Change Your Fate (yaoi)

2. kapitola- den první, druhý a do třetice všeho dobrého

Takže... máme tu další dílek a budeme doufat, že se bude líbit :P Musím přiznat, že jsem ani nečekala, že za chviličku popíšeme několik A4 XD

Haru- normal(já)

Levi- tučně(LeviAckerman)-https://www.wattpad.com/user/CaptainLeviRivaille

Obrázek Levi :D

Den prvníVešel jsem do školní budovy a ani jsem se neobtěžoval se dojít přezou. Tch. Taky na co?. Stejně je tu našlapáno. Někdy fakt nechápu, jak někteří jedinci používají mozek. Dokráčel jsem do třídy. Prázdno. Vážně? Nechal jsem to být a došoural jsem se do lavice úplně vzádu. Švihnul jsem s taškou vedle lavice, nohy si hodil na lavici a všechno ostatní jsem měl na salámu. Třída se pomalu naplnila, zazvonilo a do třídy vtrhl jako vždy naštvaný fyzikář. Posadil jsem se a ignoroval ho. Takhle to pokračovalo celou dobu, než nás konečně pustili z toho ústavu. Vystřelil jsem ven a svižným krokem jsem došel až dom, kde jsem jako vždy plácnul s taškou a pelášil pryč. Večer, když jsem se jen tak procházel po temných ulicích města, mě někdo zastavil a nabízel mi jakési "služby". Br. Přeběhl mi mráz po zádech při pohledu na toho chlapa. Ble. ,,Sorry staříku, prachy došly a hlavně nejsem coura" odfrknul jsem a chystal se odejít. Jenže ten bastard mě chytil za kapuci, zacpal mi pusu a odtáhl mě k sobě domů, připoutal k posteli a později znásilnil a okradl. Vykopl mě na ulici a já stále v šoku z toho co se stalo jsem se svalil na zem a ležel tam až do rána. Bože já nesnáším svůj život. Natáhl jsem se pro sklo z rozbité flašky, vyhrnul si rukáv a pár silnými tahy jsem si přejel po hřbetě ruky. Rukáv jsem si natáh a posadil se.Den druhýDo školy jsem ani nešel, neměl jsem na to náladu a ani sílu. Teď jsem potřeboval koupel, ale domů se mi nechce... Kašlu na to. Ať si mě zmlátí. Stejně nemám co ztratit. Alespoň takovýmhle tempem skončím v nemocnici nebo blázinci. Furt lepší než někde po nocích chodit nebo se nechat být svým věčně nalitým pěstounem, který vás bije i za střízliva. Někdy si říkám, proč se nebráním. Zvládl bych to, ale nestojí mi za to. Nebo z něj mám strach?! To ne! Nemůžu z něj mít strach. No... vlastně můžu. Je mu čtyřicet a posiluje, takže každá rána sakra bolí. Loudavým krokem jsem došel až domů. Otevřel jsem dveře a už jsem očekával ránu pěstí, ale žádná mi nepřiletěla. Hm, že by nebyl doma? Vešel jsem dovnitř. Jop, není doma. Tím líp pro mě! Došel jsem si do pokoje pro košili, kalhoty a čisté trenýrky. Zaplul jsem do koupelny a umyl se. Sakra! Ta ruka bolí! Prohlížel jsem si hluboké rány na mé levé ruce. Musím říct, že se mi potom trochu ulevilo. Jo, problémy se dají řešit jinak, ale já jinou možnost nemám. Oblékl jsem se, ruku si zavázal, sežral jsem něco z lednice a šel ven. Tam jsem jako obvykle strávil celý den a na večer jsem si vylezl na strom a poměrně klidně usnul. Den prvníProbudil jsem se na zemi, se slzami v očích a v ruce svíral Teddyho, mého oblíbeného medvídka :D. Zase noční můra. Poslední dobou to vidím čím dál častěji, zdá se mi o mámě, jak mě objímá, hraje si se mnou a pak... pak se objeví on a zabije ji. Jak mám její krev na svých rukou, cítím, jak její tělo pomalu chladne a i přes to, jí nepouštím. Mai mi zaklepala na dveře a chtěla vejít, ale zastavil jsem jí:,,Teď ne! Nechoď sem! Nech jídlo před dveřmi a odvolej vše, co mám na dnešek naplánované." No, můj učitel asi nebude