Try (Larry Stylinson∆)

7. Kapitola

*menší skok v čase za který se omlouvám O:)*

Louis POV

Ani nevím co se za těch 14 dní v bulharsku stalo. O tom že mi Harry řekl o svém malém tajemství, že ho ve 12 letech znásilnil jeho strýc, jsem mu neřekl. Chtěl jsem mu to říct, ale bál jsem se jeho reakce. Jediný kterému jsem to řekl byl Liam, vlastně věděl o celém našem "vztahu". Za těch 14 dní jsme se s Harrym sblížili. A ano pokud se ptáte jestli mě zbil tak ano. V podstatě to nebyli mlácení, ale opravdu si užívá narážet semnou do zdi když se na mě naštve. 

"Kde si s tím čajem, Lou?" Jo, Harry je u mě doma. Jo, taky tomu nemůžu uvěřit. "Už běžím..." Oba hrnky položím na stůj před náma, "tak co jsi vybral za film" zeptám se ho. H:"Umm, Vánoční skřítek!". "Cože?" Zasměju se, "To je vánoční film a Harry hadej co, nejsou vánoce!" H:" Hej, to nevadí!" Odpoví mi a udělá psí oči.

"Tak dobře, ale nejdřív ti chci něco říct." H:"Stalo se něco?" Starostlivě se na mě podívá. "Ano. Ne. Možná." Přerývavě se nadechnu a podívám se na svoje ruky. "Vzpomínáš si na ten den kdy jsi se poprvé opil když jsme byli u moře?" H:"Ano? Ale moc si toho nepamatuju." Odpoví ale je to spíš jako otázka a pobídnutí abych pokračoval. "Šel jsem na pokoj jako první. Po chvíli se ozvali divné zvuky ode dveří. Byl jsi to ty." Chtěl jsem mu říct o tom jak se naštval, ale rozhodl jsem se tuhle část vynechat. "Šel jsi si lehnou, už jsem si myslel že už spíš, ale najednou si začal mluvit..."

 Harry ruce se setli v pěst tak silně že mu klouby začali bělat. Jeho čelist se sepnula. Věděl jsem, že tohle bylo varování, a právě teď jsem už měl být dávno pryč z Harryho dohledu, ale já debil pokračovat. "....řekl si my o tvém strýci a o tom jak tě zná-" H:"Dost!" Zastavil mě Harryho hlas. H:"Řekl si to někomu?" Zeptá se mě, postaví se a já taky sním. Vím, že bych mu měl lhát, že by mě Liam nepráskl ale já jsem prostě od přírody debil. 

"Liamovi." Zašeptal jsem jakobych snad doufal v to že mě neuslyší. Silná ráno do oka mě ale nepřekvapila. Sotva jeho ruka dopadla na můj obličej podruhé, tentokrát do nosu, zakopl jsem za vlastní nohu, zapotácel se jsem dozadu a jako balíček karet jsem se složil k zemi. 

Mezi dalšími kopanci, ranami a nepěknými nadávkami jsem zaslyšel zvonek. Nejdřív na mě padla úleva, ale pak zděšení kdo to je a co si bude myslet až nás takhle uvidí.

Harry hned přestal a podle zvuku jsem si vyvodil že odběhl ke dveřím.

Harry POV 

Nechtěl jsem, ale nemohl jsem si pomoct a sotva jsem si to uvědomil Louis už ležel předemnou na zemi a ochraně si ruka zakrýval obličej. Takže když jsem uslyšel zvonek, byl jsem rád a mohl si tak oddychnout. 

Nechal jsem Louise louisem a odběhl ke dveřím. Když jsem je otevřel zjistil jsem že je to Liam. Měl na něj být naštvaný ne? Stejně jako na Louise! Měl bych mít chuť ho zmlátit jako Louise! Tak proč nic takového necítím?

L:" Ahoj Harry!" "Já jsem nechtěl...prostě ne...!....j-já nechtěl." Tohle bylo jediné na co jsem se zmohl, nechal jsem dveře otevřené a ikdyž jsem měl před Louisovým domem auto, nebylo to ke mě zase tak daleko a tak jsem se rozhodl že si pročistím hlavu a poběžím. 

Flashback

"Mami, můžu ti něco říct?"

Strýc seděl u stolu s tátou a popíjel nějaký koňak, který si před rokem přivezli z Francie. Teta dělala chlebíčky v kuchyni a nás nerušil.

"Mami já nevím co se stalo. Vůbec tomu nerozumím, ale dopoledne za mnou přišel strejda a vlezl si ke mně do postele a šahal na mě, i tam...dole...

Matku jsem chvíli pozoroval. Ta se narovnala, přimhouřila oči, podívala se svého manžela, švagra a svou sestru. Byla tiše, nic neříkala, vůbec nevpadal překvapeně a pak řekla: "To se ti něco zdálo a už o tom nebudeme nikdy mluvit," a pak "tátovi ani slovo!!"

Byl jsem, jsem a budu na ni tak naštvaný. Nic neudělala, vůbec nic. Nezastala se mě nesnažila se mě utěšit nebo mi něco vysvětlil prostě nic.

Hope you like it , Curles :)