Love me forever (Justin Bieber)

3. kapitola

Justin

Opustila mě. Znovu. Proč ale utekla když jsem jí řekl pravdu. Konečně jsem ji po dvou letech našel a poznal konečně svého syna. Napsal jsem ji zprávu.

Nino prosím. Chci poznat svého syna. To co jsem ti řekl byla pravda. Prosím nech mě vrátit se do tvého života. Chci být s tebou a naším synem. Lásko prosím. Miluju tě -juss

Odeslal jsem jí to. Po chvíli mi přišla odpověď.

Někdy ho pozná poznáš. Ale já teď nejsem připravená na to aby moje city k tobě vyplavali na povrch. Možná časem. Ale ne teď. Vím že jsi říkal pravdu, poznám to. Mám tě ráda Justine, ale nevím jestli je to láska. Něco to je. Dej mi čas a třeba jednou... -nina

Usmál jsem se. Pořád ke mě ještě něco cítí. Získám jí zpátky. Vešel jsem do hotelového pokoje. "Veděli jste to?" Zeptal jsem se kluků. "Co?" Zeptali se všichni najednou. "Že je to ona? Nina." Řekl jsem. "Poznal jsem ji hned na tý ulici. Naznačila mi že ti to nemám říkat, tak jsem nic neřekl. Pamatovala si moje číslo, takže mi zavolala a stavila se tu." Odpověděl mi Ryan. "Našel jsem svoji rodinu." Řekl jsem a usmál jsem se. "Ten prcek je můj syn. Konečně jsem je našel." Začal jsem se smát. Najednou Ryanovi zazvonil mobil. "Ano?" Zeptal se.

"Jsem. Co potřebuješ?....Jo moc rád...klidně se tam stavím...no dobře...hm za chvíli jsem tam." Řekl a položil to. "Kdo to byl?" Zeptal jsem se. "Jedna známá. Za chvíli jsem zpět.

Za hodinu byl Ryan zpět a měl s sebou prcka. "Ahoj prcku." Pozdravil jsem ho a prohrábl mu vlasy. "Maminka má tvoji fotku v tělefonu." Řekl prcek. Usmál jsem se. Má pořád mojí fotku. To znamená, že na mě nezapoměla. "Prckh co by si říkal na to že by jsme bydleli ty, maminka a já? Nevadil bych ti?" Usmál se a zakroutil hlavou. "Budeš můj tatínek? Maminka o něm požát mluví, žíká že mě má vád, ale nikdy za mnou nepšijel." Řekl, no spíš zašišlal. "Tak můžeš říkat tatínku mě." Řekl jsem. "Mám tě vád tatínku." Řekl a já se pousmál. Je to tak krásné slyšet. Vytáhl jsem mobil a napsal Nině.

Jsem rád, že jsi mi ho přivedla. Prý máš pořád mojí fotku v telefonu. To mě těší. V kolik ho chceš vrátit? Dovezu ti ho. -juss

Po chvíli mi přišla odpovědět.

Přivez ho v sedm na ........... Jo pořád mám tvojí fotku, víš uklodňuje mě to. Vždy když se mi zasteskne podívám se na ní. Ví budu ráda když pozná svého otce. -nina

Dočetl jsem zprávu a odepsal ji.

Víš Shawty. Chyběla jsi mi. Rád bych byl zase s tebou. Počkám si až budeš připravená. Nenechám tě znovu odejít. -juss

Už neodepsala. S Noelem jsem si hrál až do půl sedmý. "Tak prcku, musíme za maminkou." Noel se hned zazubil a už se zvedal. Vzal jsem ho na ruce a dovedl ho domu. Zazvonil jsem a Nina se na mě usmála. "Děkuju." Zašeptal jsem. "Maminko zůstane Justin s náma? Mám ho vád, je jako můj tatínek." Škemral prcek. "No tak jsi slyšel. Zůstaneš?" Zeptala se mě a já přikývl. Vešel jsem dovnitř. "Justine copak ty tady děláš?" Usmála se na mě Ninina máma. "No přijel jsem za svým synem." Řekl jsem a usmál se. Nina uložila prcka a šla si sednout kě na pohovku. Sedla si kousek ode mě. Přusunul jsem se k ní, ale ona se zase odsunula o kus dál. "Promluvíme se?" Zeptal jsem se jí. Jen přikývla. "Proč si odešla?" Zeptal jsem se jí. "Chtěl jsi mě poslat na potrat. Nemohla jsem s tebou žít v jednom městě." Její slova mě zabolely. "Jo, ale šel jsem se ti omluvit a říct ti, že to dítě chci, ale už jsi tam nebyla. A to mezi tou dobou byla možná hodina. Bylo těžké mě opustit?" Koukl jsem na ni.

"Bylo to to nejtěžší v mé životě. Několik měsíců jsem trpěla, a vyčítala si to." Řekla a to mě utěšilo. Ona se trochu pousmála. "Víš, když jsem tě potkala dnes na tý ulici, doufala jsem že to nejsi ty. Jedna moje část chtěla aby jsi mě poznal, ale druhá si přála aby jsi si mě nepamatoval. Ryan byl první kdo mě poznal. Pamatovala jsem si jeho číslo tak jsem mu zavolala a chtěla tě vidět znovu ale hlavně jsem chtěla aby si viděl svého syna, i když v tu dobu jsi nevěděl že je tvůj syn." Dokončila monolog a já ji objal.

"Justine?"

"Ano?" Zeptal jsem se jí.

"Chyběl jsi mi. Chyběli mi tvoje doteky, tvůj úsměv, tvůj hlas..." nedořekla to a já ji políbil. "Ale nejvíc mi chyběli tvoje polibky." Řekla a políbila mě. Konečně cítím její rty. Po dvouch letech mučení. Odtáhl jsem se od ní. "Po dvouch letech konečně cítím tvoje rty. Za celou dobu se jich nikdo jiný medotkl, schovával jsem si je pro tebe, protože jsem věděl že tě najdu. Miluju tě Shawty." Řekl jsem jí a znovu políbil. "Taky tě miluju." Zašeptala a to mi vykouzlilo úsměv na tváři. Tolik jsem chtěl zase slyšet tyhle slova. Už vím co udělat aby jsem s ní mohl být už navždy.

"Lásko, musím si něco zařídit. Vyzvednu tě v šest. Obleč ni něco pěkného." Řekl jsem ji a a naposledy políbil. Mám takové práce. Musím toho tolik zařídit. "Čau bro, musíte mi pomoct. Všichni tři." Zavolal jsem Fredovi a hned zavěsil.