Vypadal tak nevinně, ale já vím jakej je.Všichni, kdo ho znají to ví.Jen těm, co ho třeba vidí poprvé připadá jako andílek.To ty oči, úsměv..prostě jeho obličej.Ale celkem dost se změnil za posledních pár let.Chováním teda ne, je to pořád zmetek.Je hodnej,ale zmetek.Takovej hodnej zmetek.To dává smysl Harry...
Já jsem samozřejmě nespal.Teda spal, ale opravdu málo.Přemýšlel jsem o tom, co mi řekl, co po mně chtěl.Kdyby nebyl opilej, tak přísahám, že bych se nechal.Jenže vím, že tohle dělá hlavně, když má něco v krvi.
Ráno jsem byl vzhůru asi o půl páté, když pomyslím, že jsem usnul něco okolo 3. ráno...zítra už je pondělí, takže se taky moc nevyspím.
Vzbudil jsem se,ležel jsem na zádech, Louis měl přeze mě ruku a přes moje nohy měl tu svou.Přišlo mi to strašně roztomilý a líbilo se mi to.Kdyby to tak mohlo být každé ráno,byl bych snad nejšťastnější člověk na planetě, ikdyž po včerejšku nemůžu být šťastnější.Nejradši bych skákal radostí až do stropu.
Dlouho jsem se nehýbal, abych ho nevzbudil.Chtěl jsem si užít ten pocit, že je u mě.Nevěřil bych, že dokážu přes hodinu jen ležet v klidu a nehýbat se.Jen sledovat člověka, co leží vedle mě.
L:"Ježiši Harolde co tady děláš!" Měl by přestat pořád tak vyjekávat.Mám pocit, že se mi na chvilku zastavilo srdce."Uklidni se proboha...Ty jsi včera chtěl, abych tu zůstal přes noc."
L:"Aha..no..tak fajn." Samozřejmě, když to chtěl on, tak je to v pohodě, ale jakmile bych něco řekl já, tak je to problém.
Louis
Ráno jsem se vzbudil a byl jsem překvapený, jak jsem se vzbudil.Byl jsem přilepený na Harryho, ale hádám, že jsem ho o to požádal já.On tohle sám nedělá.To mi samozřejmě došlo, až když jsem na něj vyjel.A tak nějak jsem si začal vybavovat pár věcí ze včerejška.U některých jsem doufal, že se mi to jen zdálo a že jsem to vážně nevypustil z úst.Protože po tomhle bych se na Harryho už nemohl ani podívat.Ale pořád mi něco říkalo, že to nevadí.Stejně se to Harrymu líbilo..."Jo..to určitě."....H:"Co?"
Tohle jsem neměl v plánu říct nahlas.Jenže jsem to já, takže poseru všechno, co se dá. "Nic.Nech to být."
H:"To už trpíš samomluvou?"..."Jak vtipné Harry." Odsekl jsem mu, protože tohle mě u něj už štvalo.Neštvalo, byl jsi z toho vedle jako pokaždý, když tě chtěl naštvat...
H:"Víš co nás teď čeká?Včera jsme běhat nebyli, takže dneska už nás to nemine." Ani nečekal, jestli budu protestovat.Zvedl se a šel se převléknout.Samozřejmě v našem pokoji, když ho máme společnej.
Sundal si tričko a já si nemohl odpustit pohled na jeho tělo.Vždycky jsem se na něj koukal, ale to bylo spíš kvůli obdivu.Teď to bylo jen pro moje potěšení.To mě docela děsilo, když si vzpomenu, že jsem si ještě před pár lety říkal, že bych nikdy nemohl být teplej.Jenže je divný to, že se mi ještě žádný kluk nelíbil, jen Harry.Bylo na něm něco jinýho, něco, co ti ostatní nemají.Možná mi to tak příjde, když ho znám od mala, ale prostě..je něčím vyjímečný.
Snažil jsem se odtrhnout od něj pohled, ale to vážně nešlo.Přísahám.Šlo, jen se ti nechtělo..Každý pohyb, co udělal byl pro mě dokonalý.Občas se cítím jako úplnej magor, ale když jde o Harryho, tak se to jinak nedá.
Zjístil jsem i to, že hrozně žárlím.Když někam spolu jdeme, tak se po něm každý dívá.Zvlášť ty naivní holky, co si myslí, že ho zaujmou kraťáskama, co jim sotva zakrývají zadek.Nejhorší je, že po něm čumí i chlapy.Kdyby se dalo vraždit pohledem a záleželo by na mě, tak po nás zůstavá ulička mrtvol.Ne,vážně mi to vadí.Mám chuť ho před nimi políbit, aby věděli, čí je.Jenže on můj není.Na něm je dokonalý snad všechno...ty rty, musí to být úžasný je líbat.Tak zase klid...Už tolikrát jsem to chtěl.udělat, ale hned po tom, co jsem si uvědomil, že nemůžu...myslel jsem na následky.
