Change Your Fate (yaoi)

9. kapitola

Celý den jsem chodil jako slaměný panák a teď byl čas se obléct do pyžama. Rozhlídl jsem se na obě strany. Nikdo nikde, nepřerušované ticho. Začal jsem si svlékat kalhoty a triko, sláma padala všude okolo, ale... ani jsem si neuvědomil, že taky může být trochu otsrá. Celé tělo jsem měl rudé a poškrábané, ukrutně to bodalo. Sednul jsem se na bobek a chytil se kolem pasu.

Převlečený už jsem. Nezapomněl jsem na něco? Jo! Kde je Haru?! Říkal, že se půjde převléct, ale kam, to mi neřekl. Si snad myslí, že bych ho šmíroval? Opak je pravdou! Nešmíroval! Docela by mě zajímalo, kde vzal pyžamo. Batoh neměl. No, když ho mít nebude, oblíknu ho do koňské deky xD. Došel jsem do uličky stájí a koho jsem nezahlédl, Harua. Došel jsem až k němu a kleknul jsem si před něj. ,,Copak se stalo?" ve výrazu jsem měl náznak starostlivosti. Bodeď by ne, když tu takhle klečí, jen ve spodním prádle.

Měl jsem na kahánku se slzičkami, hrozně to svědilo, pálilo a už ani nevím co ještě. Zadíval jsem se na svá kolena a s vynuceným úsměvem odpověděl:,,Em... to... nic. Jen... asi, bych se měl zase obléct." Podrbal jsem se za krkem. Po chvíli mi ale došlo, že jsem jen ve spodním prádle a mám celé tělo poškrábané. Raději jsem ruku zase co nejrychleji vrátil zpět.

Ať se snažil jak moc chtěl, stejně jsem ty škrábance nepřehlídl. ,,Neschovávej to!" odfrkl jsem a postavil jsem se. ,,Máš pyžamo? Neviděl jsem, že by jsi nějaké s sebou měl." pověděl jsem a koukl na něj.

Naklonil jsem hlavu nalevo a zabodl pohled do země. Koncem ukazováčku jsem narážel jedním o druhý. ,,Eto... ne." Na chvíli jsem sklapl. ,,Ale...! ... mám tady to oblečení." Byl to opravdu ,,geniální nápad". Budeme dělat, jakože jsem si to svlékl jen proto, že jsem chtěl vyklepat tu slámu... ano, pravdou je, že sem si neuvědomil, že nemám pyžamo... -__-

,,Aha." řekl jsem a zamířil k jednomu z boxů. Sierrovu. Pohladil jsem ho a čelem se opřel o to jeho. Dneska mám nějakou depresivní náladu. No jo, co čekat od 18-ti létého kluka, který se 2x pokusil o sebevraždu, byl ve cvokhauzu a sebepoškozuje se. To jsem holt já.

Rychle jsem sáhl po oblečení a oblékl se. Potichu jsem došel k Levimu a zezadu ho obejmul kolem pasu. Položil jsem mu hlavu na rameno a fetoval jeho vůni.

Usmál jsem se, ale můj úsměv se hned smyl. Koutkem oka jsem se na něj podíval a volnou rukou jsem ho pohladil ve vlasech.

Přivřel jsem oči a jako kočka zavrněl. Jenže... pak jsem, sám ani nevím proč, natočil Levimu hlavu k mé a políbil ho. Pak víc, víc a víc, až jsem nás svalil na zem.

Tohle mě dost překvapilo, ale neváhal jsem a polibek mu začal oplácet. Omotal jsem mu ruce kolem pasu a tiše vydechl.

Dál jsem ho líbal a rukama mu zajel pod triko. ,,Levi..." zakňučel jsem, ani nevím, proč...

Stále jsem mu polibek oplácel, až jsem se nakonec odtáhl pro potřebný kyslík. Musel jsem se usmát. Haruovi tváře úplně hořely a mně připadal hrozně roztomilý.

Ztuhnul jsem. Určitě jsem něco udělal špatně, určitě se mu něco nelíbilo, určitě nechce, abych mu sahal pod triko. Prudce jsem vytáhl ruce a zvedl je, jako když se vzdáváte.

Ušklíbl jsem se a svalil ho do slámy. Přiklonil jsem se k němu a začal ho lechtat, přičemž jsem se ďábelsky usmíval.

Hlasitě jsem se smál a všemožně kroutil. Několikrát Levimu sjela ruka i někam jinam, než asi chtěl, ale... když se tak strašidelně usmíval, začal jsem se bát, že mě chce třeba zamordovat nebo mě doopravdy vycpat slámou XD Ovšem, nedokázal jsem se přestat smát ani při téhle dementní myšlence.