76. Hunger games

Předem vylosována

"Dobrý den, vážení občané Panemu. Jmenuji se Elizabeth Snowová. Dnes podávám toto hlášení, protože jsem se rozhodla, znovu uspořádat Hladové hry. Jako vnučka prezidenta Cornelia Snowa, cítím potřebu tyto hry znovu uspořádat. Vím, že předtím nastaly rebélie, ale zaručuji vám, že ty se teď nebudou opakovat. Hry by si měly konat ve stejnou dobu jako předtím. Děti se budou vybírat ve věku 10-20. A do her se zapojí i 13. kraj. Měly by se konat i čtvrtohry a ostatní ročníky, by měli být stejné. Vyjímkou je náš 76. ročník, tedy letošní. Do arény půjdou děti vítězů. U krajů, kde vítězi nebyli - kupříkladu 13. kraj - vybereme dvě osoby zcela náhodně, bez ohledu na pohlaví. Krásné Hladové hry a ať vás vždy provází štěstěna."

Hlas naší nové prezidentky utichl a obrazovka zčernala. Jen jsem nevěřícně zírala před sebe. Nechápala jsem to. Cože? Další Hunger games? Pořád mi to ještě nedocházelo. Až po nějaké době mi konečně došla pravda.

Hunger games se budou znovu konat. Vše co se stalo, bylo na nic. Moji rodiče bojovali zbytečně.

Ale pak mi došla ta krutá skutečnost. Budou se vybírat děti vítězů. A ve věku 10-20 let. A sakra.

Ale nejdřív, bych se měla představit. Jmenuji se Prim Mellarková a jsem dcera Katniss Mellarkové - dříve Everdeenové - a Peety Mellarka, vítězů 74. Hladových her a hlasů revoluce. Teď mi je 15. A mám jít do Hladových her. Jupí.

Mám ještě bratra, Finnicka, ale tomu bylo 9. Je na Hunger games moc mladý. Mě a bráchu pojmenovali rodiče po dvou lidech, kteří při revoluci zemřeli, ale byli jim moc blízcí. Primrose Everdeenová, byla matčina sestra. Vždycky, když o ní mluvila, rozplakala se. Finnick Odair, byl výherce 64. Hladových her, a pocházel z 4. kraje, ale byl to jejich dobrý přítel.

Matka se okamžitě sesypala a začala brečet. Otec ji začal utěšovat se zachmuřeným výrazem na tváři. Finnick, měl na tváři nechápavý výraz. A já? Já jen zírala z jednoho na druhého a nevěděla, co mám dělat.

"Co tohle znamená?" Zeptala jsem se, i když jsem odpověď už dávno věděla. Otec mi věnoval smutný pohled. "Vyberou tě, Prim."

Do sklizně zbývaly 2 týdny. Byl to krátký čas, ale rodiče se rozhodli, že se musím připravit jak nejlépe to půjde. Takže jsem celé 2 týdny běhala po lese a snažila se na Hladové hry co nejlépe připravit. Vstup do lesa, byl ještě před nedávnem beztrestný, ale potom, co se Elizabeth Snowová asi před měsícem stala prezidentkou Panemu, se všechno změnilo. Naše předchozí prezidentka Paylorová z 8. kraje, zemřela na rakovinu srdce. A po ní nastoupila Snowova vnučka. Paylorová vládla jen 30 let. Elizabeth Snowová byla ve středních letech. Bůh ví, jak dlouho nám bude vládnout.

Potom, co otec s matkou svrhli systém Hunger games a vlády se ujala Paylorová, uspořádaly se ještě jedny Hladové hry, pro příbuzné vysoce postavených Kapitolanů. Ty hry vyhrála Snowova vnučka. Prý byla vražedná.

Ale zpět k těm 14 dnům. Možná si myslíš, že jsem byla nadaná na lukostřelbu. Bohužel... ne. To Finnick. Byl pro luk a šípy jako narozený. Nemusel se ani moc snažit a trefil cíl. Já na to byla levá. Kdykoliv jsem se pokusila vzít do ruky luk, už jsem věděla, že mi do ní nějak nepasuje. A když jsem vystřelila... no většinou se tak nějak stalo, že jsem trefila něco, co bylo úplně jinde, než terč.

Za to jsem byla hodně dobrá ve vrhání nožů. To mi šlo perfektně. Přišlo mi tak snadné a přirozené, vzít do ruky nůž, chytit ho za špičku ostří a hodit ho na cíl. A taky jsem po otci zdědila umění kreslit. V maskování jsem byla skvělá.

Celé dny jsem proběhala v lese, rozpoznávala jedlé rostliny od nejedlých, vrhala nože a kladla pasti.

Rodiče do mě vkládali velké naděje. Já jen doufala, že přežiju.