Chocolate lovers

3.část

Ze zamyšlení mě vyruší něčí hlas. Podívám se za hlasem a nemužu uvěřit vlastním očím...

Přede mnou stála matka. Nevěřila jsem vlastním očím. Moje matka, která mě tak moc nesnášela, nebavila se se mnou a dělala, jako kdyby jsem ani nebyla její dcera. Usmála se a beze slov si přisedla ke mě.
"Ahoj Lin." řekla a pořád se usmívala. I když sem ji nesnášela, jediné, na co jsem se zmohla, bylo to, že jsem ji obejmula. Do očí mi vrazily slzy a nešlo to zastavit .Odtáhla se ode mne a promluvila. "Přišla jsem navštívit moji jedinou dceru, ale doma jsem ji nenašla, jsem ráda, že jsem tě spatřila Lin." Během hovoru ji ze tváře nezmizel úsměv. Ach mami. "Proč jsi tak smutná?!" řekla už méně šťastná a já se rozhodla,  že jí odpovím.
"Protože jsem tohle nečekala. Tolik let jsi se o mě nezajímala a to mne nejvíce mrzí." řekla jsem se slzami v očích.

"Právě proto jsem tady, Lin." řekla zmateným pohledem.
"Proč jsi tady?"
"Chci aby jsi šla teď se mnou a budeme bydlet spolu. " Ona se zblaznila?????
"Mami, 5 let jsi se o mě nezajímala, nemám chuť být s tebou. Dokážu se o sebe  postarat i  sama, " řekla jsem rozzlobeně. Fakt nemám náladu tohle řešit. Všimla jsem si, že  matka je zklamaná,asi si myslela, že jí skočím kolem krku radostí celá bez sebe . "Tak co bys řekla na to, kdyby jsem ti alespoň přispívala nějaké peníze,aby jsi zvládala všechno platit? " Vytřeštila jsem oči, samozřejmě se mi taková nabídka zamlouvala.
"Budu tady teď pár měsíců bydlet. Jsem tady s kamarádem ubytovaná v hotelu. Chtěl sem jít,podívat se po okolí a tak,a já jsem chtěla být víc se svojí dcerkou. " Usmála jsem se, mamka je milá , hodná a konečně ne ta,  co dává jiným, ale konečně chce pomoct i svojí vlastní dceři. A bydlet tady? V hotelu? To jsem zvědavá. "Mami..," chci mluvit,ale přeruší nás hlas kluka. Zamířím očima přesně do těch jeho,a přestávám vnímat! To je bůh?

Kluk,který má odbarvené blonďaté vlasy; hnědé,doslova čokoládověhnědé oči a krásný americký usměv, se na mě usměje. Waw.
"Lin, tohle je Jack, Jacku , Lin"-mamka nás představí. Podáváme si ruce, když cítí, jak jsem roztřepaná, lehce se pousměje... Já rudnu. Jak to se mnou může dělat?

"Jacku, dej mi ještě minutku, za chvíli půjdeme." Mrknu na mamku,s pohledem prosícím, ať ne!:D
"Dám vám tolik času, kolik budete potřebovat. Zvažuji možnost vzít vaši dceru na zmrzlinu a mohla by mi ukázat město. Pokud teda bude chtít. " Tak krásný hlas, přímo hypnotizující a uklidňující. Podívám se na něho a kývnu . "Ráda." Usměje se a pouští moji ruku. Ani jsem si neuvědomila že jsme se celý čas drželi za ruce.