Love me forever (Justin Bieber)

5. kapitola

Justin

Ráno jsem se probudil vedle Niny. Byla dokonalá. Pořád nemůžu uvěřit tomu co se včera stalo. Řekla mi ano. Usmál jsem se nad tím a vstal jsem z postele a oblékl se. Vzal jsem si triko a tepláky. Vyšel jsem z pokoje do kuchyňo-obýváku. Aby jste pochopili, máme pokoj pro 4 osoby a vypádá to tak že jsou tu 4 pokoje s postelema a veprostřed mezi nimi je velký obývák spojený s kuchyní. Kluci už seděli na pohovce a smáli se. "Ehm ehm." Okašla jsem si.

"Brý ráno Justine. Hele mi chápeme že jste zase spolu, ale nemohli by jste být příště tišejší." Zasmál se Chaz. "Oh a víš co? Mi budem příště ještě hlasitější. Aby sis to užil." Zasmál jsem se a dal mu pohlavek. "Takže to znamená že řekla ano?" Zeptal se Ryan. "Ano řekla ano." Řekl jsem a se smíchem jsem přešel do kuchyně a začal dělat snídani.

Nečí ruce se mi obmotali okolo pasu. Otočil jsem se a uviděl Ninu. Měla ma sobě moje triko. JENOM moje triko. "Ehm zlato nechtěla by sis obléct ještě něco?" Zeptal jsem se jí.

"No ráda bych, já mám jen šaty tak jsem si musela půjčit tvoje triko." Zasmála se a já ji políbil. Obmotala mi nohy okolo pasu a já ji posadil na linku. Otřel jsem jazyk o její spodní ret a ona pootevřela pusu a začala válka mezi našemi jazyky.Přejížděl jsem ji rukama po stehnech "Ehm ehm." Odkašla si někdo a mi se museli odtáhnou. Slyšel jsem jak Nina zavrčela. Otočili jsme se na toho dotyčného. Byl to Ryan. "Hele já jsem rád že jste zase spolu, ale nemůžete tohle provádět v pokoji?" Zeptal se a my jsme se na sebe s Ninou podívali a jednohlasně jsme odpověděli. "Ne!" A já ji zase políbil. Ryan jen zavrčel a zase odešel.

Nina se ode mě odtáhla. "Jdeme domů." Prohlásila a já to nechápal. "C-cože?" Zeptal jsem se nechápavě. "No jdeme domu. Ke mě, budem tam bydlet. Spolu." Řekla a já to pochopil. "Vážne a jseš zi jistá?" Zeptal jsem se jí provokativně. Políbila mě na tvář. "Ano jsem si jistá." Řekla a začala mi házet věco do kufru. Za deset minut měla zbaleno. "Jdeme?" Zeptala se a já přikývl. Vyšli jsme s mým kufrem a kluci se na mě nechápavě podívali. "Co se dívíte? Je to moje snoubenka, budem spolu bydlet." Řekl jsem a kluci jen mávli rukou a mi šli.

Nina

Když jsme zastavili před naším domem usmála jsem se. "Vítej u nás doma." Řekla jsem mu a on mě políbil. Odemkla jsem a Justin si odnesl kufr k nám do pokoje. Když jsme tam vešli Noel tam nebyl. Šla jsem se podívat k mamce ale ani ona tu nebyla. Zvala jsem mobil a zavolala ji. Nezvedala to. To je divné. "Zlato kde je náš brouček?" Zeptal se mě Justin a já jen pokrčila rameny. "Nevím, volala jsem mamce, ale nebere mi to." Řekla jsem vyděšeným hlasem a Justin mě objal. "To bude dobré zlato. Třeba šli na zmrzlinu nebo na hřiště a ona to neslyšela." Uklidňoval mě. Najednou mi začal zvonit telefon. Neznámé číslo. Zvedla jsem to. "Dobrý den. Je to slečna Dobrev?" Zeptal se mě hlas. "Ano, stalo se něco?" Zeptala jsem se.

"Jsem doktor Evans. Přivezli k nám vaši matku a syna. Mohla by jste prosím přijet." Ozval se doktor a já se vyděsila. "A-ano za chvíli tam jsem." Zakoktala jsem a típla to. "Co se děje zlato?" Zeptal se Justin. "Musíme do nemocnice." Řekla jsem a on se okamžitě zvednul a už jsme letěli k autu.

Vběhla jsem do budovy. A zeptala se recepční. "Prosím vás kde bych našla svou maku Ericu Dobrev a syna Noela Dobrev?" Zeptala jsem se té ženy. "Jistě, támhle jde jejich doktor. Ten vám řekne vše." Řekla žena a já ji poděkovala. "Dobré den. Jsem Nina Dobrev. Co se stalo matce a synovi?" Zeptala jsem ho a on se na mě jen smutně podíval.

"Váš syn má jen lehký otřes mozku. Vaše matka je v pořádku, nyní sedí u něho v pokoji. Můžete jít za ním. Pokoj číslo 10. A teď když mě omluvíte, mám ještě práci." Řekl doktor a rozloučil se s námi. Vešli jsme do pokoje a mamka si hrála s Noelem, který ležel v postýlce. "Mamí." Zapískal Noel a chtěl mě jít obejmout, ale nemohl. Rychle jsem k němu přešla. "Ahoj zlatíčko. Koukej kdo se mnou přišel. Tatínek." Řekla jsem mu a on zapískal "tatí." A Justin ho objal. "Ahoj prcku. Už tě nikdy neopustím." Řekl mu a mě to zahřálo u srdce.

"Takže vy dva...?" zeptala se mamka otevřeně. "Budeme se brát." Řekla jsem nervózně. Mamka se usmála. "No konečně, už jsem myslela, že svoji dceru nikdy neprovdám." Řekla a Justin mě objal. "Tak moc tě miluju Shawty." Řekl a dal mi pusu do vlasů. "Taky tě miluju Justine." Odpověděla jsem mu.