Tak strašně by mě zajímalo, kdy se tohle ze mě stalo.Já ani nevím, co chci.Jestli bych zvládl být s klukem nebo ne, já vážně nevím.
H:"Ty se nepřevlečeš?"
"Až odejdeš."
H:"Louisi, děláš si srandu?Já se před tebou v pohodě převlíkám a ty tohle?To ti mám pomoct?" Něco mi říkalo, že kdybych řekl ano, tak se asi troški zarazí.
"Ne...ale tak se aspoň nedívej." Popravdě bych byl rád, kdyby se na mě díval a klidně by něco i udělal...Co to se mnou sakra je...
H:"Já se otáčet nebudu, ty ses taky neotočil.A hádám, že ses na mě koukal.Nejsem tak blbej."
Do prdele, má mě přečtenýho...asi se z toho už nevykroutím.
Protočil jsem očima a začal se převlékat.Musel jsem Harryho ignorovat, kdyby ne, tak jsem červený až na prdeli.I když jsme se před sebou převlékali hodněkrát, ale teď mi to bylo trapný kvůli tomu včerejšku...moc dobře vím, o čem jsem uvažoval a co jsem mu říkal.
H:"Nemáš se za co stydět." Prohlásil Harry skoro neslyšitelně, ale já to slyšel.Nevím jestli jsem to slyšet měl,nebo naopak, ale radši jsem nereagoval.Teda ne slovně, moje barva toho řekla až dost.Cítil jsem se jako chameleon.
Nějak jsem se dooblékal a vyrazili jsme.Měli jsme už naučenou trasu.Začali jsme už ve městě a pokračovali po cestičce, která vedla do lesa.Nebyl to přímo les, jen okolo té cesty byly stromy a za nimi louka.Nikdo sem moc nechodil.Vlastně jsme tady potkali snad tři lidi.Proto to tady mám rád.Pokaždé, když jsme už měli dost, tak jsme se posadili na stromy, které ležely na zemi na louce.Byl tak krásnej výhled a čistej vzduch.Což je u nás ve městě vzácnost.
Celou cestu, co jsme běželi jsem nad tím vším přemýšlel.Co mám udělat a co bych neměl.
"Harry,zastav prosím."Doběhli jsme k zatáčce, která byla ještě tmavší než celá ta cesta."Víš,já to chtěl udělat už dlouho..a teď,až to udělám, tak tě prosím o to, aby jsi to neřešil.A abysme běželi dál a prostě vůbec o tom nemluvili.Jako kdyby se to nikdy nestalo." Pokračoval jsem a snažil jsem mluvit v celku, bez nějakých delším přestávek mezi slovy.Prostě jsem to už chtěl mít za sebou.Harry se na mě jen nechápavě díval, teda zezačátku, potom to asi pochopil.
Chtěl ho políbit rychle, jen abych to už udělal.Nevím proč jsem to chtěl udělat, prostě mě k tomu donutila jeho krása.
Dal jsem svou ruku zezadu na Harryho krk a přitáhl si ho k sobě.Myslel jsem si, že to bude jek krátký polibek taky kvůli tomu, že by se Harry odtáhl.Ale právě naopak.Z původně naplánovaného krátkého políbení se vyklubal procítěný polibek.To bylo to nejkrásnější, co jsem kdy zažil.Musel jsem si trošku stoupnout na špičky, protože byl přece jen vyšší.Přesně jak jsem předpokládal...jeho rty byly něco neskutečného.
H:"Tak běžíme, ne?" Řekl Harry po tom, co se odtáhl a věnoval mi jeden z jeho zářivých úsměvů.Byl jsem strašně rád, že takhle reagoval a že to opravdu neřešil.Jen mám pocit, že to bude chtít stejně řešit.Nevím jak bych mu to vysvětlil.
Uvědomil jsem si, že asi jedním z důvodů, proč se mi tak líbí jsou jeho zelené oči, vždycky jsem se v nich utápěl a záviděl mu je.I když mi lídé občas říkali, že já je mám taky pěkný, ale ty Harryho byly dokonalý.
Běželi jsme dál a zase jsme se zastavili u těch spadených stromů.Děsil jsem se toho, že na něco zeptá, ale to se nestalo...
***********************************
Ferunek se překonal...1226 slov,chtěla jsem psát dál, ale o čem bych psala další díl? :D Další díl udělám z pohledu Harryho a samozřejmě něco přidám,nebudu opakovat jen tohle :)
Děkuju za reads,votes a komenty <3 Hrozně ai toho váž a mám z toho radost :3
Tak zase příští týden ^^
