Kylie

2.

Když to přešlo tak jsem si sedl a opřel se o zeď... byl jsem zpocenej a... no prostě úplně v háji... je čas pro pátou část mého plánu, radši to udělat dřív než později.
Vstal jsem, nasadil si masku a šel zpátky do sklepa.
Stále ještě brečela a kroutila s sebou a snažila se osvobodit. Došel jsem k ní a chtěl jí dát na oči zase šátek... odtahovala hlavu "ne...prosím..."
Zastavil jsem se a podíval se jí do očí... bylo v ních tolik strachu... nádechl jsem se a dal jí přes ty nádherné ale vystrašené oči šátek...
Zamkl jsem dveře od sklepa, sundal si masku a šel pro notebook.
Vzal jsem ho a dal jsem ho na stůk před dveře do sklepa, zapojil ho do elektriky a zapojil do něj 4 repráky, který jsem rozmístil v chodbě a přede dveře a pustil video, který trvalo 84h... to znamená že mám 84h na to aby můj plán vyšel.

"Co sakra chceš ?!" řval jsem a předstíral rvačku.
Otevřel jsem dveře od sklepa "Pusť mě ty zatracenej parchante!" ječel jsem na nikoho a předstíral že mě někdo vleče dolů.
Došel jsem až k židli, která byla naproti její.
Viděl jsem že celý tohle moje divadýlko pozorně poslouchá.
"Aaaaá" zařval jsem a praštil si hlavou o stůl který byl mezi těmi 2 židli.
Vydával jsem zvuky, které se měli podobat tomu že se braním.
Sedl jsem nakonec na židli a řekl "hajzle" aby to znělo že už je po boji a odplivnul jsem si jako bych měl plnou pusu krve...
Slyšel jsem že na reprácích zní, že jde někdo po schodech nahoru a když zvuk skončil, zmáčkl jsem čudlík na ovladači a dveře od sklepa se zabouchli. Chvíli jsem čekal až se z repráků ozval zvuk zamykání a pousmál jsem se. Zatím to šlo dobře
"Kdo jsi?" zeptala se po chvíli mlčení.
"Kyle..." odpověděl jsem a snažil se aby to znělo co nejvíc vyčerpaně "... a kdo jsi ty?"
"Já jsem Kylie..." odpověděla na což já hned
"Počkej, Kylie?" začal jsem "Jenner ?"
"Ano..." odpověděla
"Tak to chápu proč tě unesl..."
"Jak to myslíš ?"
"No jsi slavná... ale nechápu proč unesl mě... jsem nikdo..."
Chvíli bylo ticho a pak řekla "Neviděl jsi mu do obličeje ?"
"Ne... celou dobu měl nějakou ujetou masku..."
"Co myslíš že s námi má v plánu ?" zeptala se a já úplně cítil v jejim hlase strach
"To nemám ponětí..." začal jsem "teda ve svým případě nemám ponětí, ale vím co má v plánu s tebou... jsi slavná... chce peníze..."
"O tom pochybuju..." řekla "nabízela jsem mu je..."
Seděli jsme a jediný co bylo slyšet bylo vzdechani z toho jak jsme se snažili dostat se ven... no teda z toho jak se ona snažila dostat ven
"Máš taky šátek přes oči ?" zeptala se najednou
"Ne, nemám"
"A co přesně tady vidíš ?"
"Nevidím nic... je tady strašná tma..."
Z repráků se najednou ozvala další část a tentokrát to byl můj upravený hlas jak telefonuju "Jo, mám je tam oba... jo, přesně jak jsme se domluvili, jo zabiju je oba tak jak jsis to objednal..."
Kylie začala po tomhle brečet ještě víc "panebože... my tady oba umřeme..."
A teď přišla moje chvíle!
"Kylie... nedovolím nikomu aby ti ublížil dobře?" začal jsem a nevěřil jsem tomu jak dobře to zatím vychází
Slyšel jsem že pláč trochu utichnul, ale pořád bylo slyšet jak potahuje
"Dobře ?" zeptal jsem se znovu
"...Dobře..." odpověděl po chvíli "mám hroznej strach..." dodala
"Tak jo... zkusím nás odsud dostat..." začal jsem funit jako že se snažím dostat z imaginárních pout
"Sakra..." řekl jsem aby bylo vidět že jsem opět neuspěl, ale pokračoval jsem dál
"Nevíš kdo by mohl chtít tvojí smrt ?" zeptal jsem se po chvíli
"Cože ?" zeptala se a přestala se pokoušet osvobodit
"No ten chlap mluvil s někým na telefonu o tom že to bude tak jak si to objednal... to znamená že mu někdo zaplatil za to aby nás zabil..." vysvětlil jsem
Mlčela... bylo vidět že nad tím přemýšlí "mohl to být kdokoliv... na světě je spoustu lidi kteří mě mají rádi, ale je tu taky spoustu lidi kteří mě nenávidí..."
Podíval jsem se na hodinky, teď byl ten správný čas a vyhrknul jsem "Mám to!"
"Ty víš kdo si to objednal ?" zeptala se překvapeně
"Ne, ale dostal jsem se z toho provazu!"
"Cože, to je skvělý!" vyjekla nadšeně
Vytáhl jsem z kapsy provaz, který jsem hodil na zem pod židli, aby to vypadalo důvěryhodně a vstal jsem.
"Neboj hned ti pomůžu" šel jsem k ní a sundal jí z očí šátek. Ty krásné oči... teď už nebyly plné strachu, ale plné naděje!
"Děkuju" řekla a z očí jí vyhrkly slzy. Byla ráda!
Obešel jsem jí a začal rozvazovat provaz, který jí svazoval ruce.
"Tak jo... hele já nevím jestli je tam ten chlap sám a nebo jestli jích je tam víc, takže počkej tady dobře?" řekl jsem a rozbil jsem židli a dal jí do ruky kus té židle.
Přikývla a vzala si ho.
Šel jsem po schodech nahoru ke dveřím, ale něco bylo špatně... mačkal jsem čudlík, ale dveře se neotevřeli, a navíc teď měla z repráků znít další část a ono nic. Podival jsem se na hodinky, bylo to přesně na čas tak jakto že to nehraje?
Chytl jsem kliku a otočil jí, dveře se otevřely! ty dveře se otevřely! nechápal jsem to, vzdyť ten čudlík je automaticky zamykal i odemykal!
Vešel jsem do chodby. Nebyl tu ani můj notebook a repráky byly taky pryč a než jsem stihl jít dál tak jsem dostal ránu do hlavy a zapotácel jsem se zpátky ke dveřím do sklepa.
Naproti mě někdo stál, v mém obleku a v mé masce! Kopnul mě do hrudníku a já spadnul po schodech dolu zpátky do vlhkého sklepa, slyšel jsem jak Kylie zaječela a viděl jsem jak ten muž zavřel dveře a potom už byla jen tma.