nadšený, ale co se dá dělat.Proč jen tenhle dům tak nesnáším? Každou chvíli, mám pocit úzkosti, chce se mi utéct, daleko a ještě dál, jen kdybych mohl. Kdybych utekl, otec by mě tu nechal zamknout a já nemohl jít ani na procházku.Vzal jsem si jídlo, které Mai nechala za dveřmi a hodil ho do koše, talíř jsem zase vrátil za dveře.Znovu jsem si lehnul do postele a jen tak se válel, po nějaké chvíli, jsem znovu usnul.Probudil jsem se až k večeru. Vůbec mě nezajímá, co jsem měl dělat, že to můj otec platí, raději budu sám, jako vždy. Pravdou však je, že si přeju chodit s kamarády ven, normálně se s nimi bavit, někoho poznat a tak... jenže, určitě by to dopadlo stejně jako s tím klukem, jakže se jmenoval? Luvi? Ne Levi myslím.Vyhrabal jsem všechny plyšáky ze skříní a rozházel jsem je po pokoji. S každým jsem se pomazlil. Nechal jsem si napustit vanu se spoustou bublinek a vložil do ní gumové kachničky. Pomalu jsem se svlékl z pyžama a vklouznul do teplé vody. Voněla jako čokoláda. Na chvíli jsem se nechal unést a jen tak relaxoval. Den druhýZačal jsem lapat po dechu, voda se mi začala valit do plic. Jen já můžu usnout ve vaně. Zmoženě jsem se z ní vyvalil a oblékl si boxerky s dlouhou košilí. To zas bude mít Mai kecy, že jsem strašně roztomilý, ale já nejsem ani trochu.Bohužel jsem dnes již svého učitele odvolat nemohl, protože nejsem nemocný, nebo něco podobného.Když přišel, hned mě zpražil pohledem a vynadal mi, za ten včerejšek, už byl prý před domem, ups. Posadili jsme se do obýváku a začali. Musím se přiznat, že mě učení opravdu nudí, ale aspoň si se mnou po té popovídal, jako jediný XD.Zůstal i na oběd a jako vždy si zamlaskal slastí, nad kuchařskými dovednosti Guna.Když odešel, lehnul jsem si na svou obří postel a začal chatovat na notebooku. Pomalu jsem u toho okusoval nektarinku a pak si hlavu položil na polštář a usnul.Den třetíProbudil jsem se s hlavou zabořenou do peřin a rukou pod notebookem. Au, asi jsem si jí trochu pohmoždil. Chtěl jsem ho zavřít, když jsem uviděl reklamu na koncert Black Veil Brides. Třídenní koncert s přespání ve stanech, to nemůžu zmeškat a je to... dneska? Co? Daj se tam ještě zabukovat lístky? Bože, za takovou směšnou částku. Je pravda, že v tomhle městě zas tolik lidí tento druh hudby neposlouchá, ale... Já tam musím být, jinak to nepřežiju :3Okamžitě jsem začal internetovat nějaký sufak a stan. Hmmm kousek odsud jsou celkem dobrý... Zavolal jsem Kuura, aby ho koupil. Táta tu stejně není, tak není co řešit.Sebou jsem si vzal malý batůžek s penězi a pár věcí na převlečení. Jakmile Kuura přinesl potřebné věci, vyrazil jsem z domu jako raketa, ani jsem se nenasnídal, chci chytnout nějaký supr místo. Kuura mě pomalu vezl naší limuzínou a... no, nečekaně jsem dostal cestou hlad. Zajeli jsme do bio obchodu, kde jsem si koupil pití a nějakou bagetku, zasral jsem tím sice celý auto, ale nikoho jsem se na názor neptal. Ó MŮJ BOŽE! Úplně se mi třesou konečky prstů, nemůžu se dočkat, jsem tak nervózní, jako bych to měl být já, kdo bude vystupovat XD.Dojeli jsme kolem desáté a hned koupili lístek. Proboha... já nechci být tak daleko... celý plac byl narvaný k spadnutí, ne že by sem přišlo zas tolik lidí (a to že jich tam bylo kolem 300), ale je tu hrozně málo místa a tak nějak... nemůžu najít toalety. Hmmm, asi bych nejdřív mohl postavit stan, jen kdybych věděl, jak se to dělá.Začal jsem si vyndávat