Temno

5 kapitola-Cuba

„Idiote!" Vyštěkla jsem na něj, ale to už jsem se taky smála. Petr začal taky tančit. Dokonale ovládal latinsko-americký styl. Chytil mne jednou rukou okolo pasu a druhou mě chytil za ruku. Já jsem svou volnou ruku položila na jeho rameno. Uměl vážně dobře vést a tak jsem se nechala. Naše pohyby a kroky byly sladěné, jako bychom spolu tančili celý život. Byli jsme sladění. Udělal se mnou otočku a pak mě zaklonil dozadu. Hudba skončila. Petr mne dovedl k baru. Stoupla jsem si za něj a natáhla jsem se k jeho uchu. „Jdu ven." Pošeptala jsem mu do ucha. Jen maličko kývl hlavou, že rozuměl a dál se bavil s barmanem. Chytrý hoch. Pousmála jsem se a namířila jsem si to k východu. Už jsem byla skoro venku, když mi někdo šáhl na zadek. Zastavila jsem se. „Ahoj prdelko, kam jdeš tak brzy?" Otočila jsem se a za mnou stál celkem pěkný muž. Myslím, že mu mohlo být tak čtyřicet. Na svůj věk vypadal dobře, ale poznala jsem, že je to hajzl. Usmála jsem se a přistoupila jsem k němu. „Už nikam." Usmála jsem se lišácky. Políbila jsem ho a pak se mu zadívala do očí. „Drž hubu." Řekla jsem medovým hlasem a znovu ho políbila. To už mi nabíhaly žilky pod očima, bělmo mi barvila rudá a špičáky se mi prodloužily. Trochu jsem mu natrhla ret a krev, která z ranky vytekla jsem olízla. Odtáhla jsem se a se šíleným úsměvem jsem se na něj podívala. V očích jsem mu zahlédla strach a paniku. Zasmála jsem se a hlas a rukou jsem mu odtáhla hlavu na jednu stranu. Hladově jsem se zadívala na jeho krční tepnu. Jeho tep byl tak rychlí a tak hlasitý.

Bum, bum, bum!

Pootevřela jsem pusu a zakousla jsem se mu do krku. Do pusy se mi nahrnula jeho sladká a teplá krev. Bylo to jako, když si dáte extázi.

Tolik životní síly. „Slečno, co to děláte?!" Ozvalo se za mnou. Odtáhla jsem se a nechala muže padnout k zemi. Se svým šíleným úsměvem jsem se na dotyčného otočila.

Zkrvavený obličej a má proměna musela být pro něj ochromující. Byl to vyhazovač. „Zrovna jsem večeřela." A pak už padal k zemi i on.

Za ním stál Petr, proměněný a se stejně zakrvavenými ústy jako já. Zlomil mu vaz.

Usmála jsem se na něj. „Zvládla bych to." Poznamenala jsem a on mne vzal za ruku a táhl ven. „Jo já vím. Ale barmánek byl moc chutný a hlasitý no a já potřebuju, abychom odsud co nejrychleji zmizeli." To už jsme v dálce slyšely houkačky policejních a záchranných vozidel. Se smíchem jsme se rozeběhli na nábřeží uličkami starého města, kde stála jeho vila. Zpomalili jsme až kousek před vilou. „Jsi zákeřná a šílená." Zasmál se a podíval se mi do očí. „A ty máš co říkat. Jsi chladný a namyšlený idiot." Smála jsem se taky.

Opřela jsem se o strom a zaklonila jsem hlavu. Zadívala jsem se do větví. Pak jsem cítila, že se Petr přiblížil ke mne. Sklopila jsem oči zpět k němu. Stál těsně přede mnou. Trošku pokřiveně se usmíval a se zaujetím mne pozoroval. „Co je?" Zeptala jsem se. Neodpověděl a jen se ještě více přiblížil. Chtěla jsem se mu vysmeknout, ale on mne chytil za paži a vrátil mne zpět. Opřel se s ní o strom a políbil mne. Chvíli jsem vzdorovala, ale nakonec jsem mu polibky začala oplácet. Po chvíli se odtáhl a usmál se na mě. Těkala jsem očima sem a tam a nakonec jsem do něj strčila a vysmekla jsem se mu. Rozeběhla jsem se k vile, která byla kousek, a vběhla jsem dovnitř. Vchodové dveře jsem nechala otevřené, přeběhla jsem salonek, kde to teď vřelo. Všichni ztichli a koukali na mne naprosto nevěřícně. Nevěnovala jsem jim pozornost a chodbou prošla do svého pokoje. Pro Boha! Co to mělo být?! Otevřela jsem dveře do koupelny a zadívala jsem se na sebe do zrcadla. Nesmíš se teď zahazovat s kýmkoli Alex! Jde ti o život. Uchechtla jsem se. To mi jde celí život o život! Začala jsem se věnovat svému odrazu. Ústa a bradu mi barvila rubínová krev. Vzpomněla jsem si na svou oběť. Usmála jsem se. Byl tak dobrý. Tak hezký a tak slabý. Pustila jsem teplou vodu a začala si smývat ještě ne úplně zaschlou krev.

Svlékla jsem si všechno oblečení a vyčistila jsem si zuby. Pak jsem vezla do sprchového koutu a umyla jsem se. Když jsem vylezla, zabalila jsem se do zelené osušky a šla do pokoje. Namířila jsem si to ke skříni a vybrala si noční košilku. Když jsem se do ní oblékla, vlezla jsem si do měkké postele a nemohla jsem ještě hodinu usnout. Musela jsem stále přemýšlet nad tím stupidním polibkem.

TAKŽE, JÁ DĚKUJI ZA TO, ŽE TENTO PŘÍBĚH ČTETE. DĚLÁTE MI RADOST! :-D

HLAVNĚ CHCI PODĚKOVAT ZA PŘESAŽENÍ STA PŘEČTENÍ A DOUFÁM, ŽE SE PŘÍBĚH LÍBÍ. RÁDA BYCH NARAZILA NA NĚJAKÉ TY KOMENTÍKY, MOŽNÁ I VOTE AŤ MĚ TO TROŠKU MOTIVUJE A DONUTÍ PSÁT. :-)