He won |1D|

2. kapitola

Vcházím do kavárny, ve které se mám setkam s Harrym Stylesem, o něco dříve, než máme sraz, abych si pořádně promyslela, co všechno mu řeknu.

Bylo docela náročné psychicky se připravit na to, abych to všechno znova řekla dalšímu člověku. Doufám, že pro začatek budou stačit základní informace. Važně nemám chuť rozebírat Zayna tady, kde jsou spousty lidí, kteří by to mohli slyšet, a taky ti, před kterými opravdu nechci brečet. Myslím si, že před panem Stylsem si to mohu dovolit, protože určitě nebudu první "zákaznice", která na tom není psychicky dvakrát nejlépe.

Za poslední rok jsem se hodně uzavřela do sebe. Mám okolo sebe obehnanou zeď, v níž jsem jen já, a pustila jsem k sobě Safu. Safaa, to je Zaynovo sestra, se kterou si rozumím alespoň polovičně tak, jako jsem si rozuměla se Zaynem. Asi to bude tím, že jsou rodina, a hlavně, že vyrůstali spolu.

Najednou mě z mých hlubokých myšlenek vytáhlo něčí zakášláni. Nepřekvapilo mě, když jsem otočila hlavu, že je to Styles.

"Slečna Bunst?" Řekl svým docela hlubokým hlasem.

"Ano, ano, to jsem já." Zvedla jsem se, a podala mu ruku. Přisedl si ke mně, a hned u nás byla čisnice.

Oba dva jsme si objednali vodu a ja Pumpkin spice late o Styles Vanilla late.

"Takže... Nejprve se Vám ve zkrtace představím. Jmenuji se Harry Styles a je mi 25. Mám zkušenost s policejním pátráním, i soukromým pátráním. Jelikož jsem poměrně mladý, tak snadno prokouknu ne zas tak dokonale promýšlené strategie mladších. No, nějaké otázky?"

Wau, docela ryhle to vyvalil. Z jeho hlasu jde docela strach. Je takový temný, až nepřístupný, řekla bych.

"Jo, dobře... No, víte... pořád se mi o tom špatně mluví, zvláště, když o tom musím mluvit už poněkolikáté a ještě mi nebyl nikdo schopen nějak podstatně pomoci. Jde o to... můj přítel, Zayn Malik přesně před rokem a jedním dnem někam odjel, řekl že jede za mnou, ale vzal si jen mou fotku a odjel. Prostě se po něm slehla zem... Už rok ho marně hledám, a vy, vy jste moje poslední naděje. Prosím pomozte mi..."

"Myslím si, že tady asi není úplně nejvhodnější vykládat všechny podrobnosti, tak si je zatím nechte pro sebe, a na dalším setkání, které už bude v soukromí, mi řeknete vše, co víte vy, a nebo vypátrali ti šmudlové."

"Dobře, souhlasím."

"Jen ještě menší detail. Za každých čtrnáct dní, co pro Vás budu pracovat, si účtuji 520$. Ale jakékoliv cesty, a všechno tohle, tak to si platím sám. Takže je v tom zahrnuto úplně všechno. Budu Vám k dispozici alespoň po telefonu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Kdykoliv by jste něco zjistila, potřebovala si popovídat, vybrečet se, tak mi můžete zavolat, a já se v co nejkratším čase pokusím za Vámi dostavit. Jinak, prosím, volejte mi na tohle čislo." Řekl, a položil přede mě vizitku s jeho číslem.

"Tohle je mé osobní číslo. Se svými klienty se snažím navázat co nejlepší vztah, protože to napomůže vyšetřování."

"D-dobře." Zakoktala jsem, a snažila se pobrat všechny tyhle informace, co na mě teď vyvalil.

Potom jsme si u kávy povídali o nějakých případech, co měl dříve. O mé práci, a tak. Až na to, že je tak moc vážný, je docela v pohodě.

"Máte nějaké otázky?" Zeptal se mě když jsme platili.

"Myslím, že zatím ne." Odpověděla jsen mu.

"Dobře, tak to bude pro teď asi všechno. Ještě Vám zavolám a domluvíme si další schůzku." Slovo schůzka ve mně vyvolalo ten divný pocit. Opět stažení žaludku, a zamotání hlavy. Opět myšlenky na Zayna.

"Jste v pořadku?" Zeptal se mě Styles, když si oblékal bundu.

"Ano, ano. V pořadku."

"Dobře, tak se mějte. Naviděnou." Už byl na odchodu, ale já jsem na něj ještě promluvila.

"Pane Stylesi?" Zavolala jsem, a on se otočil. Až teď jsem si všimla, jak moc krásné oči vlastně má. Úplně jiné, než měl Zayn...

"Děkuji Vám." Usmála jsem se, a on mi úsměv opětoval, ale dál pokračoval v cestě.

Pomalu jsem si oblékla bundu, a za chvíli jsem taktéž opustila kavárnu, a směřovala ke svému autu.

Venku už pomalu ale jistě začíná zapadat slunce, a nastává šero. Miluju šero, kort šero tady v New Yorku. Slunce zapadá, ale NY se rozsvicí.

Domů dojedu za necelých 30 minut. Dole v garáži zaparkuji auto, a výtahem vyjedu do svého byto ve 18. patře. Odemknu dveře, a kabát s kabelkou hodím na gauč, a zapnu si hudbu.

Šla jsem si do kuchyně udělat čaj a do misky si nasypat borůvky, maliny a jahody. U nás ve městě není vůbec problém sehnat letní ovoce i v zimě.

Čaj i s ovocem jsem si vzala do obýváku, a sedla si na křeslo, které mám přímo před obrovskou prosklenou zdí, ze kterého vidím na celý NY. Je to nádherné. Jen mám vždy ten svíravý pocit v žaludku... Takhle velké je jen jedno město. Jak velký může být svět? Jak daleko ode mě je teď Zayn.... Věřím v to, že co nejblíže. Cítím, že mu jsem však dál a dál...

----------------------

Další kapitola!! Wohooo :D
Doufám, že se vám líbila :)

ledarenda