já věděla, že jsem prohrála.
,,Já miluju tebe Harry."
,,Remíza?"
Potom mě chytnul za ruku a společně jsme vyšli vstříc Londýnu. Jestli si nás někdo vyfotil nebo nás někdo sledoval, aby nás rozmáznul na stránkách nějakého bulváru, jsme neřešili. Bylo nám to jedno. Měli jsme sebe a to stačilo, abysme věděli, kterým směrem se máme dát.