Pride » [h.s. ff]

♣8. díl - Transsexuál♣

,,Ahoj." vzdychl jsem a zabouchl za sebou dveře.

,,Sakra, musel jsi ty pitomý dveře zabouchnout?!" vyjekla a chytla se za hlavu. Protočil jsem očima. ,,A neprotáčej očima, nesnáším to!"

,,Taky tě tak moc rád vidím." šel jsem k židli, která byla vedle její postele.

,,Divím se, že jsi vůbec přišel a nezapomněl na mě. Mezi těma holkama sis na mě našel čas, ju?" sladce se usmála, samozřejmě aby mě jen naštvala, ale nevede se jí.

,,No to víš." vzdychl jsem. ,,Na takový coury jako ty se nejde zapomenout."

Přimhouřila na mě oči. ,,Kondom je pro to, aby lidi nemohli rozmnožovat takový kokoty jako ty." vrátila mi zhnuseně urážku.

Začal jsem se smát, upřímně, jako kdyby řekla vtip roku. Začala si mě měřit divným pohledem.

Vzdychl jsem a dělal, že jsem si utřel slzu z oka. ,,Tak jak se vede?" opřel jsem se zády o židli a dal nohy na nohu.

,,Bylo by líp, kdyby jsi mi tady neoxidoval, už jen z toho důvodu mi bolí víc hlava." zachumlala se do peřiny.

,,Není ti vedro?" povytáhl jsem obočí a zkřížil si ruce na hrudi.

,,Ne." odsekla.

Vzdychl jsem a prohrábl si vlasy. ,,Nepřišel jsem sem jen kvůli tomu, abys mě srala." upřel jsem na ni mé oči. ,,Už tak jsem měl na nic den!"

,,Tak jsi neměl jít sem za mnou, ale za tou některou." mrkla.

,,Naposled, když jsem tady byl, tak jsem ti řekl, že se vrátím. A já nerad neplním sliby." řekl jsem tiše. Vážně, proč jsem tady?! Proč jsem nešel třeba domů?! Ani jsem ji předtím neslíbil, že sem přijdu, tak proč?!

Vypadala překvapeně. Já bych taky vypadal překvapeně z mých slov, kdybych nebyl v jedné místnosti s člověkem.

Začal jsem si zout boty. Když jsem si je zul, tak jsem ji vyzval; ,,Řekni mi něco o sobě." a dal si nohy na postel. Zhnuseně se nad tím zatvářila.

,,Dej ty smradlavý nohy pryč!" snažila mi je shodit na zem, ale nedařilo se jí už jen z toho důvodu, že se bála se jich dotknout a snažila mi je shodit přes peřiny.

,,Ááách, jaká dobrá masáž!" řekl jsem uvolněně a celkem přehnaně nahlas. Ruce jsem si dal za hlavu a zavřel oči.

Jenny najednou přestala se vším, ale já ty oči neotevřel.

Otevřel jsem je až pak, kdy jsem ležel na zemi a ta mrška se skláněla nade mnou, i s jejím smíchem.

,,Proč jsi mě shodila!" zamračil jsem se a postavil se, pak postavil židli tak, jak byla předtím. ,,Nemáš náhodou ležet v posteli? Nebolelo tě to náhodou, žes teď vyšla z postele?" díky tomu, že jsem se pořád mračil, tak jsem měl na čele vrásky.

,,No.. bolelo, to jo.." řekla tiše a zalezla zpět do nemocniční postele. ,,Ale za prvé - nebolelo to tak hrozně, jak bych si představovala, v životě jsem zažila horší bolesti. A za druhé - stálo to za to." zazubila se a já si zpět sedl na židli. ,,Hold sis neměl dávat nohy na postel. Nebo sis je měl dát dolů. Takhle jsem ti jen pomohla." řekla kvůli mému naštvanému výrazu, zvedla ruce do obranného gesta a potlačovala pobavený smích.

,,Ale teď vážně. Řekni mi něco o sobě." stál jsem si za svým.

,,Ohh." řekla hraně překvapeně. ,,Já tě zajímám?" podíval jsem se na ni ironicky. ,,Já jen že jsi sem přišel a teď po mě chceš, abych ti tady vylila své srdíčko."