Z pohledu jiného.

Jeffrey

Přestěhovali jsme se spolu s mými rodiči do nového domu, protože to měli blíže k jejich pracovišti. Samozřejmě, že jsem musela jít do jiné školy. Snášela jsem to špatně, protože jsem byla ten uzavřený typ. Bylo mi teprve 14 let. Byla jsem smutná, protože jsem musela opustit mé jediné přátele. Musela jsem pomáhat s vybalováním věcí, což byla asi ta nejnudnější aktivita na světě. 

Když jsme konečně všechno vybalili, šla jsem si popovídat s mou matkou.

,,Copak je Rose?" Zeptala se matka.

,,Proč jsme sem museli jet, nemám tu žádné kamarády..." 

Matka mi dala ruku na rameno a řekla:

,,V životě musíme dělat změny, jinak ničeho nedosáhneme, Rose." Dořekla to a dala mi pusu na tvář. Nesnášela jsem, když tohle udělala, ona to věděla, ale dělala to pořád.

Najednou někdo zazvonil na domovní dveře. Otec šel otevřít. Já se koukala z kuchyně. Ve dveřích stála pravděpodobně naše nová sousedka.

,,Dobré odpoledne." Řekla příjemným hlasem.

,,Dobrý den." Odpověděl můj otec.

,,Dovolte, abych se představila, jsem vaše nová sousedka, jmenuji se Elizabeth." a natáhla ruku, aby si potřásla.

,,Já jsem Anthony." Odpověděl můj otec a potřásli si rukou.

,,Máte dceru, že ano?" Zeptala se Elizabeth.

,,Ano." Odpověděl můj otec.

Najednou ke dveřím přiběhla má matka a pozdravila, jen já se schovávala ve dveřích do kuchyně a pozorovala je.

,,Kolik pak jí je?"

,,14." 

,,Takže mladá slečna. Já mám taky dceru, je jí 13, myslím, že by si mohly rozumět, co myslíte?" Zeptala se Elizabeth.

,,Já myslím, že ano. Rose?" Moje matka mě zavolala, věděla jsem, že už nemám na vybranou, tak jsem přistoupila ke dveřím.

,,Brý den." Pozdravila jsem.

,,Ahoj Rose, já jsem Elizabeth." 

Potřásly jsme si rukou.

,,Co kdyby ses seznámila s mojí dcerou, Rose?"

,,Moc ráda." Odpověděla jsem.

,,Mohu ji zavést k mé dceři?" Zeptala se Elizabeth.

,,No jistě, my tu něco vyřídíme ještě, tak brzy nashle." Rozloučili se.

My jsme šly k ním domů. Já byla nejistá, protože jsem neměla ráda seznamování s novými lidmi.

,,Tak co Rose, jak se ti tu líbí?"

,,Jo, zatím dobrý."

Došly jsme ke vchodovým dveřím, otevřela je a vstoupily jsme dovnitř. 

,,Rebecco!" Volala pravděpodobně na její dceru.

Dívka seběhla po schodech, byla asi o 10 centimetrů než já, měla černé vlasy, kraťasy a modré tílko. Bylo veseleji oblečena oproti mně, protože jsem měla černé kraťasy, černé tílko a černé boty. Zkrátka, milovala jsem černou.

,,A-Ahoj." Pozdravila jsem.

,,Ahoj." Řekla celkem milým hlasem.

,,Já jsem Rose." Řekla jsem.