Bylo 7hod ráno, a Chloe se svou rodinou byla už na nohou, a odnášela kufry do auta. Stěhujeme se kvůli tátovo práci, kterou si tam našel. Chloe to ale vadilo. Nechtěla se stěhovat už jenom z toho důvodu, že už neuvidí své přátele. A jelikož je celkem ostýchavá, tak se vcelku bojí, že si tam nenajde žádné nové kamarády. „No co. To nějak přežiju. Nezbývá mi nic jinýho. To zvládnu." opakovala si stále v hlavě. „Už asi týden, je tu cedule na prodej. Už se někdo přihlásil?" ptala se Chloe mamky. „Ano, rodina Andersonových. Asi předevčírem se nám ozvali že by měli zájem o zakoupení domu. Prý dneska přijedou ji dokonce i možná koupit. Moc se jim prý zalíbila i podle fotek. A že shání dům, a že to prý pospíchá. Takže to máme zřejmě v kapse" „Achjo..." oddechla si Chloe nešťastně. „A kdy přijedou?" ,,Prý by tu měly každou chvíli být" odpověděla ji mamka.
Za 20 minut jsme opravdu viděli jak přijíždí červená dodávka kamenitou cestou k našemu domu. Zaparkovali hned vedle našeho auta. Jako první vylezla z auta paní Andersonová, potom její mažel Anderson. Nakonec vystoupil nějaký kluk, kterého jsem vůbec nečekala. Měl hnědé vlasy, po stranách vyholené. Tak, jak je teď módou. Zelené oči. „Miluju zelený oči." řekla si vduchu Chloe. Měl na sobě modré kalhoty, černou bundu a tenisky. Netvářil se moc vesele. Nakonec mi to nedalo, a šla jsem za ním. „Ahoj" řekla Chloe a usmála se na něj. „Ahoj" odpověděl kluk. „Moje jméno je Chloe, a jak se jmenuješ ty?" „Těší mne. Mé jméno je Pete Anderson." „Máš hezký jméno." řekla Chloe. „Děkuju. Taky se mi líbí tvoje jméno" řekl. Poté napadlo Chloe ze zvědavosti se zeptat Peta co se děje, že vypadá sklesle. „Děje se něco? Jsi nejaký skleslý." „Aaale. Prostě se nerad stěhuju. Přijdu o dost přatel." Chloe se na něj usmála a řekla: „Jé, tak to jsme na tom úplně stejně, taky se nerada stěhuju. Koukám že na to máme stejný názor." a sklonila hlavu. Pete se jen usmál a nic neříkal. „Je mi 14 let." řekla a sklopenou hlavu zvedla a podívala se na Peta. „Jo, mě je 15." řekl Peta. „Máš nějakého sourozence?" zeptal se. „Ne, nemám" smutně odpověděla Chloe. „Ale vždycky jsem hrozně moc chtěla sestřičku. A ty?" Taky jsem jedináček." v tom zavolali rodiče Peta Andersona aby šel do domu. Bylo jí to vcelku líto, protože věděla, že už ho neuvidí. „Tak ahoj" řekla. „Ahoj Chloe, rád jsem Tě poznal." usmál se a z legrace se uklonil. Zasmála se. Otočil se a šel do domu za rodiči.
Za Chloe přišla mamka. „Tak prodáno. Moc se jim dům líbí." řekla radostně. „Takže naložit poslední kufry, a jede se" „...alespoň že někdo tu má dobrou náladu" řekla si.
S tátou jsme naložili do auta poslední kufry, a jelo se. Jeli jsme 2 hodiny.
