Try (Larry Stylinson∆)

6. Kapitola

Louis POV

Za dva dny jsme byli u moře jenom 4 hodiny. Potlesk. No nevadí. Jelikož je mi líp rozhodli jsme se, že půjdeme "okoštovat" ten bar co je dole. A musím uznat, že tolik lidí jsem tady nečekal. 

H: "Dáš si něco na pití, Lou?" Cože? Liamovi, Zaynovi i Niallovi oči se podívají na mě, pak na Harryho a pak zpátky na mě. "Ummm....ne děkuju....já nepiju..." Snážím se znít normálně a přátelsky. A taky se snažím přehlučet hudbu a rozhovory ostatních co jsou tady. H: "Víš, že tady mají i nealko, že, Boo?" Boo? Vážně? A teď si ze mě ten kluk dělá prdel ne? Chvíli na něj s pootevřenou pusou zírám dokud mě nevysvobodí Liam. "Taky jste si všimli, že dokud jsme neotevřeli ty dveře tak ta hudba nebyla vůbec slyšet? Zajímavé..."

A zase jsem to já a Zayn co "vyčuhujeme" z davu. Liam, Niall i Harry v sobě mají tři panáky teguili a nespočet nějakých "Ďábelských zkumavek", ať už to bylo cokoliv. Zajím co já a Zayn jsme nalití litrama kofoly. 

"Už si půjdu lehnout" Nahlas zašeptám Zaynovy, který zaujatě a pobaveně sleduje Liama, Niall a Louise, jak se klátí po parketu. Z: "Jasně. My snad taky dorazíme" Zasměje se a zamává mi na rozloučenou. 

Sotva za sebou zavřu dveře pokoje svléknu se z 'ani nevím z čeho' propocené tričko a odhodím ho na postel. Zrovna když si začnu rozepínat knoflíky od mých kraťasů, uslyším hoodně prapodivný zvuk od dveří. Knoflíky zapnu zpátky a odhodlaně bez jakýkoliv obav nebo myšlenek že by to snad mohl být Harry, prudce otevřu. A jak jinak. Harry! Vpadne dovnitř a nebýt mé pohotové reakce a mé silné paže, už by byl na zemi. 

"Wooooooooooooooooooooooow. Ty máš síííílu." Zasměje se Harry. Nic mu na to neřeknu a konečně ho pustím, protože jsem si jistý že teď už nespadne. Chyba. Zásadní chyba. 

Vybuchnu smíchem když zakopne o vlastní nohu. A najednou zase cítím strach. Harry mohutná ruku mě drží neohrabaně za krk. H: "Nesměj se m-mi!" Přikývnu, teda jen tak jak mi to Harryho ruka dovolí. "Sakra" Zakleje, zvedne nohu a volnou rukou se po ní plácne. 

Zasyčím bolestí, kterou mi způsobí Harryho koleno mezi nohama. "Promiň" Omluví se mi stroze a pustí můj krk, ale neodejde. Vím, že bych se ho měl bát, ale opilí Harry, my snad tak neublíží, nebo mu uteču. 

Polknu a rozkřiknu se na něj, "Tak už to udělej!". Nevěřícně se na mě podívá. "Jediný důvod proč se semnou jakýmkoliv způsobem zahazuješ, je aby se mě mohl...OŠUKAT!!"

Harryho obličej se zkroutí a podívá se na zem. "To není pravda!" "Ale je!" H:"Není! A přestaň! Tohle bych nikdy neudělal! Je to pro mě...Ne!" 

Přejde k posteli a neohrabaně si na ni i v botech lehne. Divím se že našel tu svoji.  Když už si myslím, že usnul, přejdu ke své posteli posteli. Ale Harry začne mluvit znova.

"Bylo mi dvanáct. Ležel jsem v posteli a probudily mě ruce, které se dotýkali mých stehen a pomalu se přibližovali k místům, o kterých jsem tenkrát ještě nevěděl, že se jich můžou dotýkat cizí ruce. "Buď tiše, neboj se," šeptal mi strýc do ucha, "bude to pěkné."

Ležel jsem jako zkamenělé a nevěděl co dělat. Ležel vedle mě, a pořád jsem cítil jeho ruce, nekřičel jsem ani jsem nevěděl proč bych měl. Nikdo nebyl doma, byl jsem na prázdninách u tety, teta v práci a strýc ten den měl dovolenou s tím, že pojedeme na rybník. Večer pro mě měli přijet rodiče, se kteráma jsem se měl vrátit domů.

Otočil mě na břicho a rukama začal hladit záda, "Lež, nehýbej se," cítil jsem jeho prsty, strkal je všude, jazyk do ucha. Pak....Už jsem necítil nic, jen bolest."

Bože.

Tak fajn, už jsem ani psát nechtěla jedna holčina mě "přesvědčila" ', takže tady je další díl. Chudák Harry...Bude si  pamatovat, že to Louisovi řekl? A řekne mu Harry i zbytek příběhu, který neznáte ani vy?

Hope you like it, Curles!