Nespoutaná

Nemožné možným

Unaveně, ale spokojeně se probouzím a poslouchám zpěv ptáků a závidím jim jejich volnost. Můžou létat, volně po obloze a u toho čarokrásně zpívat. Crrr!!! Ale já bohužel musím opět do školy. Instinktivně zastavím budík a pomalu cupitám do kuchyně. V kuchyni dělá máma zrovna omelety k snídani.
,,Dobré ráno"
,,Dobré" zívnu si a protřu si oči."
Máma mi podá talíř s omeletou a já neváhám a hladově se pustím do jídla.
Chriss už je tu taky a táta odjel na prý na důležitou schůzku už před hodinou.
,,Dnes půjdete do školy pěšky."
,,Fajn." odnáším teď už prázdný talíř. Slabě se namaluju jako vždycky a vyrážím hledat něco na sebe vhodného do školy. Nakonec si vezmu tričko a džíny, popadnu tašku a vyrážím do školy.

Obchází domy podobné tomu našemu a potkávám lidí s různými zvířaty. No jo, třeba budu mít taky za chvíli svoje zvíře, zatím ale ještě ani nevím, jaký ovládám živel. Do školy je to dobrých dvacet minut, ale mě to nevadí. Alespoň si trochu pročistím hlavu přemýšlením o všem možném.

***
Sedíme s bráchu ve třídě a všichni si něco šeptají. Je mi to sice dost nepříjemné, ale snažím se si toho nevšímat. Nakonec vejde do třídy učitelka a všichni stichnou.

,,Dobrý den, dnes se budeme učit ovládat a rozvíjet vaši sílu. Takže je tu někdo, kdo něčemu nerozumí ?" Jako jediní jsme se s Chrissem přihlásili a učitelka si nás začala přeměřovat pohledy.
,,Ano, co potřebujete."
,,Ehmm" v krku se mi udělal knedlík ,,My jsme tu noví a nevíme k jaké skupině (živlů) patříme. Najednou jsem si připadala trochu trapně.

,,Dobře, pojďte se mnou, vy třído si mezitím udělejte zápis z učebnice." učitelka se poté zvedla, šla s námi dlouhými chodbami a nakonec jsme šli po schodech do nějakého, asi skladiště. Prošli jsme do další místnosti a před námi byl dřevěný stůl na kterém bylo šest krabiček velikých tak, aby se vám do ní vešla jedna ruka.
Každá měla jinou barvu : bílou, oranžovou, modrou, zelenou, fialovou a poslední měla na sobě všech pět barev.

,, Takže, každá krabice symbolizuje jeden živel, pokud si vyberete správnou krabičku, nějak se to na vás projeví, pokud sáhnete do špatné krabice, nic se nestane."

Nejdříve šel Chriss. První vyzkoušel žlutou, nic se nestalo. Tak to šlo dál, než narazil na fialovou. Vytáhl z ní ruku a na ní se začala dělat malá koule z blesků. Fascinovaně jsme na to oba hleděli a nenacházeli slov.

,, Takže tvým živlem je blesk." odpověděla učitelka, kterou ta koule z blesků na rozdíl od nás vůbec nezajímala.

Oba na mě upřeli zraky a já jsem se nervózně přesunula ke krabicím. Postupně jsem sáhla do všech jednobarevných krabic a já jsem byla strašně nervózní. Jakto, že mi nenáleží žádný z těchto pěti živlů ?! Co je vůbec v té duhové krabici za živel, vždyť živlů je jenom pět! Z hluboká jsem se nadechla a pomalu jsem sáhla do krabice. Celým mým tělem projela energie a v mých žilách začala proudit síla. Doslova jsem ji tam cítila. Omámeně jsem ruku vydala a najednou se mi na ruce začalo dělat jakési "tetování". Začala jsem cítit strašnou bolest a poklesla jsem na kolena. Během chvíle ale bolest ustala a já jsem nemohla spustit zrak z mojí ruky.
Byl tam obrázek pěticípé hvězdy a každý vrchol měl jinou barvu. Učitelka i Chriss se ke mně vydali a jakmile učitelka uviděla moje " tetování" na dlani, nevěřícně na mě začala zírat.
,,Renael, ty jsi šestý element !" ohromně vyslovila učitelka a já nevěděla, co jí mám na to říct. Oba na mě upírali zraky a já na ně.
,,Víš, co to Renael znamená ? Můžeš ovládat všech pět živlů a to s větší silou, než normální elementy."
,,Můj bože." ohromně jsem vyhrkla a vydala jsem se už sklidněná s učitelkou do třídy.

Sotva jsme se stihli posadit, tak zazvonilo. Následovalo ještě pár nudných hodin a pak jsem šla na oběd. Na oběd byla zrovna nějaká dobře o kořeněná ryba a i když ryby moc nemusím, přímo se mi na ní sbíhali sliny. Oběd jsem shltala celkem rychle a mohla jsem jít konečně domů. Rozhodla jsem se, že se vyzkouším náš nový bazén. Voda byla nádherně teplá a málem jsem tam usnula, ale probral mě brácha.
,,Tak co, spalo se ti dobře v bazénu?" zeptal se brácha provokativně, oči se mu lišácky leskly a vlezl za mnou do bazénu.
Jenom jsem pokrčila rameny a chtěla dál relaxovat, ale Chriss na mě stříkat. Jenomže tobych nebyla já, kdybych mu to neoplatila a nakonec vypukla bazénová válka. Začalo se stmívat a zdaleka už nebylo tolik teplo, tak jsme nakonec vylezli ven. Na nic už jsem neměla energii, takže jsem si jenom vyčistila zuby, vsoukala jsem se do pyžama a spokojeně usla.
Tak co ? Doufám, že se vám to začalo alespoň trochu líbit, už to začíná být trochu zajímavé, ale to hlavní teprve přijde.