When I Find You, I Will Kill You.. /frerard/

.This Is Murder.

Mami a tati, nebuďte smutní proto co jsem udělal. Je to tak teď lepší. Ostatky mého těla si poleží v nějaké honosné rakvi a všem bude líp. Vám, mně a hlavně těm lidem venku. Však kdo by plýtval slzama pro nechutného vraha..??
Když se to stalo, cítil jsem se hrozně. Byl jsem zmatený, smutný, plný zlosti a.. opilý. Přišel jsem domů a jenom jsem doufal, že přiběhne Michael, štípne mě a já se z toho krutého snu probudím. Nepřišel. Neštípnul mě a já se neprobudil. Přestože bych tam měl ránu jako od sešívačky, v tu chvíli jsem si to přál nejvíc.
"Já..já.. jsemvrah!!".Přišel táta, uvalil mi facana a začal jednat. Samozřejmě jsem vám všechno hned vyklopil, tak jak to bylo, jenomže, sám jsem to viděl dost matně. Už nikdy nebudu pít. Nikdy. Alkohol je zabiják, co dělá z lidí monstra.
Mezitím, co já jsem se svíjel v záchvatu pláče a paniky u sebe v posteli, přijel k nám rodinný právník. Slyšel jsem akorát peněžní částky, o kterých jste mluvili. Nechápal jsem to. Potom pro mě přišla máma a zavolala mě dolů. Vůbec jsem se nechtěl ukázat na denním světle. Bylo mi špatně. Štítil jsem se svého já. Nechtěl jsemto udělat. Jenomže se to stalo a já to nemohl vrátit zpět. Bál jsem se, že na mě budete všichni koukat jako na toho, co srazil těhotnou ženu a z místa ujel. Samozřejmě, že jste tak všichni koukali - holt jsem byl ten, co srazil těhotnou ženu a z místa ujel. Otec znechuceně, matka obávajîcně, Michael nejistě. Ale pořád jste na mne koukali jako na vraha. Sešel jsem tedy schody až do garáže. Bál jsem se podívat se do vašich tváří. Jedinou pomoc a tvář, do které jsem se dokázal podívat z příma, bez ostychu a bez toho aniž bych viděl v jeho očích nějaké výčitky, nebo vinu, byla tvář našeho zahradníka. Když jsem na něj koukal, věděl jsem, že není všem dnūm konec. On byl tak vyrovnaný.. vždycky mě to uklidnilo.Říkali jste mi, že se s ním bavit nemám a že je to neetické, když se syn nejmovitějšího muže města poflakuje s jakýmsi podřadným zahradníkem, který jim ještě ke všemu slouží. Jenomže já si s Frankem rozuměl. Tak jako s nikým jiným. Přestože jsem teď byl za toho, co ničí životy, on věděl,že jsem to neudělal schválně a strašlivě toho lituju. Občas jsem si přával, abych nebyl největší zazobanec a mohl s ním být viděn tak, aby to hned porcházející lidi neodsuzovali. Všichni místo mě viděli jenom procházející peníze. A takhle se dívali i na Franka. Hodně lidí si myslelo, že se mnou kamrádí jenom kvůli penězům, ale já věděl, že to tak není. Nejvíc to odsuzoval táta
Když jsem se mu podíval do očí, viděl jsem akorát nesouhlas a nenávist. Vždycky chtěl, abych byl jako on, jenomže mě to užíralo. I když jsem si díky finančním prostředkům mohl dopřat, cokoli na co jsem si pomyslel,nebyl jsem šťastný, hlavně ne, teď. Kdo by na mém místě byl, že..?

"Gerarde, tohle je pan Brown, náš právník.." pokynul otec rukou na pozdrav. Vždycky byl až přehnaně seriózní. Taky teď a v téhle situaci..
"Gerarde, teď mi popravdě řekni, co se stalo.." obejmul mě Brown kolem ramen. Byl mi šíleně nesympatický. Slizák, co mu šlo akorát o peníze..
"no já.." těkal jsem očima všude kolem sebe. Nevěděl jsemabsolutně co mám říct. Byl jsem tak na dně, že jsem nedokázal ani popsat cose stalo před pár minutama.. Znova se mi nahrnuly slzy do očí. Sevřelo se mi hrdlo..
"Takže jsi jel z párty..??" jenom jsem přikývnul, až mi spadly vlasy do čela.Kdybych se pokusil promluvit, nejspíś bych se zhroutil.
"Kolik jsi toho vypil??" opravdu jsem se nechtěl spovídat zrovna jemu. Nikomu jsem se nechtěl spovídat. Jediné,na co jsem teď myslel byla vražda. Ne té ženy. Chtěl jsem taky prožít bolest, jako prožívala ona. "pár panáků.." podíval jsem se do země. Všechno jsem viděl v mlze ale mé vzpomínky zahltil její křik a zvuk kol při smyku. Stále se mi to opakovalo v mojí třeštící hlavě.
"a.. poskytl jsi pomoc..??" Usmál se nevhodně.
"ježíš ne" vysmekl jsem se z jeho těsné blízkosti a začal jsem křičet. Teď už mi slzy po tvářích stékaly. Klepala se mi brada, nemohl jsem ani mluvit..