Chocolate lovers

1.Část..

Slyšela jsem bouchnutí dveří. Oči se mi pomaly otevřely a viděla jsem to. Chlapa,nahého,jak vlezl do pokoje a zapálil jsi cigaretu. Já jsem ležela uplně zničená na postely,cítíla jsem jak mě všechno bolí.Chlap,kterého jsem ani neznala jméno,se na mě podíval,a když viděl že mam otevřené oči,a vnímám,promluvil na mě. 

"Jsi šikovná a hezká kunda.Tebe si budu brát častěji." Tak hnusně se na mě podíval,a já se cítila hrozně,jak nejaká bábika na hraní,kterou si všichni pujčují jen aby uspokojili svoji hnusnou chuť. 
Na jeho mluvení ke mě jsem vubec nereagovala a neodpovídala. Měla jsem toho už dost,cítila jsem se uplně zneužitá a levná. Jenom na jinou práci nemám,nemám dodělanou ani základní školu,natož střední. Je mi blbě.Postavím se a jdu si pro vodu,uplně náhá,nestydlivá,už zvyklá. Chlap,co mě před chvílí spokojeně došukal si zapaluje další cigaretu. Naliju si vodu do sklenice a jdu k němu. Nevipadá vubec špatně,-"Jak se jmenuješ?" ptám se ho uplně bez emocí. Cigaretu položí do popelníku,zvedne hlavu,usměje se na mě,a dřív než mi odpoví mě surově ,ale zároven vzrušivo pleskne přes zadek. Zaknučím a jemu se to líbí. "David" řekne ,"máš hezkou prdelku,kočko",usměju se protože je milý-a zase nadržený. ajejej..."Musím jít,dostanu svoji odměnu?"hezky se usměju ,at na něho pusobím hezky. "Jasně",odpoví a hodí mi na stul 500 euro. Tahle práce je sice hnus,ale hodinu šukaní a patnáct tisíc v kapse. Bože ja jsem blázen. 

Vezmu si věci,které jsou hozené vedle postele,a oblíknu se do nich. Jsou to červené mini šaty,ale když říkam mini tak fakt mini,protože končí těsně pod zadkem,což mi ale nevadí,protože mám hezké stíhlé nohy. Vlasy si sepnu do drdolu,nesnáším když je mam v obličeji. Obuji si boty a vyjdu ven s pokoje. Z kabelky kterou jsem měla v předsíni,si vytáhnu cigarety,kouřím Malboro. Jednu si zapálím a jdu dom. Sice celá ubolená,ale mám na nájem a na věci které potřebuji. Rodiče  mi nijak s ničím nepřispívají,žijou si svuj vlastní,myslím že jeste víc zkažený život jak mám já,a vubec mi to nevadí,jsem samostatná. Ale s jedné stránky...kdyby mi přispívali,tak bych nemusela dělat to co dělám. 

Bydlím uprostřed Ny,takže mám vsechno u ruky.Odemknu dveřě,a zjistím že je doma hrozně velký nepořádek.Ale to počká,ted nemám naladu na uklízení. Vezmu si peníze a jdu dole do restaurace,vařit se mi nechce. Restaurace je zase uplně uplná,asi nejsem jediná které se nechce vařit.Vidím jak po cestě tam na mě lidi na ulici čumí   a hledí. Nejsem totiž vubec upravená,a výraz mám takovy že jsem právě uplně nejvíc vyšukaná neznámym chlapem a proto mam hlad.Je mi to jedno. Vejdu do restaurace a sednu si k oknu na roh. Za pár vteřin je u mě servírka. "Jako vždy Lin?" Usměje se,je hodná,jediný člověk v okolí který je v pohodě,alespon když je v práci. "Ano,děkuji" odpovím a usměju se. 
Jídlo je za pár minut u mě. Vždy si dávám Špagety se sýrovou omačkou a s houbama. Chodím sem pár let a nikdy jsem si nedala nic jiného. Při jezení se dívám z okna,a premýšlím nad sebou,jestli je správné to co dělám,jestli bych neměla začít studovat a dát se dokupy,předse na to mám...Nevím,možná někdy. Ze zamyšlení mě vyruší něčí hlas. Podívám se za hlasem a nemužu uvěřit vlastním očím...