Nespoutaná

Nový život začíná

Krásně odpočatá se vzbouzím, ale!?... proboha, zaspala jsem!
Ale ne, škola začala už před hodinou. Ale ne, seběhnu rychle dolů po schodech navzdory únavě a co nevidím : Všichni v klidu sedí v kuchyni, snídají a koukají na mě, jako na blázna.
" Ren, zapomněli jsme ti říct, že do školy už nepůjdeš." promluvila mamka." Jak jako už nepůjdu ?!"
No, odteď budeš chodit do školy v naší říši, kde normálně žijí lidé, jako my a berou tuto vlastnost, jako normální součást života. Kromě toho, koupili jsme si tam nový dům a dnes se tam budeme celý den stěhovat. Takže... kufr máš v pokoji ve skříní a prozatím si nával jenom to nejdůležitější." pronesl táta. "Ale co Issa a ostatní kamarádi ?!" "Najdeš si jiné zlato." odpověděla stručně máma hlasem, který používá, když je neústupná.

"Aaha." vykoktala jsem že sebe na konec a z očí mi začali téct slzy, které prostě nešlo zadržet." Asi dostanu šokózu z těch všech událostí, co se najednou staly.
Vzala jsem si chleba s marmeládou a šla se balit. Naštěstí mi rodiče přidělili celkem velký kufr, tak se mi balilo celkem dobře. Jedny legíny, dvoje rifle,
troje tepláky, dvoje tílka a pět triček atd. Taky mobil a můj notebook a ještě pár věcí a mám sbaleno. Sice mi třeští hlava, ale snažím se udržet v klidu. No, snad si zvyknu. Jdu po chodbě, prohlížím si všechny místnosti, a snažím si je zarýt do paměti, abych na tenhle dům úplně nezapomněla. Dole už rodiče čekají s autem.
" Ren, jestli ses už rozloučila se s bytem, tak jsi vem kufr a na sedmi si do auta."
" Nojo." řeknu a snažím se, aby to znělo vyrovnaně, ale stejně, rozloučit se že dne na den se starým životem je neskutečně těžký.
Nastoupila jsem do auta a snažila jsem se uklidnit. Drnčení motoru mě unavovalo a nakonec jsem se slzama v očích usla opírajíc se o bráchu, kterej usnul kupodivu ještě dřív, než já usnula.
Vzbudila jsem se v lese, když jsme najeli na nějakej špičatej kámen a auto trochu nadskočilo.
" Mami, opravdu ta cesta vede lesem ?" zeptám se trochu překvapeně.
" Ano, vstup do říše elementů vede tímto lesem, protože sem nikdo nechodí, někteří lidé si dokonce myslí, že je tento les očarovaný. Což je blbost - lidé s elementy tuhle povídku schválně šíří mezi lidi, aby nenašli vstup do naší říše."
Najednou se před námi objevila jeskyně a zdálo se že dál už se nedostaneme, ale opravdu se to jenom zdálo- zajeli jsme hlouběji do jeskyně a před námi objevil les a z něho vedla lesní cesta, která pokračovala na silnici. Pak se před námi objevil nápis
Vítejte v říši elementů