Change Your Fate (yaoi)

7. kapitola- chci být s tebou

Spokojeně jsem oddychoval, než mi otec vtrhl do pokoje. *Konečně je doma. Konečně si s ním můžu chvíli povídat.* pomyslel jsem si, jenže... pravda je trochu krutější:,,To si ze mě děláš pr**l! Proč jsi nenapsal, že chceš jít na koncert?! Zajistil bych ti někoho, kdo s tebou půjde i dobré ubytování! Víš vůbec, co se ti mohlo stát?! Byl jsi tam sám a-",,Nebyl!" přerušil jsem ho, v jeho křiku. Na chvíli se zarazil, ale hned zase začal:,,Kdo tam doprd*le s tebou bil?! Nějakej kluk?!"Podíval jsem se stranou a pak na něj:,,Jo, můj kamarád. Je to jedinej, kterého mám, tak-",,Nestačí ti, že jsi kvůli tomu musel jít do domácí výuky?! Souložili jste?! Že se vůbec ptám, hádám, že ten tvůj ,,kamarád" je určitě i s určitýma výhodami, co?! Jako otec jsem selhal, neměl jsem nikdy dovolit, aby se z tebe stalo tohle!",,Co? Proč tohle říkáš? Nic se nestalo, tak prosím, věř mi." Vzlykal jsem.,,Tohle už překračuje všechny meze. Od teď máš domácí vězení, ale bez elektroniky, s výukou a stálým dohledem.",,Ale tati-",,Domluvili jsme!" práskl dveřma.*Je možné, že se mi celou dobu vyhýbal?*Odpočíval jsem nedaleko města u jezírka. Asi se stavím za Sierrem (kůň). Už dlouho jsem toho hřebečka neviděl. Ale můžu mu donést alespoň mrkev. Jo, mohl. Vstal jsem a mířil si to přímo do města. Do nejbližšího obchodu s potravinami, jsem vstoupil a vydal se k zelenině. S Nell jsem se taky dlouho neviděl. Moc se nevídáme, takže ani nejsme kamarádi. Na farmu si chodím zajezdit (na koni! :D), uklízet a starat se o koně. Vždy za to dostanu peníze. Nemůžu to tu vystát, je mi z toho všeho zle. Přijde mi, že i otec mě už dávno opustil, nejspíš v den, kdy zemřela moje máma.Jsem tu zavřený jako nějaký zločinec, ale i ti se mají líp, než já.Nemůžu tu zůstat ani minutu. Vyhrabal jsem si nějaké peníze ukryté pod matrací a sbalil si pár věcí. Vylezl jsem na střechu, z které mi zbývalo již jen 2,5 m na zem. Mám strach seskočit, bojím se, že bych si třeba zlomil noha ještě měl větší průšvih. Ok, napadlo mě zkusit to udělat tak, jako to dělají ve filmech. Svázal jsem k sobě tři prostěradla a spustil je na zem.Zapřel jsem se o zeď a pomalu ručkoval. Řekněme, že dnes jsem si uvědomil, že umím uvázat jen jediný uzel, který není zrovna pevný. Ano, přesně tak, netrvalo to dlouho a já letěl do růží.Úzkostně jsem zakňučel a snažil se vyhrabat ven. Byl jsem celý poškrábaný a od krve, takhle nikam přeci nemůžu jít. Přemýšlel jsem, kde je nejbližší obchod s lékařskými potřebami a zamířil jsem tam.Vešel jsem dovnitř a zmateně jsem se rozhlížel po okolí. Ne, nikdy jsem nebyl v obchodě, protože tam za mě chodili jiní, víma to s Levim, ale to mi stejně skoro všechno našel on.Nabral jsem asi pět mrkví a vydal se ke kase. Sice vím, že Sierr je hodně velký jedlík, ale pět mrkví mu bude muset stačit. Může to brát jako pomstu za to, jak mě minule shodil. Zrovna jsem se s ním chystal přeskočit překážku, on se posavil na zadní a písek mě uvítal s otevřenou náručí. Klidně si ke mně přiklusal a vypadal, jako by se mi smál. Zamířil jsem ke kase a do někoho jsem nevědomky narazil. Zachránil jsem toho dotyčného před pádem tak, že jsem ho rukou "objal" za zády ,,Pard-... Haru?" co tu dělá? A kam to proboha spadl? Byl poškrábaný a oblečení měl trochu potrhané. Stále jsem ho tak držel.

,,Levi?" vyjekl jsem. V očích se mi začali zbíhat slzy, protože je to jediná osoba, která mě nebere jako onucu, teda... doufám.

Vytrhl jsem se mu z náručí a pevně ho objal. Měl jsem radost, že jsem na něj narazil. Přál bych si, aby mě takhle držel pořád, jenže... pak jsem si uvědomil, že jsem ho teď zašpinil od krve.

,,P-Promiň." Vykoktal a odtáhl se od něj. Stále jsem mu zíral do očí, nemůžu tomu uvěřit.

Objetí jsem mu oplatil. Potřeboval jsem obejmout. Jsem rád, že jsem ho potkal, ale co dělal?! ,,V poho. Co se ti stalo?" zeptal jsem se a prohlížel si ho.