Try (Larry Stylinson∆)

Kapitola 2.

Harry POV
Ráno mě vzbudil otravný zvuk budíku. Rukou nahmatám pod polštářem mobil a podívám se na displej - 3:15 ráno - stisknu tlačítko vypnout a rozespale vylezu z postele.

Pořád se ptám sám sebe, proč vůbec jedu, když nemusím? Mohl jsem prostě říct, že si to nemůžu dovolit. Ikdyž to by byla lež, protože když se můj táta dozvěděl, že jsem se odstěhoval od matky začal mi posílá slušnej balík peněz. Dokonce mi koupil i auto.

Vlezu do své koupelny a do obličeje si chrstnu studenou vodu abych se probral. Obleču si obyčejné bílé triko a místo mých obvyklých černý skiny jeansů si vezmu krátké šedé kraťasy. V autobuse strávíme více než 30 hodin a já se nechci potit. Ještě si vyčistím zuby, učešu vlasy a můžu jít.

Hodím si cestovní tašku do kufru auta, batoh si dám na sedadlo spolujezdce a vyrážím ke škole kde nás čeká autobus.

Zaparkuji auto a na to už slyším učitele "Aaaa pan Styles se nám taky uráčil přijít" Jen na něj mávnu s úsměvem o ucha k uchu.

"Tomlinsom? Tomlinson! Neviděl někdo Louise?" křičí dál.

Otočím se za slabým zakňučením a uvidím Louise jak zápolí s obrovským kufrem a snaží se ho přetáhnout přes obrubník. "Tady! Už běžím,..." řekne a znovu zacloumá s držákem od kufru. "Nebo se aspoň snažím...." dodá skoro neslyšne.

Dvěma dlouhými kroky se do stanu k Louisovi, který přede mnou udělá krok dozadu. Ignoruji strach v jeho očích a se širokým úsměvem odnesu jeho kufr k autobusu.

"Haló! Hej děcka...notak! Jenom pár zásadních informací než pojedeme. Tak zaprvé ještě než odjedeme všichni si zkontrolujte pasy jinak vás nepustí přes hranice. Za druhé jak budete sedět v autobuse jsem určil sám, ale nebojte dal jsem vás plus mínus jak by jste si sedli sami. A kdyby jste si vybrali jak budete na pokoji tak by to bylo super. Pokoje jsou po 2,3 a 5. A za třetí pokud bývá někomu v autobuse špatně tak si vemte kinedryl. Pokud jste si ho zapomněli vzít přijďte za mnou mám bych dostatek pro všechny." Informoval nás učitel zatím co jsme si narvali kufry a tašky do autobusu.

Nejprve jsem za ním jít nechtěl ale když jsem vyděl jak asi 5 studentů mé třídy se vydalo si prášky vyzvednout šel jsem taky. Jeden ze těch studentů byl Louisův kamarád. Roztomilej blonďák s modrýma očima. Mohl by to být můj kamarád? Louis se s ním bavil takže musel být fajn, ne?

Krátce jsem se na něj usmál a on mi úsměv opětoval. Dostal jsem od učitele krabičku s léky a šel se podívat kde sedím.

Prohledal jsem celý zasedací pořádek a našel své jméno vedle nějakého Nicka. Vlezl jsem do autobusu a našel si své místo. Nadšeně jsem se usmál, když jsem uviděl kdo sedí za mnou. Louis.

Tahle cesta bude ještě sranda.

Ahoj :) Noví díl..."Jupíííí" ...tak nic no...Teď jsem si uvědomila že můj obal ke knížce moc nesedí, Louis je podle tetovaní ten !nahoře" a Harry dole..no nic toho si nevšímejte :D

Hope you like it, Curles :) (And see you at next SuggSundaySpecial)