Light (16:31): Ni-o, co ta dnešní párty?
Light (16:33): Dneska máme party den.. Vzpomínáš?
Light(16:33): AFAIC já se těším..
Light(16:34): Naposled nám to nevyšlo skrz Donkey.
Light (16:45): WTH, Horane, Ni-Ni, ty snad trůníš..
Light(16:45):Ale na záchod si bereš mobil.
Light(16:58):OMG, neříkej mi, že Donkey ojíždíš v náš party den?!
Light(17:02):Horane, ty hovado!!! Asi budu zvracet!
Light(17:06):YAS! Zvracím!
Já (17:29):Uklidni se Light, ty jsi zase měla normální colu a ne light, co?
Light(17:32):Nedělej blbý vtípky o mě a cole. Tak jsem vypila moc coly, no a co?
Já (17:32):Máš emoční vypětí z cukru LOL
Já (17:35):A k tvým otázkám, vyzvedni mě v devět. Náš den rušit nebudu..
Já (17:35):Urychleně přestaň hledat rýmy na Poppy, prostě ji říkej Poppy!
Light(17:37):Grrr, ani za samotného ďábla!
Já (17:38): Jo a měli jsme skvělý sex. V devět mě vyzvedni! DOaB xoxo
Pobaveně jsem odhodil telefon zpátky do rudého křesla vedle postele.
Miloval jsem to křeslo stejně, jako ho milovala Light. Bylo rudé jako krev a i když působilo male, tak se tam člověk mohl schovat skoro před celým světem.
Úlevně jsem se svalil na záda a hluboce oddechoval. Nahá hruď se mi zvedala v nepravidelném rytmu a oči mi bloudily po šedém stropě.
V jednom jsem nelhal, ten sex byl fakt skvělý.
Nevšímal jsem si vybrujícího telefonu a dál rozjímal a snažil se nabrat síly, které na dnešek budu ještě potřebovat.
Jak znám Light, tak tohle bude dlouhá nekonečná noc. Vlastně, co kecám, to já jsem ten, který přesdvěčuje, prosí a na kolenou škemrá, abychom zůstali na akci do úplného konce.
„Jsem ráda, že sis vzal mou prosbu k srdci a ignoruješ její smsky. Už mi vážně lezla na nervy," táhlý hlas mě vyrušil z mého rozjímání a bodl mě u srdce.
Oči mi sklouzly na polonahou, rusovlasou dívku, kterou zahalovala bleděmodrá osuška.
Nahlas jsem polkl a posadil se na kraj postele a cítil jemné cukání v mém malém kamarádovi.
Tenhle pohled se mu sakra líbil. Lehce opálená pokožka, na které se leskly kapičky vody. Průhledné krystalky, jenž bych nejradši slíbal z jejího těla.
S mírným úsměvem jsem k ní natáhl ruce a ostřížím pohledem pozoroval její kočičí krůčky.
„Vlastně jsme si spolu dopsali. Ptala se, v kolik mě může na dnešní fotbalovou party vyzvednout. Teď už se jenom vzteká," uchechtl jsem se nad představou jejího navztekaného obličeje s pokrčeným nosem.
Její kroky se prudce zarazily a své tělo strnule narovnala. Ze žhavého pohledu zbyl jenom vztek. Žhnoucí oči mě propalovaly. Hrdě jsem jim čelil a snažil je zkrotit svým pohledem.
„To si ze mě děláš srandu, ne?" Její hlas se stupňoval a mě konečně došlo, že je vše špatně. Tuhle rozbouřenou řeku už neuklidním. „Vaši nejsou do zítřejšího poledne doma a ty jdeš na party s tou ukňučenou holkou? Dáš jí přednost přede mnou!" Konce slabik rozrušeně polykala, bylo ji špatně rozumět, ale já ji sakra dobře chápal.
