Příjezd do města Dagon

91 9 1
                                    

Ahojte, moc se omlouvám za neaktivitu, bylo moc práce ohledně školy a tak, jsem totiž nemocná, ale už jsem skoro vpohodě:) a díky moc, za 4 votes a 27 shlédnutí, vím že to není moc, ale jsem za to moc ráda:)

************
Po asi dvou hodinách jízdy autem jsme přijeli do města Dagon. Nepřišlo mi to jako město, ale spíš jako nějaká obec. Rodiče tomu ale říkaly město, tak tomu taky tak budu říkat. Jeli jsme městem dál a dál, a mě se pořád opakoval v hlavě jeden a ten samej název Dagon. Už jenom podle názvu mi připadalo divný, proč se jmenuje Dagon, proč ne Dagonov, nebo Dagounov, že mi ten název něco říká a tak... Nakonec jsme přijeli na místo a... „Wow, to je obrovský" vyhrkla jsem hned. „Líbí?" zeptal se mě hned táta, když vylezl z auta. „Jo, líbí" odpověděla jsem mu na to. „Neboj, hned co si ušetříme další peníze, dáme je hned za opravu. Zatím to počká, a necháme to tak, jak je." pokračoval táta. Nechal zatím zaparkované auto před vratama. Vrata byla dost velká, nasazena na cihlové zdi, které byli tlusté a připomínali nedobytnou stavbu. Sice omítka z cihlovýh zdí obklopující celou vilu, byla z větší části opadána, ale i přes to, působili velice pěkně. Zahrada byla samozřejmě opravdu obrovská. Cesta vraty k vile byla udělaná z kamenů, ale už zarůstala plevelem. „Fíííha, tady asi dlouho nikdo nebyl." řekla jsem udiveně. „Tak tady bude hodně práce." Na pravo, kousek od cesty, byla celkem velká a asi dva metry hluboká ďuzna. Celkem dlou jsem na to zírala a snažila se zjistit, jakou funkci má tady takhle díra v zemi. Když si mého koukání na tu mojí takzvanou Ďuznu v zemi všiml můj táta, tak tak jistě, ale sebejistě řekl, že: „Tam býval dříve bazén." „Aha" odpověděla jsem. Koukala jsem dál po zahradě. Byla tam studna, spousta plevele a hlavně kopřiv, které byly i více jak metr vysoké. Také spostu trnitých keřů u vily a několik uschlích stromků. Zahradou protéhal potůček, jediný klidný, čistý a zároveň krásný pro odpočinek a momentálně tady i nejkrásnější.
Nakonec, jsem si všimla neobviklého nápisu na vile, kde je většinou jméno prvního majitele, který vilu nechal postavit, či jeho manžela nebo manželku, ale tentokrát tu bylo napsáno: 'Vila č.666'. Až mi z toho šel mráz po zádech.

*************
Tak co na to říkáte? Doufám, že se vám to líbilo, tentokrát už to je napínavější.
† Jinak dneska je červený měsíc, a já jsem nabitá energií † další důvod, proč jsem napsala další kapitolu.:):D

Vila č. 666Kde žijí příběhy. Začni objevovat