soupravu na stan. Vůbec netuším, kam co patří. Snažil jsem se to nějak poskládat, byl jsem celý zpocený a naštvaný na to, že nedokážu ani složit stan.Uf, asi po půl hodině jsem to dodělal a kouknul se, jak vypadá mé dílo. Jedním slovem hrůza, budu rád, když to do večera nespadne. Smutně jsem se zadíval do země. Někdo na mě ze zadu promluvil:,,Nechceš pomoct?"Otočil jsem se a pomyslel si:,,Nesnáším tě. Nesnáším tě." Stál tam celkem pěknej chlápek, ale ne moc můj vkus, to by nebyl takovej problém, kdyby neměřil nad 190. To je zas nějaká vtěrka.,,Ne, mám to zmáknutý." Chlápek se začal smát jako postížený a pak ze sebe vykoktal:,,Tohle? Myslíš? Vždyť se koukni." A ťuknul do mého stanu, který hned spadnul.,,Co děláš! Víš, jak dlouho jsem to stavěl?" zmrv. Zmrd. Zmrd. Já ho zabiju.,,Popravdě... vím. Celou dobu jsem se na tebe díval. Bylo to dost vtipný jak si se pral s tím stanem. Ukaž, pomůžu ti." Třikrát do toho ťuknul nějaký tyčky a cosi potentoval a během dvou minut bylo hotovo. Teď se za sebe vážně stydím.,,Tak, až budeš zase s NĚČÍM potřebovat pomoc, stačí říct, princezničko." Šibalsky se na mě usmál a odešel. Ještě, že odešel, mám chuť ho zamordovat, já nejsem žádná princezna! Ale je lepší, že odešel, měl jsem rudej xicht jako rajče.Ráno jsem se probudil na stromě. Protáhl jsem se a já vůl sletěl z větve dolů. Naštěstí to nebylo vysoko. Chvíli jsem ležel na zemi jako mrtvola a potom se zvedl. Došel jsem na náměstí, všude plakáty že dnes je koncert kapely Black Veil Brides. Je to má oblíbená kapela a peníze jsem na to měl. Chodím pomáhat do stájí a dostávám za to peníze. Vydal jsem se tedy na místo, kde se koncert koná. Ani ne za půl hodiny jsem tam dorazil a zakoupil si lístek. Pche. Všude stany. Ten já potřebovat nebudu, budu spát na stromě. Tři dny nejsou moc. Procházel jsem se mezi stany a najednou jsem do někoho vrazil. Ihned jsem ho poznal (Haru). Zvednul jsem ho ze země. Nečekal bych ho tu. ,,Jé ahoj... promiň, že jsem tě srazil" pozdravil jsem ho a hned na to se mu omluvil.,,Auvajs jakej blbe-" ani jsem to nedořekl, když jsem se podíval, kdo do mě vrazil.Omluvil se mi a já se začal cítit tak nějak... trapně? Přece jen... on mě viděl, v těch... nenuťte mě to říkat. Dobře, tak mě viděl v těch šatičkách.Chytil jsem se ho za ruku, kterou mi podával. Trochu sykl (bolestí), co mu je? Asi jsem moc těžký na takovýho capoše- pomyslel jsem si.,,Ahoj." Pozdravil jsem ho na oplátku. Následně nastalo trapné ticho, které jsem se pokusil přerušit:,,Tak miluješ jejich songy?" zněl jsem jako rozklepaná čivava, ani nevím, jestli je to tím, že jsem tak natěšený na ten koncert, nebo to, že jsem ho potkal znovu. Díky bohu tu nevidím žádný jeho kámoše, jinak by se mi určitě posmívali. To si nemohl nechat jenom pro sebe, určitě někomu řekl, že nosím šatičky jako nějaký buzík. Chjo, určitě si to o mě myslí a zdraví mě jen tak. Aspoň teď mám na sobě něco normálního.,,Ehm... jo." odpověděl jsem a pohladil si ruku. Proč já mu podával tu, na které jsem se předevčírem činil?! No nic. ,,Nechceš se se mnou třeba někam projít? Nebo si stále myslíš, že jsem úchyl?" zeptal jsem se ho a naklonil hlavu na stranu. Nevím proč, ale přijde mi fajn a to ho skoro vůbec-..teda spíš vůbec neznám. To bude tím, že jsem už trochu déle sám. Ale jak tak na něj koukám, přijde mi i... roztomilý? Bože Levi! Vzpamatuj se. Haru si mě chvíli zkoumavě prohlížel a pak promluvil.