Try (Larry Stylinson∆)

14. Kapitola

Harry POV

"Mám Bipolární afektivní poruchu", povzdech jsem si a rukou projel vlasy. Podíval jsem se na Louise, který mě skleněnýma očima pozoroval."Louisi, vlastně bych ti chtěl poděkovat. Nebýt tebe tak bych na to nikdy a trápil bych tím po zbytek života" Louis znova sklopil hlavu ale když jsem řekl že chodím k psychoterapeutovy znovu se na mě podíval. Nedíval se mi do očí, jeho oči si prohlíželi celé mé tělo ale když se dostal k obličeji přeskočil ho a rovnou zajel pohledem na mé vlasy. 

"Vím že bude těžké získat zpět tvoji důvěru, ale pokud mi to dovolíš budu rád," vstal jsem a rozhlédl se kolem sebe. Měl to tady pěkné, většina věcí nových a nebyl tady ani nepořádek. "Půjdu, ale zítra přijdu, bude na tobě jestli mi otevřeš."

Louis POV
Po Harryho odchodu jsem se snažil všechno vstřebat. Bylo toho na mě moc. Po pár minutách co jsem seděl na zemi jsem vstal, sedl si do výklenku, mého nejoblíbenější místa tady v bytě a vytáhl si mobil.

Kliknul jsem na ikonu Googlu a napsal bipolární afektivní porucha. Vyskočilo na mě přes milion odkazů. Rozkliknul jsem hned ten první.

Bipolární porucha je závažná mentální porucha, která se projevuje prudkými změnami nálad, impulsivním jednáním, sklony k agresivitě a hrubému násilí a dalšími symptom...

Přečetl jsem si všechno co tam bylo od projevů až po terapii. Sakra!

Nevěděl jsem co si myslet. A to jako vůbec. Jako by můj mozek vyskočil ven z mé hlavy a odběhl pryč. Snažil jsem se si v hlavě všechno srovnat ale nešlo to. Vstal jsem ze země na které jsem podle světla venku sedět už pěknou chvíli a rozhodl se dát si teplou sprchu.

Svlékl jsem se, zapnul sprchu a vlezl si pod ni. Stál jsem tam a čekal až se uvolním, ale nic. Pokud jsem si snad jen na chvíli myslel že by to pomohlo pomoct mýlil jsem se. Chtělo se mi křičet a řvát ale nešlo to, jen jsem před sebe tupě zíral. A pak mě napadlo něco čeho budu litovat celí svůj život. 

Nechal jsem puštěnou vodu ale vylez jsem ze sprchy. Otevřel jsem skříňku pod umyvadlem a po chvíli jsem našel to co jsem hledal. Chytl jsem ostrou žiletku mezi prsty a vlezl zpátky do sprchy. Sjel jsem po mokrých kachličkách dolů a třesoucími prsty jsem jemně zatlačil do kůže svého levého zápěstí a přejel přes ní. Nejprve mi do očí vyhrkli slzy bolesti ale okamžitě jsem cítil úlevu a celé moje tělo se uvolnilo.

odhodil jsem žiletku někam do rohu sprchy a díval se na krev která začala rychle vytékat z mého zápěstí. Kapala na kachličky na zemi a míchala se z vodou. Pomalu odtékala do odpadu stejně jako moje bolest odcházela pryč z mého těla. 

Když už tolik netekla, vypl jsem vodu a mokrý vylezl ven. Vůbec mi nevadilo že mi je zima a popravdě bych to ani nepoznal kdyby mi na těle nevyskočila husí kůže. Prsty jsem si projel vlasy abych z nich vymačkal vodu a nekapal tak všude kolem. Vylezl jsem z koupelny a šel si do ložnice pro čisté oblečení. Natáhl jsem na sebe boxerky, tepláky a tričko s dlouhým rukávem. Normálně by mě rozčilovalo že jsem mokrý a mám na sobě oblečení ale teď mi to bylo jedno. 

Neměl jsem hlad ale můj žaludek na to měl asi jiný názor když se dožadoval jídla tím že kručel. Došel jsem do kuchyně ale byl jsem moc líný udělat si pořádné jídlo a tak jsem si vytáhl jenom jogurt a lžičkou ho začal jíst. Nesnědl jsem ani půlku a už jsem nemohl tak jsem ho vyhodil. 

Vzdal jsem jakýkoliv jiný způsob naplnit si žaludek a šel si lehnout do postele. Bylo až neskutečné jak rychle jsem usnul. Čekal jsem na to že celou noc probdím ale nic. Usnul jsem skoro okamžitě.

A je to oficiální tahle povídka je na pí*u takže sorry...:/ 

Hope you like it, Curles :)