Nespoutaná

Moje dračí já

Sen :
Sedím na krásné louce plné květin kterou obklopuje les. Ptáci zpívají a poletují že stromů na strom. Najednou se na nebi objeví nějaké obrovské zvíře, nebo co. Je už pozdě, abych někam utekla, tak se schován za jeden veliký kámen a vyčkávám, co se bude dít. Na louku se najednou snese drak ? Vypadá to teda úplně jako drak. Má veliká křídla, dlouhý ocas a celé tělo pokrývají bílé šupiny, které se na slunci podivuhodně lesknou. S otevřenou pusou zírám na to krásné zvíře a snažím se přitom být potichu, jako myška, aby si mě nevšiml. Najednou ale upře zrak na kámen za kterým jsem schovaná a nepřestává se dívat tímto směrem. Zničehonic mě ale k němu něco začne strašlivě přitahovat a já si nemůžu pomoct. Prostě vím, že mi nechce ublížit. Opatrně se zvednu ze země a jeho zrak se okamžitě přesune na mě. Začne se ke mě pomalu přibližovat a pak už stojí především mnou v plné své kráse. Nevím proč, ale natáhnu ruku před sebe, abych si ho mohla pohladit. Drak školní hlavu a vypadá, jakoby se mi klaněl. Sotva se ho ale stihnu dotknout, tak najednou zmizí a já ucítím na svých zádech něco, co tam nikdy předtím nebylo - křídla. Zkouším s nimi mávat a pomáhá to, začínám se vznášet ve vzduchu. Připadám si neskutečně volná a když chci vzlétnout úplně....
Crrrr!, budík mě probudí že spánku a já zjistíme, že to byl jenom sen, ale zato opravdu zvláštní a krásný sen. Jenom se nad tím pousměju a jdu automaticky do kuchyně. Na stole si přečti vzkaz od mámy :
Ren, Chrissi, musela jsem dnes odjet na důležitou schůzku s králem. Přijedu až večer.
Máma
Otevřu ledničku a civím do ní asi půl minuty. Nakonec si vyberu jogurt. Trochu se namaluju, jako obvykle a oblečusi si tílko a šortky, jelikož je léto a venku je horko. Pak už jenom popadnu tašku a vydávám se do školy. Jdu ulicí a o něčem přemýšlím, ale najednou do mě něco zezadu narazí a já spadnu ještě, že není bláto. Ohlídnu se a koho nevidím-
,,Jaku ?" otočí se a omluvně se na mě podívá
,,Ren, promiň, nedíval jsem se na cestu.." Podá mi pomocnou ruku.
,,Ehmm díky, to je v pohodě." zvednu se a trochu se pousměju.
Jake se taky usměje.
,,Jaku, ehmm, a jaktože ty a tvoje parta nejste v.... No prostě u lidí a jste najednou tady ?" Vlastně mě to hryže už dlouho, ale až teď mě napadlo se na to zeptat.
,,No, my všichni jsme tady byli tak nějak vždycky. Vyrůstali jsme tady, ale bez rodiny, protože...- nikdo z nás nemá rodiče. Všichni jsme vyrůstali v jednom velkém domě s jednou vychovatelkou - starala se o nás, a za to jí platil...stát, takže jsme teď státu tak nějak dlužní, za to, že nám poskytl péči, stravu a tak, když jsme to potřebovali. Jsme jako sourozenci, na to se nedá zapomenout. A tak společně vykonávání pro stát nějaké úkoly, jako když jsme se vás vydali hledat do lidského světa."
V jeho očích byl vidět smutek a já si připadala špatně, že jsem se na to vůbec ptala.
,,Promiň, to jsem nevěděla" sklopila jsem hlavu.
,,Ne, to je v pohodě, vlastně už jsme si na to dávno zvykli"
,,A co ty, co škola ?" zeptal se Jake, nejspíš, aby odvedl řeč někam jinam.
,,No, v pohodě, zatím jsme jenom dělali zápis a už vím, do jaké skupiny patřím, ale neumím to ovládat." odpověděla jsem a snažila jsem se působit přirozeně.
,,No a kam teda patříš, já jsem vzduch a ty ?"
,,Já jsem šestý živel" řekla jsem a ukázala jsem mu svoje "tetování".
Jake si mě zaujatě prohlídl.
,,Páni, ve škole byl jenom jeden šestý živel a to je Melissa, jenomže ona je dcerou našeho krále a všichni věří, že zrovna ona se stane příští královnou." Zvědavě jsem vzhlédla.
,,Netušila jsem, že je to až tak vzácný, myslela jsem, že je třeba v každé třídě jeden." Byla to vlastně pravda, vždycky jsem jsi připadala obyčejně a v ničem jsem nehledala příliš veliký význam.
,,Kdepak, je to dost ojedinělý, vlastně je to asi poprvé, co se na naší škole sešly dva 6. elementy."
Ani nevím jak, ale najednou jsme se ocitli před školou. To uteklo.V tichosti jsme se rozešli, každý do jiné třídy a já si to zamířila za bráchou, který už seděl ve třídě. Hodina začala a já se dozvěděla, že máme hodinu, kde se budeme učit opět procvičování ovládání živlů atd.
Do třídy vešla středně stará učitelka.

,,Takže dnes každý zvás provede tkzv. rituál zvířecí duše. Sednete si do kruhu ze svíček a odříkáte text." Učitelka nás zavedla do nějaké místnosti asi na půdě školy. Střešní okno bylo z malých barevných sklíček, které dohromady tvořily jedno velké. Okno vrhalo po místnosti barevné stíny a uprostřed místnosti byl kruh že svíček, jak říkala učitelka. Místnost působila zvláštně a velmi tajemně.
,,Takže," přerušila učitelka moje přemýšlení, ,,budu říkat vaše jména a vy se vždy posadíte do druhu a přečtěte text, z této staré knihy." učitelka ukázala na asi hodně starou knihu před kruhem, které sem si předtím nevšimla.
***
Postupně se skoro všichni vystřídali,každý si vyvolal nějaké zvíře, Chriss si vyvolal velikého zeleného ještěra, ale nejvíc obdivu vyvolalo zvíře Melissy, dcerou krále, jak už vím. Vyvolala si obdivuhodné ho bílého tygra, který se k ní opravdu hodil a naprosto vyjadřoval její hrdost.
,,Renael Summerová" učitelka řmě pobídla, abych si sedla do kruhu a vykonala rituál a já jsem byla hrozně nervózní Co když vyvolám třeba prase a budu všem pro smích ? Nakonec jsem ale přečetla text a čekala jsem, co se bude dít. Přede mnou se najednou začala tvořit zářivá bílá koule a z ní se v okamžiku "udělal" obrovský bílý drak, jako že snů, co se mi zdál. (obrázek v médiích)Všichni najednou ztichli, pozorovali to krásné zvíře a já si najednou připadala ne obyčejně, ale naprosto nepopsatelně důležitě a zajímavě. Na nic jsem nečekala a natáhla ke zvířeti ruku stejně, jako ve snu. Drak se mi jakoby uklonil a já ho pohladila po hlavě.
,,Děj mu jméno" promluvila učitelka v tranzu.
Prostě jsem věděla, co mám udělat. Sáhla jsem mu, teď už na hrdě zvednuté čelo a vyřkla : Budeš se jmenovat Aria.