Chocolate lovers

5.část

Už jsme s Jackem skoro u mého baráku. Je fakt skvělý a hodně pozorný. Připomíná mi mého kluka,který mě ale před pár týdny opustil. Řekla bych,že i kvůli rozchodu s ním se mi tak změnil život. Jmenoval se Rollin. Sex a drogy byly pro nás hlavní dvě věci,nic víc jsme nepotřebovali. Doplňovali jsme se navzájem. Pak jsem hledala svoje uspokojení u chlapů,které vůbec neznám. 
Teď ,když mám vedle sebe Jacka,i když vím že ho znám pár hodin,jsi připadám jako kdybych u sebe měla Rollina. Cítím se tak naplněná. 

"Tak,a jsme tady,tady bydlím." Řeknu spokojeně,protože jsem ráda že jsem konečně doma. Po prošukaném dni,pak mamka a teď ještě Jack. Nevěděla jsem že se tak zdržím. 
Jack neodpovídá,jen se kochá přírodou a překrásnými vysokými budovami které jsou všude kolem. 
"Haló,pane Zamilovaný do města New York!" Mávnu před ním rukou,a on se v momentě vzpamatuje a hned mě vnímá. 
"Promiň ,nedá mi to, je to tady nádherné. " Usměje se a zase se dívá do dáli. Ano,nádherné je tady všechno kromě mě. Fakt vypadám strašně. Jak může tak hezký a elegantně upravený kluk být teď uprostřed New Yorku se mnou. Ale líbí se mi to,on se mi líbí. 
"Co bych já dal za takové místo. Pořád by jsem chodil po venku. " Informuje mě ale pohledem neuhne od té velké budovy. Ani nevím jak se tady ty starobylé budovy jmenují.Neznám to tady vůbec. 
"Budu muset jít Jacku. Mám doma spoustu práce a jsem po dnešku unavená. " Zhodnotím a zívnu si na znak že jsem ospalá. 
"Jasně,taky půjdu,ale asi si to obejdu přes tuhle velkou ulici. Fakt je to něco,co v Miami nemáme,což mě mrzí. " Zesmutní mu pohled. Mám tak strašnou chuť ho obejmout. 
"Klidně ještě někdy můžeme jít ven,jsi hrozně krásná a milá holka Lin. " 
Teď to už to nevydržím a s radostí ho obejmu. Cítím že je s mojí reakce překvapený,ale svoje ruky kolem mého trupu v momentě taky ovine. 
"Tohle jsem tak potřebovala Jacku.Teď bych tě už nikdy nechtěla pustit." Řeknu a v mysli se mi přemítnou vzpomínky na moje dětství a na realitu. 
"Lindo," odsune si mě ode mě a podívá se mi do očí,které začínají zaplavovat slzy, "řekni mi co se děje." Palcem mi přejede po tváři a zároveň mi setře i slzu. 
"To ti nemůžu říct,promiň. " Je mi hrozně. Proč právě před ním jsem se musela rozbrečet. Odtáhnu se od něho a políbím ho na líce. 
S udiveným pohledem na mě zírá a nechápe co dělám. Chce něco říct,no já nechci nic slyšet. Protože vím,že to co se mi teď všechno děje,jsem si zasloužila,takže si nechci nikomu stěžovat. Prst mu přiložím na rty. "Ne,nic neříkej!" Řeknu a odcházím pryč. Nechci to udělat,zrovna jemu,ale nebudu nikoho zatěžovat. Zítra znova další těžký a bolestný den předemnou. Zavřu dveře. Už teď mi chybí. Zamilovala jsem se?